S festivaly je to jako s jídlem. Na nejrůznější slátaniny narazíte na každém rohu, ale aby vaše chuťové pohárky zažily nefalšovaný orgasmus, musíte hledat něco extra. Recept je však poměrně jednoduchý. Nejprve to chce kvalitní suroviny, neboli kapely, které se na daném místě už dlouho nebo dokonce vůbec nikdy neukázaly. Pak je třeba správně namíchat ingredience, bez pořádného zvuku a profesionální organizace kvalitní festival neuděláte. A když mistr kuchař vše dochutí welcome drinkem a krásnou uvaděčkou, vypadá to na zatraceně dobrou pařbu. A přesně takový byl letošní Folk Metal Pilgrims!

Již při vstupu do klubu bylo poznat, že večer to bude vskutku výjimečný. Po grafické stránce krásný lístek mi bylo až líto nechat odtrhnout, avšak slzu zamáčkli již pilně zvučící Open Acces. Nějaký čas do začátku koncertu ještě zbýval, a to byla vynikající doba se projít po klubu a obhlídnout, jaké metalové hračky na nás organizátoři nachystali. Potěšila mě přítomnost ocelových šperků 4U, ale než jsem se stačil nabažit, uvaděčka na pódiu ohlásila příchod OPEN ACCESS. Hravé melodie s čistým vokálem skvěle podtrhovaly houslové party a pod pódiem se začal rodit docela slušný kotel, díky kterému všichni z kapely rychle zapomněli, že to zrovna oni si vytáhli Černého Petra v podobě zahajovacího setu. Kapela sice vznikla teprve nedávno, avšak technický problém uprostřed setu vyřešili s naprosto profesionálním přístupem, kdy půlku písně odehráli bez bicích s takovou grácií, že by je jeden mohl podezřívat, že tento polo-unplugged set byl pečlivě nazkoušen. A pokud někdo zůstal netečný na skočnou Kozak, měl by si napsat opravdu dobrou omluvenku!

Krátká zvukovka, rychlé doplnění tekutin a máme tady druhou bandu večera. ODRAEDIR naladili na znatelně tvrdší strunu a neustále se plnící klub během chvilky hltal každý tón linoucí se z pódia. Díky této energii jsem si ani nestihl postesknout, že živé housle a další akustické nástroje by dokázaly laťku ještě o pár centimetrů zvednut.

Následující DARK SEAL si od nastoleného folkového směru odskočili do blackovějších vod. Stačil první tón a obavy, jak kapela bez výraznějších folkových prvků obstojí před stále plnícím se klubem, se rozplynuly stejně rychle, jako bezdomovci před hlavním nádražím, když se přiblíží policejní hlídka. Dark Seal již nějaký ten pátek hrají a taky to šlo znát. Ať už se k našim uším linuly starší kousky z jejich debutu nebo z nového CD, byly vždy skvěle řemeslně odehrané. Tato kapela stále roste a jsem zvědavý, kam se za pár let dostanou.

Je neuvěřitelné, jak rychle a bezproblémově probíhaly zvukové zkoušky. Ani jsem si nestihl vystát frontu na pití a na pódiu už stojí polští NETHERFELL! Dostat se do první lajny začalo vyžadovat jistou dávku talentu, a proto jsem se rozhodl vychutnat si koncert z trošku větší vzdálenosti. Ani Netherfell o nic nezaostávali za svými předchůdci a naservírovali nám opravdu velkou porci kvalitního folku. O pozornost se s hlavním frontmanem tahal gigantický cop houslistky a kapela ukázala, že poslední deska Between East And West je v živém podání snad ještě o krůček blíže k dokonalosti. Na první pohled folková vizáž se už při prvním taktu otřásla pod úderem trsátka do strun, ale ani na trochu toho paganu se nezapomnělo a v pravou chvíli do hry vstoupil ženský vokál, který dovolil posluchačům chytit dech a myšlenkami si odskočit do dob minulých k našim slovanským předkům. Během koncertu dokonce přišla i wall of death!

Přijít na pódiu zabalený do kožichu v horku, které v tu chvíli v klubu panovalo, chtělo značnou dávku sebezapření. Proto, když se na pódiu zjevil někdo jako Alexey Boganov, tak má hra o nejnápadnějšího člověka v místnosti měla jasného vítěze. WELICORUSS mají pověst kapely, která svou práci odvádí se švýcarskou přesností a nasazením, jako by se soutěžilo o bezednou láhev vodky, proto jsem měl před koncertem veliká očekávání. Ta byla ale rychle překonána a nebojím se říct, že právě Welicoruss si odnesli vavřín za nejlepší kapelu večera. Milimetrově přesné rify, nad nimiž se nesl mocný hlas Boganova, uzemnil veškeré pochybovače o tom, že v Rusku se nemůže vylíhnout pořádně temný metal. A když se pak mistr kapelník přišel optat, jestli můžou nad rámec vymezeného času přidat single Apeiron, nikdo se neodvážil odporovat. Ještě dlouho po odchodu posledního člena ve mně přetrval pocit, že jsem byl svědkem unikátní show, kterou zažijete párkrát za život.

To nejlepší má přijít na konec! Bohužel během koncertu CRUADALACH tohle pravidlo obešlo klub velkou oklikou. Když se na pódiu objevilo všech 8 členů (a leckteří fanoušci museli nabýt dojmu, že už by neměli chlastat, protože vidí dvojitě), vypadalo to na velkou show. Ale bohužel po bezchybném setu Welicoruss působil koncert nedotaženě, nekompaktně. Vše podtrhoval nepřesvědčivý výkon zpěváka, který se sice snažil dostat lidi do varu, mě ale neoslovil. Nakonec jsem se rozhodl odejít dříve, než ta hromada skvělých zážitků ze všech předcházejících interpretů úplně zmizí, abych si z večera odnesl jenom to nejlepší. Jako po návštěvě luxusní restaurace!

 

O autorovi

Cvok, hater, milovník hudby, dobrého piva, rumu a všeho co je dobré..

Odběr
Upozornit na
guest

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

1 Komentář
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
Všechny vaše komentáře
1
0
Moc by nás zajímalo co si o tomto článku myslíte, napište komentář!x
()
x