BLOODY LAIR – Behind the Gates of Terror (2015)

BLOODY LAIR – kapela, jež se může honosit statusem „kultovní“ ve svém prostředí, ale nikdy snažení skupiny nestačilo na proražení vpřed na pozice kolegů jako INFERNO, NAURRAKAR, SIVLA NIGRA a tak dále. Moje osoba se nestřetla s minulou tvorbou, než sáhla po možnosti recenzovat nový nosič „Behind the Gates of Terror“, jenž dle slov jiných měl být tím nejlepším, co skupina stvořila a měl ji katapultovat do vyššího patra prohnilého hradu plného zmučených duší, volajících po odplatě, opředeného špínou a pavučinami vzniklými z let uplynulých. Jestli se tak opravdu stalo, se dočtete níže, ale můžu prozradit , že jsem na desku měnil názor ze dne na den. Dlouho se mi nestalo, že bych musel až tolik přemýšlet, co vůbc napsat, jak na mě deska působí a pak úplně přehodnotit názory. CD mě tedy poměrně zmátlo, především při prvních posleších jsem cítitl zklamání a materiál málem odepsal, ale dost už, jdeme se podívat, co nová fošna „Behind the Gates of Terror“ skýtá za tajemství.

BRÁNY TERORU JSOU OTEVŘENY

Intro obstarává proslov ze známého, kultovního filmu Spalovač mrtvol, upřímně, přeběhl mi z toho mráz po zádech. To, co ovšem píseň „Opus Odium“ nabízí dále, mě mírně překvapilo. Čistý zvuk, mLCfPqajtaoumělé bicí a nakonec poslech dopadl naprostou absencí nadšení a úryvků oněch tónů v paměti. Skladby mi přišly jako jednotvárné hudební stopy, jež se navzájem podobají natolik, že by to mohla být i jedna píseň. Zvuk, jak jsem již zmínil, byl umělý a díky němu byla atmosféra zavražděná jako oběti při temného rituálu. Délka alba moc dlouhá na to, aby utáhla váhu podobné muziky. Že jsem strašně kritický? Myslíte, že už recenzi můžete nyní přestat číst, protože je jasné, že je materiál slabý, jako vyhasínající sopka? Jste na omylu…

O PÁR TÝDNŮ TERORU POZDĚJI

Dvojice, jež tvoří tento projekt studiově – Lord Obst a Heretic – nenahrála vůbec špatný materál. Jistě, zvuk je na můj vkus příliš umělý a na old school black metal, ke kterému dvojice táhne, příliš čistý, no a ano, písně jsou jednotvárné a můžou se lec komu slévat jako svatá krev mrtvých, tekoucí do svěcené vody, ale po vícero posleších nezní až tak jako přes kopírák. Škoda, že ona přehnaná čistota zabíjí atmosféru, na druhou stranu všechny neduhy album vynahrazuje velkou porcí agrese, při poslechu jakoby dostanete injekci temného adrenalinu, jenž z vás udělá agresivního zombie, bušícího hlavou o zeď. Heretic má vskutku agresivní a místy až maniakální vokál, především jeho démonický smích mi vykouzlil úsměv na tváři. Zpěv je velkou sílou nového alba. Riffy jsou poutavé, místy sice zabřednou do bahna lehkého nadprůměru, ale povětšinou si drží vysoký kvalitativní standart a zaujmou.

OČIŠTĚNÍ SMRTÍ

Těžko vybrat jednu skladbu, všechny se opravdu drží jednoho a toho samého vzorce. Škoda, že na CD nenajdeme nějaký výraznější moment, nějaký ten maják udávající směr, více zapamatovatelné body prostě chybí, a tak můžou někoho písně začít nudit. Ne každý dokáže ustát nápor energie a agrese, přímočaré klepanice, ale když čas desce dáte, zaručuji vám poctivou práci skupiny a to, že 10369873_1136999532995283_8085000550544829323_nposlech přinese ovoce, samozřejmě zčernalé. Musím zmínit i fakt, že hudba je vskutku krásně vizuálně zaobalena. Leč primitivně. Při otevření krabičky vás pohltí pohřební, ovšem tajemná a epická atmosféra zlatě ozářeného kostela a nocí zahaleného hřbitova. Škoda jen, že absencí silnější atmosféry se nemůžete při poslechu ponořit do onoho obrazu, spíše vám na mysl budou vyskakovat pekelné oddíly démonů pustošících zemi. Obal disponuje pouze vokalistu Hereticem u mikrofonu a leč bych radši nějaký ten obraz zobrazující démonické výjevy, i tohle má své kouzlo.

SVĚTLO NA KONCI TUNELU

Ne zrovna originální, neposadí na prdel, ale budete si desku chtít pouštět pravidelně, a to je to hlavní, i já se k CD budu občasně rád vracet. Přes všechny mínusy, co jsem zde uvedl, se jedná o poctivou řezničinu tvořenou lidmi, již mají rádi old school black metal a prostě jej hrají, jak umí a jak se jim líbí. Pokud máte rádi agresivní a přímočarý metal a překousnete čistý zvuk, budete si pomlaskávat. Pochybuji, že kapelu CD vykopne z onoho hrobu na povrch, mezi českou špičku, ale alespoň do onoho kvalitativního patra výše se nejspíše dostane. Na další album se budu těšit, přeci jen, říká se, že třetí album bývá zásadní a zde máme třetí CD a opravdu je mylníkem ve tvorbě BLOODY LAIR! 7/10

Album vyšlo u Black Bunker Productons v roce 2015.

Tracklist:

Opus Odium
Era of Wrath
Satan´s Legion
Voice of Blood
Infernal Blasphemy
Chains of Pain
Behind the Gates of Terror
Malleus Maleficarum
Journey into Damnation
Outro
Sestava:
Lord Obst – kytara, vokály
Heretic – vokály

Podobné články

BLOODY LAIR – Behind the Gates of Terror (2015)

About The Author
- Black, post, doom (sludge/stoner), ambient, noise, drone, post-rock, shoeagez (Harakiri for the Sky, Anomalie, Downafall of Gaia, Sedna, Belphegor, Horna, Blaze of Perdition, Hetroertzen, Sarkrista, Inferno, Alcest, Les Discrets, Lost in Kiev, Last Leaf Down, God is an Astronaut, Infestus, Marduk, Ad Hominem, Rotting Christ, Kroda, Baptism, Khors, Nokturnal Mortum a mnoho dalšího. Redaktor webů: Marastmusic.com, Metalirium.com, Bes Webzine.sk

Komentujte

avatar
  Odběr  
Upozornit na