Armagedon fest, tedy jeho druhé pokračování (tentokrát benefiční akce) alespoň pro mě znamenalo poslední pořádnou klubovou akci před festivalovou sezónou. Očekávaná „kultůra“ slibovala pestrou sestavu kapel, díky čemuž se na Melodku zastavil poměrně pestrý mix metalových fanoušků. Na druhou stranu byl takto složený line-up docela odvážným tahem.
Začátek večerního dění se nesl ve znamení průserů. Hlavním problémem bylo zjištění chybějících bicích a údajně i boxů od kytar a vlastně nebylo zařízené vůbec nic, s čímž se potýkali kluci ze Sekhmet a Stíny Plamenů. Kapely neměly na co hrát. Lítačka, starosti a napjatá atmosféra, to nebyl moc dobrý start. Šachovalo se také s pořadím koncertů. Stínům Plamenů například nevyhovoval poslední hrací čas. Museli další den do Plzně a hurá do práce. Pro Sekhmet bylo zase nejvhodnější hrát jako třetí. Při tom původně byli Sekhmet posunuti na třetí pozici, ale v průběhu večera se rozpis vrátil do původního znění. Den před tím Sekhmet koncertovali v Budapešti (únava). Přání kapel však nebyly vyslyšeny. Na to navázalo znatelné zpoždění koncertů, díky čemuž se mi ztrácela iluze brzkého navrácení se z akce domů. Organizačně se tedy jednalo o neštěstí a ještě teď je mi líto muzikantů, kteří měli po veškeré srandě. Průsery však pokračovaly.
Totiž průsery hudební. Armagedon sliboval očekávané hudební zážitky. Jen stačilo přežít první tři koncertní sety. Snažil jsem se to brát pozitivně. Kvalitu je potřeba si zasloužit, a tak jsem se snažil vytrpět první účinkující Defibe. Z prvních tří band byli tito hardrockeři určitě nejlepším titulem. Pro mě zcela nezáživný big beat, který by se spíše hodil na nějakou zábavovku pro pamětníky. Strejcům však nešlo upřít to, že alespoň hráli dobře a pravověrně.
Druhá zkouška ohněm – After Evolution. Skupina, které se povedlo zhudebnit vše, co na současném metalu vyloženě nesnáším. Jednalo se o „Nightwish metal“, přičemž jsem si při průběhu „snažení“ After Evolution říkal, zda je úmyslem znít jako Nightwish a jestli to kapela myslí opravdu vážně. Vždyť i zpěvačka vypadala jako klon Anette Olzon. Problém byl ale především v jejím vokálním projevu. Ta holka prostě neumí zpívat. Ve výškách trhala uši a způsobovala závratě. Prosím, už nikdy víc.
Třetí zkouška ohněm, která slibovala konec muk a zasloužené vítězství v podobě posledních kapel. Imortela byla snad ještě horší. Ani nevím, jak skupinu zařadit. Jednalo se spíše o rockově hozenou show. Opět byl hlavním kamenem úrazu zpěv. Místy opravdu falešný zpěv. To se projevovalo hlavně při vyšších polohách. Hudebně se jednalo o holý průměr, co k tomu dodat víc? Tři kapely, hodící se spíše na zábavovku pro opilé, už zhola nic nevnímající jedince.
Melodka se celkově v mučivém agónickém, zhruba tříhodinovém pekle slušně plnila. To nebylo všechno. Atmosféra při Sekhmet byla opravdu divoká. Sekhmet stále propagují aktuální albový zářez „Spiritual Eclipse“. Songy z něj v živém podání fungují na 100%. Sálá z nich energie, jíž potřebuji z black metalové hudby cítit. Při tom si skladby v živém přednesu zachovávají svoji znepokojivou temnou auru, kterou se „Spiritual Eclipse“ může pyšnit. Hrály se však také starší fláky, bez nichž si nelze koncert Sekhmet představit. Takže vedle mojí milované řezničiny „Enforced Discipline“ jsme dostali naservírovanou zpěvnou hitovku „Daath“, nebo melodickou „Age of Titans“. Sypanice střídaly až black´n rollové chytlavosti. Až nyní jsem si vlastně uvědomil, jak dobře se Agares dokáže vcítit do starších skladeb. Jakoby byly složeny pro jeho hlas. A to tak přirozeně, že jsem nad tím nikdy dříve ani nepřemýšlel. Zmínit musím bubeníka Dana, stále ještě nováčka v této kapele. K náročné hře Ragnara se postavil čelem a je spolehlivým motorem v řadách uskupení. Sekhmet naživo díky různorodosti skladeb navíc ukazují svoji pestrost a různorodost. Díky tomu neustále baví a nikdo si nemůže stěžovat na jednotvárnost.
Sezarbil za Sekhmet zaostávali. Nejsilnějším instrumentem Sezarbil je frontman Nergal (Degoryen). Ten dává současné podobě Sezarbil to nejlepší ze sebe samého. Tedy vystupování známé z Degoryen. Smysl pro show, výraznou image a nenávistný přednes. Vše jen pozměněné k podobě této smečky. Celkově na mě Sezarbil neudělali dojem. Jako by nebyla sestava dostatečně sehraná. Místy jsem cítil nejistotu, nedokonalosti. Nejsilnějším momentem byl závěr pro nadšené fanoušky úspěšného koncertu, kdy proběhla na pódiu hostovačka „amatérského“ zpěváka, jehož výstup mě překvapil (arogantní nenávistný přednes, co se k BM dokonale hodí). Ta se udála ve skladbě „Síla černých srdcí“. Jak nemám album „Dark God“ rád, naživo se šklebí úplně jiným ksichtem. A zrovna tento kousek byl majestátní. Každopádně se jednalo o vyvrcholení koncertu Sezarbil, kteří tak odešli se ctí a věhlasem.
Stíny Plamenů mě bavili natolik, že jsem úplně zapomněl na krutou bolest zad (ale následující den jsem si to vyžral, hehe). Stíny Plamenů zvolili setlist složený z nejrychlejších pecek diskografie. Mnohých vytouženích písní jsem se žel nedočkal („Mrtvá komora“, „Uhlavský kanalizační sběrač“), ale potěšení přišlo s „Flexibilní stokou“. Ta mi vynahradila vše. Miluji její skočné melodické riffy a Morbivodův „ujetý“ refrén.
Na závěr musím dodat, že Plzeňáci byli technicky nejdokonalejšími vystupujícími večera. Bicí, riffy, zvuk. Morbivodova sebranka byla potěchou pro uši i oči (prostě ty jejich charakteristické pózy a pohyby žeru). Pod pódiem to vřelo stejnou intenzitou, jakou se běsnilo na předchozí bandy. Návštěvníci se unavit rozhodně nenechali.
Druhé pokračování Armagedonu mělo tedy dvě formy průběhu. První půle večera byla jedním velkým malérem, neštěstím a utrpením. Nervy byly chvílemi na dranc a příčetnost ta tam. Druhá část – chtěl jsem říci večera – ale vlastně noci (končilo se opravdu dlouho po plánovaném skončení večerníčku) byla naopak vybojovanou odměnou. Při jejím dosažení jsem úplně zapomněl na tu první nešťastnou půli Armagedon festivalu. Takže verdikt je jasný – první tři kapely zkouška nervů – zbylé tři kapely vynahrazení prvních hodin večera.
Line-up:
Defibe
After Evolution
Imortela
Sekhmet
Sezarbil
Stíny Plamenů
Místo konání: Brno – Melodka
Fotografie: Martin Kusyn
No nevím nevím.. myslím, že člověk, který píše recenze by měl být objektivní a nezaujatý. To se ovšem o Vás říct nedá. Když už tu recenzi píšete, rozhodě byste neměl asi neměl psát věty typu, že někdo zhudebnil vše co na současném metalu nesnášíte. Už jen tímto verdiktem se v podstatě shazujete v očích čtenáře. Podle kritiky jedné z kapel to vypadá, že hodně nemáte rád Nightwish. Ale myslím si, že čtenář by tohle vědět nemusel a nejspíš si pomyslí „To psal nějaký zaujatý..“, to, že milujete pouze black metal neznamená, že přece musíte tak strašně hanit vše ostatní. Já… Číst vice »
Zde opět spatřuji neschopnost snést kritiku. A proto je redaktor zaujatý, protože si dovolil zkritizovat. Report, stejně tak jako recenze, má být popis toho, co redaktor slyší a vidí. Pokud se mu něco líbí, napíše to. Pokud se mu něco nelíbí, ať už více, nebo méně, napíše to také. Dobrý redaktor se nenechá ničím ovlivňovat a nic se nebojí napsat. Takže to co je v reportu je upřímnost, za kterou si stojím. Je to pouze můj názor, který nikomu nenutím, ale proč bych jej nemohl napsat? Jasně, vám se líbili první tři kapely více, beru to, ale pochopte, že mě… Číst vice »