F.O.B – …and Foes Have Become Our Masters

Po dvou letech přichází s novým počinem táborská smečka hrající směsici death a thrash metalu se silnými vlivy core – F.O.B. Když se podíváme na každé CD této úderky, můžeme házet zrak na postupný vzestup v kvalitě nosičů. Spatříme, jak tato skupina roste a vyvíjí se, poctivě piluje svůj výraz k dokonalosti a míří výš a výš do jakési dáli mimo standart. Je ovšem fakt, že tato partička je nedoceněnou skupinou. Na to, že zde brousí svůj výraz již 20 let, je málo známá a když řeknete jméno F.O.B, málokdo ho zná. I tak mají táborští zbojníci své věrné fans a jejich koncerty bývají slušně divoké a rovněž zábavné. Pamatuji, když jsem F.O.B spatřil před pár lety v Brně, to ještě neměli poslední dvě desky a byl to masakr se vším všudy, jak se sluší a patří. Tak jak asi kapela hraje teď a jak zní nové písně? To jste nedávno mohli okusit v samotném doupěti kapely, v Táboře na Žižkově vraždícím palcátu, kde vystoupilo více kvalitních uskupení, jako třeba ROOT.

Musím uznat, že obal a celý vnitřek krabičky spolu s CD je pěkně vytvořený a vymazlený. Již cover desky nutí člověka přemýšlet a disponuje jistou hloubkou. Když krabičku otevřete, spatříte názvy písní, ovšem celá kostra materiálu je zmalovaná obličeji se zavřenýma očima. Zadní stranu obálky zdobí kapela, které ovšem chybí ony obličeje. Teď přemýšlejte, hm? Nyní již k obsahu na disku, který je tím nejdůležitějším aspektem. Řeknu to jednoduše, nové album „…and Foes Have Become Our Masters“ je opět posunem kupředu. V čem je rozdíl od minulých děl? Především v pestrosti. Minulé album „Reap What You Sow“ bylo slušným masakrem, více přímočarým a drtivým, až jsem měl při poslechu chuť prorazit hlavou zeď. Novinka je samozřejmě rovněž tvrdá, jak se na tento styl sluší a patří, ovšem nabízí nám alternativnější pojetí death/thrash/coru. Jednotlivé kompozice jsou mírně nepředvídatelné, to v prvé řadě, riffy jsou typické pro metalcore a rovněž melodický death metal, zde se nic nemění. Občas skupina okusí i thrashové polohy, úderné drtivé rytmy, které vás rozemelou. Písně ovšem často ujedou až do oněch alternativních vod, ve kterých převládá melancholie a klid. Představte si, že jste v šílené bouři, temná mračna a déšť s destruktivní silou, padáte a padáte v té šílené zhoubě a temnotě až narazíte na mořskou hladinu. Topíte se, ale vidíte krásu a cítíte spíše klid, než strach. Modrá třpytivá voda vás uklidňuje a vy se necháte unášet a sníte. Modrý svět vás omámí a vidíte mnoho barev, jež se třpytí. To ale netrvá moc dlouho, mořská síla vás vytrhne ze snění a vy se začnete topit v temnotách, v útrobách podmořských jeskyní a riffy s bicí soupravou vás spolu s vokálem Máry začnou trhat na kusy. Kytarové výjezdy jsou jako piraně, jež vám maso ohlodávají z kostí a divoce se zmítají kolem vás a tvoří neprostupnou stěnu. Podobně tedy funguje píseň „The Hallway to Nowhere“, která působí zrovna tak, jak popisuji. Podobných míst je tu ovšem vícero, především na začátku písní. Když už jsem zmínil Máru, ten vokálně roste víc a víc, zpěvové linky jsou vskutku působivé a jeho čistý hlas je křišťálový a krásný, jako onen modrý, nádherný povrch hladiny. Vlny přichází s jeho growlem a screamem, vlnobití, co drtí pobřeží svou silou a smete vás na útesy smrti.
8028_photo1
Když bych měl vyzdvihnout svého favorita, byl by jím nejspíše třetí kousek „Infinite Cloud“. Zde perlí především Honza a Profesor, ti svoje kytarové melodie vypouští zběsile a přitom chytlavě, tyto výpady dělají ze skladby ještě větší masakr, co vás okamžitě upoutá. Skladbu bych označil za takový hit fošny. Nepředvídatelné kytary střídá zapamatovatelný refrén a tak se to opakuje. Filipovy bicí jsou také zážitkem, fantastické nazvučení nahrávky dělá z bubeníkových partů požitek, který vás rozseká jako ostří nebezpečných útesů. Jeho hra je plná smyslných detailů a zběsilých změn. Když bych se měl vrátit ke zvuku, co se jeho týče, skupina boduje také více a více. Čistota, jež ovšem vylučuje umělost, to se mi zamlouvá.
391556278
Metalgate opět vypustil vypiplaný materiál od zkušené a vyzrálé skupiny, kterou bych označil za českou špičku žánru, ať už je parta Tábořanů známá nebo ne. CD, i když mám pořád raději to minulé, je nabušené kvalitními písněmi, které ukazují skupinu v nejlepší a nejsilnější formě. Doufám, že zažiju skladby z posledních dvou desek naživo a že skupinu brzy taky spatřím, musí to být neskutečný masakr. Skladby jsou totiž jako dělané na koncert a na destruktivní boření klubových prostorů. Jsem zvědavý, jaká budou další díla F.O.B, jestli se skupina vydá světem alternativní hudby nebo klasické death/metalcore rubanice. Nové album naznačuje hledání té hůře zařaditelné cesty a já jsem za to rád. Tak tedy u dalšího alba… 8,5/10
Album vyšlo u Metalgate v roce 2015

Tracklist:

1. The Adult Toys

2. Where the Spirits of the Dead Wander in the Living World

3. Infinite Cloud

4. The Hallway to Nowhere

5. Debts of Imperfection

6. Sons of Oblivion

7. My Failures Your Pleasures

8. Point of View

9. In the Name of the Good We Spread Evil

10. The Grand Collapse

Sestava:

Mára – Vocals

Corbow – Bass (1995-present)

Profesor – Guitars (2010-present)

Filip Ambrož – Drums (2014-present)

Honza Schmid – Guitars (2014-present)

 

Podobné články

F.O.B – …and Foes Have Become Our Masters

About The Author
-

Fanoušek black/post-metalu, rocku/pagan metal a ambientu, shoegaze, experimentů, milovník koncertů a festivalů, jo a špaget.

Redaktor magazínů: Flowee, Metalirium.com, Marastmusic.com a Bes webzine.

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>