Asi není zrovna k chlubení, že jsem australské The Eternal neznala, i když jsou na scéně pěknou řádku let, konkrétně od roku 2003, nebo spíš se zrodili o nějakou chvilku dřív, kdy se profilovali jako Cryptal Darkness. Snad mě může omluvit to, že jsem redaktorkou Finského koutku a klokani mě nikdy nezajímali tolik jako sobi. Navíc jsem se možná míjela i s nálepkou gothic metalu, který mi je vlastní spíš okrajově. Barevnost téhle australské formace, která už není zrovna ve věku jarých gotických paniců, mi unikala dost dlouho a k poslechu mě dostalo, jak jinak, Finsko.

 

 

Při probírání finských novinek jsem narazila na letmou zprávu, že Inverse Records, label, se kterým Finský koutek Obscura čile spolupracuje, vydá 17. srpna tohoto roku album „Waiting for the Endless Dawn“, šestou studiovku australských The Eternal. A aby nebylo lákadlo tak malé, do mailu mi pronikla skladba „In the Lilac Dusk“, jejíž promo slibovalo hlas Mika Kotamäkiho z finských Swallow the Sun.

To byl dost velký impuls, protože Kotamäkiho kariéru sleduji dlouhodobě a podrobně. Tentokrát mě ale nedostal jen oblíbený vokalista. Dostalo mě něco docela jiného. To, co se dělo za známým hlasem, to, co tvořilo základ písně a propůjčovalo jí tu neuvěřitelnou sílu. Neodolala jsem a po zveřejnění novinky „The Wound“ jsem zhltla postupně celou diskografii kapely od začátku do konce.

 

 

Znalci kapely mi snad odpustí tu strašidelnou, hříšnou neznalost. Na druhou stranu se s pochopením usmějí, když jim s rozšířenými zornicemi začnu vykládat, jak jsem hltala tón po tónu, topila se v akordech a bořila hlavu do každého songu, který se mi naskytl. Od prvního tónu alba „The Sombre Light of Isolation“ po poslední ve „When the Circle of Light Begins to Fade“ jsem se zalykala rozkoší.

The Eternal jsou hudebně opulentní. Kdo by čekal jakákoli klišé, bude asi zklamaný. Není to jen gothic metal, je to post rock, kapka industrialu v elektronickém kabátku, doom s kapkou melodického death metalu, nějaký ten shoegaze, vlna depresivního rocku a spousta hudebních nápadů. Nezařaditelná, tryskající kaskáda muzikálnosti, připomínající římskou hostinu. Od kuličky hroznového vína po naporcovaného býka, všeho je tu dost.

A co je asi nejlepší, ani jedno album není špatné. Každé má nezaměnitelný zvuk, řemeslnou vycizelovanost a vlastní charakter. The Eternal umí pracovat s mnoha vrstvami hudby a jejich hravá zvídavost dokáže zabrousit do několika směrů zároveň. Jestli byla první alba poplatná gothic rocku, už na počátku se v nich ozývalo něco navíc a bylo jasné, že časem vyrostou.

Hudbě The Eternal sluší délka skladeb. V krátké písni nemohou rozvinout tolik hudebních nápadů a vynořit se plně nad hladinu. Čím jsou starší, tím delší skladby představují a přiznám se, nové album očekávám s napětím.

Australané se hodně vytáhli se skladbami, které by měly uvozovat příchod novinky. Předpokládám, že až „Waiting for the Endless Dawn“ spatří světlo světa, bude to k uzoufání parádní.

Finskému koutku tedy nezbývá, než doporučit posluchačům pár skvělých Australanů a navnadit je na příchod alba, které bude rozhodně sběratelskou raritou.

Album „Waiting for the Endless Dawn“ vyjde u Inverse Records 17. srpna 2018

O autorovi

- spisovatelka, nakladatelka, publicistka - reviews focused on Finnish metal - Rubrika: Finský koutek

Odběr
Upozornit na
guest

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
Všechny vaše komentáře
0
Moc by nás zajímalo co si o tomto článku myslíte, napište komentář!x
()
x