Carach Angren – This Is Not Fairytale (2015)

Tohle není pohádka, ano, název nového alba nizozemských vypravěčů hororů je výstižný. Tito hororoví průvodci vás totiž tentokrát unesou do zdánlivě pohádkového světa čar a divů, pohádkový ovšem nakonec až tak moc nebude, jak se dalo od CARACH ANGREN čekat. Nizozemští symfonici nastolili v symfonickém black metalu vcelku slušný poprask svým debutovým albem „Lammendam“, po té následovala další a další alba a tito psychopati si vybudovali svůj originální svět, plný temných legend a dramatických příběhů zaobalených do hororového, černého hávu. Vždycky mě na kapele bralo ono zaujetí a dokonalé propojení jak black metalu s klasickou hudbou, filmovou hudbou a operními prvky, tak to, s jakou lehkostí umí příběhovou linii vložit do textů a ty precizně zasadit do instrumentální vrstvy. Leč desky uskupení disponují svým vzácným magickým kouzlem, debut nebyl nikdy překonán a předposlední fošna Where the Corpses Sing Forever“ byla slabší odvar dvouch předešlých alb. Sice příjemná na poslech, ale nepřináší nic nového a zajímavého pod sluncem, kapela ustrnula na místě a materiál nebyl tak poutavý, plný silných momentů. Moje obavy ohledně nového vyprávění nabrali nejvyšší obrátky.

Černé vrány ťukají zobáky na vaše okno a vydávají rámus, chladné ráno vás probudí díky oknu, jež rozrazí mrazivý vítr a spolu s proudem chladného vzduchu do místnosti vletí s vránami záhadné melodie. Smyčce upalují jako o závod, kytarové linky s nimi závodí jako když si nějaké děti hrají na honěnou a do toho vypravěčský hlas, vzbuzující ty nejtemnější, ale nejlákavější noční můry, dohromady tvořící pitoreskní, hrůzyplný zážitek. Muzika na novém albu „This Is Not Fairytale“ se drží přesně toho, čeho jsme zvyklý na albech skupiny CARACH ANGREN. Materiál je však trošku zajímavější, než na předešlém albu a navrací kapele eleganci, zajímavost a dramatičnost, hlavně ale dravost. Čeho si posluchač ihned všimne, je prvotřídní práce s propojením blackových riffů a zpěvu s aranžemi, nic nového u Nizozemců. Čerstvý vítr leží ve strunných vrstvách. Riffy jsou tvořeny zajímavěji a především pěkně řežou, škoda jen, že pánové nikdy nepřimíchají více baskytary, která jako by vůbec neexistovala a nevrství kytarové party. Občas muzika působí mírně ploše. S tímto neduhem se kapela potýká na všech albech. Při představě vrstvených kytar, všudy přítomné basové kytary a mohutnějšího zvuku, by se jednalo o mimořádný zážitek. Samozřejmě by se hodila i live kytara navíc, moc dobře mi neleze do kebule, proč se pánové nepoučí. Každopádně kapela navrací větší ostrost, jako na debutu.

CarachAngren-e1426092946185-546x300

Písně jsou dramatičtější a filmovější. Dostáváme se k tomu, že CARACH ANGREN vytvořili dosud nejvyváženější dílo ve své hororové dílně, i přes ten neduh s kytarami. Jak již bylo zmíněno, kytarová hra je ostřejší a zajímavější, symfonické vrstvy ovšem kytaru nepohlcují a dávají jí prostor. Především bych rád vyzdvihnul práci klávesisty Ardeka, který předvádí mistrovské nadání pro aranžerské práce. Bicí jsou rovněž hodné ke vyzdvihnutí. Namtar se vždycky pyšnil umem hrát pestře a bavit svými neustálými hrátkami s činely. Je jako onen hororový klaun mající důležitou roli v příběhu, jenž nám kapela předkládá, omotá si vás kolem prstu, baví vás pořád a pořád, vy mu tleskáte a smějete se, mezi tím vás však kvarteto těchto šílenců posedne a smlsne, jako ona ježibaba v perníkové chaloupce, kolem které se dějství na desce točí.

Nebudu zde dále pitvat jednotlivé písně, to opravdu nemá moc smysl, neboť CD může vždy fungovat pouze jako celek a nikdy jinak. Osobně bych ho nemixoval mezi jiné kapely, jak jsou dnes často lidé zvyklí, ale vychutnal celé, ve své délce při svíčkách, s rozevřeným oknem a nočním chladem proudícím do vašeho pokoje. CARACH ANGREN ani nyní nepřekonali zlověstný příběh o bílé paní – „Lammendam“ a jeho následovníka „Death Came Through a Phantom Ship“, ale přesto ukázali, že stále mají co říci, leč album ke konci nebaví tak, jako v první polovině. I přesto, že se Seregor nepoučí s onou kytarovou hrou, materiál je to prostě zábavný a vše kompenzuje dramatickými prvky s mistrně budovanou hororovou atmosférou, kterou předčí i slavné CRADLE OF FILTH. 7/10

Album vyšlo u Season of Mist v roce 2015

Tracklist

1. Once upon a Time

2. There’s No Place like Home

3. When Crows Tick on Windows

4. Two Flies Flew into a Black Sugar Cobweb

5. Dreaming of a Nightmare in Eden

6. Possessed by a Craft of Witchery

7. Killed and Served by the Devil

8. The Witch Perished in Flames

9. Tragedy Ever After

Sestava:

Namtar – bicí, perkuse

Seregor – vokály, kytary, texty

Ardek – klávesy, piáno, orchestrace, boční vokály

Podobné články

Carach Angren – This Is Not Fairytale (2015)

About The Author
- Black, post, doom (sludge/stoner), ambient, noise, drone, post-rock, shoeagez (Harakiri for the Sky, Anomalie, Downafall of Gaia, Sedna, Belphegor, Horna, Blaze of Perdition, Hetroertzen, Sarkrista, Inferno, Alcest, Les Discrets, Lost in Kiev, Last Leaf Down, God is an Astronaut, Infestus, Marduk, Ad Hominem, Rotting Christ, Kroda, Baptism, Khors, Nokturnal Mortum a mnoho dalšího. Redaktor webů: Marastmusic.com, Metalirium.com, Bes Webzine.sk

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

avatar
  Odběr  
Upozornit na