Klubová sezóna je v plném proudu a akcí je všude možně víc než dost. Po dlouhé době se něco konalo i ve zlínském Masters of Rock Café, a to koncert kanadských thrash metalistů Annihilator v rámci jejich turné Europe In The Blood Tour 2015, při kterém propagují svou novinku „Suicide Society“.
Celý večer otevřela australská čtveřice Harlott. Nevděčný úkol první kapely zvládli tihle divočáci na jedničku, protože jejich thrash měl ten správný šmrnc a koule. Prostě krásný návrat do osmdesátých let. Lídr kapely Andrew Hudson žene kapelu správným směrem a i přes to, že mají Harlott jen dvě alba, ani jeden song nenudil. To se bohužel nedá říct o druhé vystupující skupině – Archer. Melodický heavy metal nebyl špatný, ale po předchozí thrashové vichřici na podobnou muziku nálada prostě nebyla. Kdyby se přehodilo pořadí prvních dvou kapel, mohlo by to být dobré, ale takhle…
Po Archer následovala třicetiminutová pauza, aby se nachystalo vše pro hvězdu večera. Plachta s logem, bicí a drobné kulisy už byly na pódiu od začátku, ale než se vše ostatní dodělá… Intro Rock You Like A Hurricane pomalu končilo a kolem tři čtvrtě na deset mohlo vypuknout šílenství jménem Annihilator! Na úvod klasika „King of the Kill“, po níž se dostalo na novinky „Snap“, titulní pecku z nové desky „Suicide Society“ a „Creepin‘ Again“. Asi jsem nebyl sám, kdo s napětím čekal na vokál, který zbyl po odchodu Davea Paddena na nezmarovi Jeffu Wattersovi. Sám Watters avizoval, že na sobě tvrdě dřel, aby byl po hlasové stránce maximálně nachystaný a povedlo se. Vokál byl v naprostém pořádku. Místo kytaristy po Paddenovi zaujal Aaron Homma a byla radost ho sledovat. Se svou kytarou byl maximálně sžitý a jeho prsty po hmatníku doslova tančily. Vystoupení si užíval, stejně jako principál Watters, který rozdával úsměvy a plácal si s fanoušky v předních řadách. A stejně jako Homma kouzlil se svou kytarou. Set se ubíral klasikou Annihilator a fanoušci si mohli poslechnout takový průřez jejich kariérou. „Set This World on Fire“, „Never, Neverland“ aj. K vidění a slyšení bylo bubenické sólo, kterým Mike Harshaw potěšil nejedno ucho. Po tomhle sólu se – i přes čtvrteční termín početnému publiku – dostaly další osvědčené hity kanadské thrashové jistoty, které byly zakončeny peckou „Alison Hell“, do které si zazpívalo i publikum. To bylo za skvělou atmosféru odměněno přídavkem „Human Insecticide“, kterou byla přes sto minut trvající jízda zakončena.
Co napsat na závěr? Snad jen, že Annihilator předvedli skvělou jízdu a Watters zněl prostě skvěle. Harlott se ukázali jako nadějná thrash metalová kapela, takže o budoucnost thrash metalu se není třeba bát.
