V Ostravě se potřetí sešli metaloví poutníci, tíhnoucí k folkovému zvuku. I když nejsem charakteristickým zástupcem minority dětí pramínků, lesů a obětního kamení, a přestože jsem byla varována, že by redakce neměla posuzovat vlastní výtvory a akce, pojala jsem to tak, že jako zástupce pražské sekce redakce Obscura mohu tu ostravskou klidně kritizovat, zvlášť, když už sedím v bezpečí vlaku a mířím zpátky do Prahy. Industriální dech Ostravy pod příkrovem těžkých podzimních mračen, rozbouřená, zpěněná Ostravice a kovový pach mokrých kolejí, pár znuděných chlapů, pokuřujících před barem ve Stodolní, a vítr, ženoucí zmáčené listí proti podmáčeným omítkám spících domů. Místo, kam by sedl…