Browsing: Recenze

Recenze z akcí a info o metalových undergroundových koncertech a akcích na obscuro.cz

Po vydání nové  „Illud Tempus” se strhla prudká lavina protichůdných reakcí. Mezi ně můžeme zahrnout kritiku, posměšky, ale i pozitivní nadšenecké reakce, mezi které, a to bez jakéhokoli zbytečného prodlužování, patřím i já. A to prosím pozor –  industrial metal neposlouchám, leč se elektronice v metalu nebráním. Mám však spíše rád black metalové smečky, zahrávajíc si s touto mimo-metalovou škatulkou disharmoničtějším způsobem, nebo ambientní elektroniku. Proč to píši? Jeden řekl, že se mi současná tvorba War for War nebude líbit, ba co víc, že se mi třeba bude příčit. V tomto případě podle mě nehraje žádnou roli to, co Lord…

A je to tady. Dlouho očekávaná novinka od finských Wintersun spatřila světlo světa. Je to událost, která získá jistě velké množství ctitelů a vydavatelství Nuclear Blast na ní nebude škodné. Velice krásně vyvedený boxset zahrnuje štědrou porci hudby, z níž nejzajímavější pro posluchače je jistě 54 minut nových skladeb. Wintersun vstoupili na tenký led. Díky velké propagaci své práce a díky úspěchu předchozího alba „Time I.“ položili hlavu na špalek. Kati v podobě recenzentů a kriticky uvažujících fanoušků už pomalu zdvihají sekeru. Já si s dovolením tu svou nejprve trochu nabrousím. Začnu od toho, po čem dítě sáhne nejdříve. Od krásného obalu.…

Mám obecně ráda kapely z finského Oulu. Asi chlad toho severněji položeného města způsobuje, že místní muzika zní většinou dravěji, jako potok pod ledem, syrověji a tak nějak méně mysticky. Black metalové kapely v Oulu nepřevažují, zato těch melodeathových, thrashových nebo stoner metalových byste tu našli dost. Tentokrát se mi do ruky dostala nahrávka víc rocková než metalová, a abych pravdu řekla, přidělala mi trochu vrásek. Nejen proto, že nejsem ten nejtypičtější fanoušek rocku na světě, ale hlavně, protože jsem už dlouho neměla tak rozporuplné pocity z poslechu. Zarthas jsou severští rockeři, kteří staví především na nosném kytarovém zvuku. Je to rozhodně jejich…

Jihočeská kapela Desire for Sorrow je aktivní od roku 2009. V diskografii má tahle pětice jedno demo, full CD „At Down of Abysmal Ruination“ a loňské EP „The Rotten Brood“, jež vyšlo na split albu s havířovskými Awrizis. Letos v květnu byla albová vitrína rozšířena o počin „Visions“ (vydáno u Metalgate records), o kterém budou následující řádky. „Visions“ nabízí koncept o lidském triumfu nad smrtí a s ním spojenými následky. Už samotný obal z dílny grafického studia All4band napovídá, že cyberpunkový prostor je pro hudbu Desire for Sorrow jako stvořený. Po stupňujícím se intru se jako blesk z čistého nebe…

Usedám zvolna na židli a zvedám sklenku vína… Hudba sílí. Zvuk jazzové trubky proniká skrz tóny. Ta příjemná chvíle, kdy jsem tu jen já a večerní dávka kvalitního… metalu. Nejde o omyl. Shade Empire vydali nové album. A ta jazzová trubka tam prostě je. Finští Shade Empire jsou konstanta kvality, která se přelévá od jednoho alba k druhému. Osobně pro ně mám slabost. Tenhle industriální death/black metal je neuvěřitelně barvitá, proměnlivá a opulentní hudba, plná vzájemně se prolínajících vrstev. U každého alba mám pocit, že kapela nutně potřebuje vtěsnat do miniaturní skříně tolik věcí, že není možné je všechny udržet a…

Tenkrát v Německu… Z popela death metalové kapely „Disobedience“ povstal fénix jménem „Calliophis,“ který nám v doomovém rytmu předestírá novinku. Ti, kdo si nemyslí, že temnosvitná depresivnost nepatří k pestrým barvám léta si album „Cor Serpentis“ asi nijak zvlášť užívat nebudou. Pro ty, kdo mají naopak pocit, že by se slunné léto mělo vyvažovat pořádnou porcí melancholické atmosféry, bude německá novinka docela příjemným poslechem. „Cor Serpentis,“ to mi zní na první dobrou dost black metalově, takže jsem příliš nedoufala v to, že mě do práce bude skrz industriální Prahu a ponuré graffiti provázet nefalšovaný doom. Název klame tělem a ve skutečnosti mohu posluchače ujistit, že novinka…

Tentokrát se mi do sluchátek dostalo nové album od kapely Pigeon Lake. Tato norská banda byla založená v roce 2011 v Oslu a album „Barriers Fall“ je jejich druhým studiovým počinem, kterému přecházela deska „Tales Of The Madman“ z roku 2014. Přiznávám se, že pro mě byla tato kapela velkou neznámou, a proto ještě než jsem se do alba pustila, jsem se obeznámila s tím, že mě čeká zajímavá směs hard-rocku dohromady s groovem a metalem. Byla jsem lehce rozpačitá, nevěděla jsem, co čekat a trochu jsem s bála nudy. Když jsem ale uslyšela první skladbu, začala jsem být velmi zvědavá. Jak se postupným poslechem…

Nenápadně nápadité. Takové je třetí album rakouských Ashes of Moon, které vyšlo v březnu tohoto roku. Ashes of Moon v něm vsadili na melodický poklid a vsadili dobře. Klidové EP „Melting Away“ je přesně takové album, jaké vám vleze pod kůži a zůstane v diskografii jako stálice, po které jde sáhnout večer, když vás nenapadá, co si pustit. Čtyřčlenná kapela, která vznikla v roce 2009 ve štýrském Bruck an der Mur okouzlená klasickým rockem, propojeným s obdivem ke skandinávskému melodickému metalu, aplikovala své okouzlení do tvorby od počátku. První dlouhohrající album „Ashes of Moon“ ale víc čerpalo z melodeathu a neodlišovalo se příliš od ostatních alb začínajících…

Demimonde to u mě měli těžké. Nejedná se o muziku, jíž bych běžně poslouchal. Přesto mi přišla poměrně zajímavá prezentace, jak hudební, tak vizuální. Těžké to měli také proto, že k tomu všemu tvoří náročnou muziku na poslech. A tak pro mě bylo zaposloucháváni docela zapeklité. K pochopení myšlenek kapely mi překvapivě dopomohl jejich koncert, který se uskutečnil na vyhlášení cen Břitva (report zde). Střetnutí se s koncertní prezentací tohoto uskupení mi dovolilo více nahlédnout do myšlenek Demimonde. Spatřit, o co vlastně kapele jde a jak skutečně těleso funguje. Pomohlo to, opravdu. Najednou se mi i studiová tvorba těchto sci-fi…

Když zařvu do publika z plných plic, že Vintersorg vydali nové album, vůbec netuším, kolik lidí odpoví nadšeným: „Hurá!“ Popravdě nevím, kolik mají tihle charismatičtí Švédové u nás fanoušků, ale myslím, že by si jich zasloužili tolik, aby vyprodali pořádně velkou halu. Protože je to vynikající hudba. A protože se poslední album vydařilo. Chápu, že ti, kdo nemají k dispozici roh na medovinu a nepěstují si dlouhou vlající bradku ani si ještě nekoupili z katalogu Ikea cokoli, co se jmenuje třeba „Folkvänlig“, instantní designový drakkar pro začátečníky, asi nezačnou plesat nadšením. Ty, kdo při pohledu na škatulku Viking-folk metal obracejí oči v sloup a…

1 23 24 25 26 27 42