Browsing: Recenze

Recenze z akcí a info o metalových undergroundových koncertech a akcích na obscuro.cz

Dark Tranquillity nesporně patří do „velké trojky“ gothenburského melodického death metalu. Spolu s At The Gates a In Flames byli iniciátoři stylu, který vedl k revoluci v moderní kytarové muzice. Bez vlivu těchto kaple si lze těžko představit deathcore a metalcore v jeho současné podobě. Dark Tranquillity jsou také jedinou kapelou z této trojice, která soustavně vydává muziku a zároveň nikdy neztratila respekt fanoušků i kritiky. Jak víme, At The Gates byli mezi vydáním „Slaughter of the Soul“ (1995) a jejich comebackového alba „At War With Reality“ (2014) po dlouhou dobu neaktivní, In Flames se stylově posunuli do hard-rockového teritoria, a odcizili…

V temnotě je prý krása… A slovinští Snøgg nejenom, že se s tímto tvrzením ztotožňují, ale zároveň ví, jak pomocí hudby tu temnotu udělat co nejkrásnější. Nestarají se přitom o zašlá a zkostnatělá pravidla, která určují, jak by měla vypadat správná pochmurná hudba, ale otvírají dveře nových prostorů. Svou mysl nechávají volně létat po hlubinách vesmíru, a jejich muzika tak působí jako návštěva z jiné dimenze. Ve svém uměleckém výrazu neholdují jenom black metalu, ale je zde obsaženo mnohem více. Zaujmou především ambientní zvuky, které posluchače dokážou zcela obejmout a stáhnout do nekonečných končin stinných lesů, nad nimiž září množství…

„Sociokat“ je první deska brněnských Nihillin a hudba na ní obsažena vychází z black metalu, do kterého jsou přidány prvky death a thrash metalu a black’n’rollu. Texty se zaobírají nihilismem, smrtí a nenávistí. „Sociokat“ vyšlo na dnešní dobu již běžně v digitální podobě a bylo nasdíleno na všech běžných hudebních servrech. Nicméně já se počítám mezi hudební fajnšmekry, takže jsem si požádal o kvalitnější kopii, abych do sebe mohl natáhnout onen myslitelův řád. Absence bookletu mi trochu znesnadnila cestu k vědění, ale pro další pochopení to nebude mít žádné konsekvence. Deska obsahuje devět songů, včetně tří bonusů, s relativně krátkou…

Finský melodický death metal s pořádnou kapkou thrashe v poslední době symbolizuje výrazná dominanta jménem Mors Subita. Po dvou letech se brilantní formace vrací s novou porcí hudby a na albu „Extinction Era“ dokazuje, že umí nejen pořádně zařvat. https://www.youtube.com/watch?v=UNyWdzMJMRg Mors Subita má od svého založení obrovské štěstí na skvělé hráče. Zakládal ji ostatně jeden z nejlepších finských kytaristů, fenomenální Mika Lammassaari, který je poznat v každé z jedenácti skladeb nového alba. I když se Lammassaari obrací zvolna k vlastní sólové dráze, je vidět, že jeho obsedantní preciznost kmenovou kapelu rozhodně nenechala na holičkách. Kytarista, známý ze skupin Wolfheart nebo Eternal Tears of Sorrow, se znovu dokonale…

Všudypřítomná vlhkost a chlad podzimu, který proniká kůží až do duše. To, co zbylo z letošního roku, se choulí v koutě a neduživýma rukama hrabe ve zbývajících  dnech a týdnech, naplněných už jen beznadějí. Podzimní stmívání nám klade otázky ohledně vlastní humanity, kterou pomalu ztrácíme. A náš smutek graduje spolu s hudbou, která nás rozhodně nešetří. Němečtí depresivní doomaři Décembre Noir vydali album, které se nezastaví ani před eutanazií. Na sklonku roku 2018 jsem pro Obscuro psala recenzi na album „Autumn Kings“. Byla to silná, depresivní nálož a po pravdě si ji pouštím málokdy, protože je doteď příliš bolestná. Décembre…

Máme rádi folk-metal? A co takhle ukrajinský folk-metal? Ano, Natural Spirit k vám přicházejí s albem „Під серпом часу“ (Pid cjernom času). Že jste o nich nikdy neslyšeli? To ale přicházíte o hodně! Kapela střídá ženský a mužský vokál a krásně se oba doplňují. Přesvědčí vás o tom hned v intru „Боги між нами“ (Bogi miž nami), kde vás přivítá, kromě dunivých bubnů, z kterých vám naskočí husí kůži, i tato dvojice. Ze začátku vám to možná s mužským vokálem bude trochu znít jako Korpiklaani, ale v momentě, kdy se přidá i ten ženský, to začíná celé dávat smysl a…

Metalcore, který vznikl snoubením melodického a death metalu a hardcoru, byl jistě největší revolucí v tvrdé muzice posledních dvou dekád. Ale vše se jednou obehraje a zprofanuje. Hardcorová scéna stejně nebyla nikdy příliš nadšená komerčními tendencemi metalcoru. Pro inspiraci tedy bylo nutné sáhnout někam jinam – do obskurnějších zákoutí tvrdé scény. Hardcore a black metal k sobě pasují jak párky a hořčice a v Německu (společně se sousedním Rakouskem) najdeme pár velmi důležitých reprezentantů tohoto stylu: Harakiri For The Sky, King Apathy, Implore, Dawnfall of Gaia, to je pár známých jmen, mezi která nepochybně patří také ANCST. ANCST v současnosti…

V zátěžovém březnu tohoto roku, kdy jsem neměla chuť poslouchat nová alba, nenápadně pronikla na scénu evropského melodeathu novinka německých Burden of Life. Čtvrté album bavorských melodiků je natolik výjimečné a netypické, že pominout jeho existenci by se rovnalo těžkému hříchu a mělo by se trestat veřejným bičováním. Protože „The Makeshift Conqueror“ je nevšední zážitek a pro mou maličkost rozhodně melodeathovým albem roku 2020. Kaskády neobyčejných tónů, které se řítí do hlubiny poslechu ze strmé výšky pestrobarevných skal fantazijní země, tak vnímám novinku Burden of Life. Německá hudební scéna je v poslední době tahounem experimentu a dokazuje, že má rozhodně co…

Finská melodeathová stálice Noumena se po třech letech vrací s dlouhohrajícím albem. Celkově jde o šesté album kapely, která se pohybuje na metalové scéně od roku 1998. Zkušenost je znát. A také jisté zvolnění a zralost, která už se nedá tak snadno uzavřít do subžánrových škatulek. Noumena je nová, jiná a tentokrát se pohybuje na pomezí atmosférického doomu s folkovými motivy. Co ale zůstává, je finština jako nosný jazyk celého alba a severská odlišnost, která z Noumeny dělá jednu z vlajkových lodí finské metalové scény. https://www.youtube.com/watch?v=sjGz0t8ckCk Když v roce 1998 Noumena vydala první tři skladby na demu „Aeons“, už měla v podstatě…

1 3 4 5 6 7 42