„Kde jsou dva nebo tři shromáždění v mém jménu, tam jsem já mezi nimi,“ řekl bůh hudby, a tak vznikl stoner.
„Mně přijde, že lidi jsou poznamenaný tím, že všechna hudba už byla vymyšlená a že už nejde vymyslet nic novýho, přitom, svým způsobem, když jsme založili stonerovou kapelu, tak jsme vlastně vytvořili něco novýho, protože loženej stoner tady chybí.“ (Sun of Sorrow)
Stoner rock nebo metal je malá, nenápadná hudba, která hodně váží. Otesánek narvaný pomalými, línými, těžkými riffy, který se houpe v rytmu země. Stoner nepotřebuje obrovskou skupinu muzikantů, nepotřebuje pozadí symfonického orchestru, nepotřebuje víc než špetku muzikálnosti a pozitivní vztah k lenosti. Potřebuje taky posluchače schopného najet na stejnou vlnu jako hudebníci a vydržet dlouhé minuty sledovat zdánlivě pořád totéž. Potřebuje lásku k syrovosti, nedokonalosti a zhusta potřebuje fanoušky, kterým nevadí dlouhé vousy. Stoner je hudba pro milovníky basů.
Protože mám ráda stoner a doom, hlavně ten ze severu, který zní, jako když hoblujete třísky z borovice, potěšilo mě slyšet „Touch the Morning“, skladbu, která na mě vyskočila z Facebooku docela náhodou. Pod dojmem, že slyším nějakou pěknou finskou stonerovou novinku, jsem se nadchla a zarazila po zjištění, že Sun of Sorrow jsou Češi. A co víc, že je to kapela, která se narodila docela nedávno a teprve se učí chodit.
Takže došlo na rozhovor. O začátcích, o koncertech, o plánech… o stoneru.
O zrození:
Takže Sun of Sorrow. Vy se jmenujete přesně tak, že se mi pletete s dalšíma dvaceti kapelama.
To bude asi tím, že jsme náš název dělali podle náhodnýho generátoru názvů.
Hned na úvod. Tohle je opravdu rozhovor se Sun of Sorrow. Kapelu tvoří tři hráči, kytarista a vokalista Michal Štěpař, basák Viktor Orlov a bubeník Matěj Kupilík, ale slova se ujal od počátku Viktor, takže, pokud píšu, že odpovídají Sun of Sorrow, je to v 99 % případů právě Viktor. Snad poprvé v životě jsem potkala basáka, který odmítá stát vzadu a tvářit se zádumčivě. Na druhou stranu, mluvila jsem se stonery. To je cháska uvážlivá, takže můžu děkovat bohům pomalosti, že existují i nějací ukecaní!
Proč stoner rock zrovna u nás v Česku? Tak minoritní hudba u nás asi nemá moc posluchačů, nebo myslíte si, že je to něco, co prorazí a co si tady získá publikum?
No my jsme i právě všimli, že v Český republice se stoner začíná docela dost poslouchat. Ale co nás vlastně k tomu svedlo, to byl první ročník Metronom festivalu, kterej k nám přivez Get Your Gun, a tam jsme stáli jako přimrazení a prostě jsme najednou věděli, co chceme.
Baví vás ta mezižánrová poloha, nebo jste si našli vysloveně jen stoner?
Každý to máme jinak, já poslouchám funky nebo metalcore, Michal poslouchá AC/DC, Guns N‘Roses, Matěje jsme naštěstí našli jako takový středobod, ten poslouchá spíš starší Stones.
Kdy jste se vespolek založili?
My jsme se založili v květnu. Já jsem s Viktorem hrál v předchozí kapele, ale ten Metronom festival, Get Your Gun, to bylo něco, co nás nakoplo k tomu, abychom to udělali, takže jsme starou kapelu ukončili a založili nový projekt.
Může se to zdát jako úplná pitomina, dělat větší rozhovor s kapelou, která stojí na začátku kariéry a třeba se za pár měsíců rozpadne. Na druhou stranu, dívat se na proces zrození, na proces vzniku, utváření a hledání, to je pohled, který se mi často vyplatil. Viděla jsem vznikat kapely, které dneska vyprodají bez potíží halu. Poslouchala jejich první nahrávky, které tehdy nestály za nic. Ale něco v nich bylo… Tohle „něco“ je i v hudbě Sun of Sorrow. A byla by škoda to minout bez zastávky.
O stoneru:
Vytvořili jste zatím svoje první album. Máte vůbec dostatečný repertoár na to, abyste zvládli utáhnout celý koncert?
Co jsme nesložili, to jsme schopní proložit jamem, takže si to vytáhnem do hodiny. My si hodně sedneme, takže bez mrknutí, bez jakýkoli gestikulace hrajeme dál. Ono to stejně funguje tak, že za večer má kapela tak tři čtvrtě hodiny plus patnáct minut na zvučení, to album má třicet sedm minut, takže do hodiny se vejdeme v pohodě.
Neuvěřitelně rychle jste zvládli vytvořit album, vlastně hned po založení kapely, to je zázrak. Většina alb tak rychle nevzniká.
My jsme si jednu, dvě věci přitáhli z předchozí kapely, protože tam už to bylo tak, že jsme se dávali jiným směrem, protože kapela vznikala jako hard rocková a najednou jsme tam měli psychedelickou písničku. To když slyšeli lidi ve Vopici, tak vůbec nechápali, co se děje, protože pozvali hard rockovou kapelu a nejednou je tam skladba, která má sedm minut a stejnej groove.
Co vás na tomhle stylu tak táhne? Zrovna z hard rocku to je vlastně skok.
Je to k neuvěření, ale kromě Viktora umí mluvit i ostatní dva členové kapely, když dojde na vláčné tempo syrového stonerového zvuku. Takže musím přiznat, na tohle téma se zapojila celá kapela a dost jasně se ukázalo, že Sun of Sorrow vědí, proč dělají to, co dělají a proč chtějí hrát zrovna tenhle styl.
Celkovej posun.
Já si myslím, že stoner je nádhernej středobod muziky, že můžeš použít cokoli, z jakýhokoli žánru, jediná podmínka tam je, hraj línějc, trochu to zvolni, a hned je z toho stoner.
Jak říká Viktor, mě to hrozně baví, že tohle stoner dokáže. Že může být v tý poloze hard rockovější, v poloze doomovější, psychadelický a furt je to stoner a je zábava, že všechny styly, který se nám v muzice prolínaj, ten stoner dokáže uchopit a zabalit do úhlednýho balíčku.
Hodně lidí stoner vnímá jako jednoduchou muziku. Přitom je to mnohem sofistikovanější hudební žánr, než by se zdálo. Neděsí vás, že řeknou, to je taková primitivní muzika?
Tak je to spíš o atmosféře, o emocích, o textu… Pro mě třeba kapely jako Stoned Jesus, Get Your Gun jsou pro můj mozek velikánskej stimul, to vůbec nepokládám za jednoduchou muziku, tam má každá věc svůj určitej aspekt, v případě Stoned Jesus, když se do toho proloží ten výbornej vokál, tak tam jsem v sedmým nebi.
Potom taky, když my máme devítiminutovou skladbu, tak naživo ji protáhneme na dvanáct a jede tam celou dobu jeden jedinej groove, tak to je na palici. Je docela náročný to utáhnout. Já si teda tak po osmi minutách vzpomenu, že jsem vlastně na koncertě.
Mně přijde, že ty lidi jsou poznamenaný tím, že všechna hudba už byla vymyšlená a že už nejde vymyslet nic novýho, přitom, svým způsobem, když jsme založili stonerovou kapelu, tak jsme vlastně vytvořili něco novýho, protože ten loženej stoner tady dost chybí.
O albu:
Líbí se mi, že vaše album zní právě hodně akusticky. Má příjemně akustický rámec. Samozřejmě, není to úplně akustická hudba, ale já ji tak dost vnímám.
No, Viktorův cíl byl takovej, ať to zní jako první album Sabbathů.
Z toho jsme vlastně vycházeli. Všechno jsme nahrávali najednou, tam prakticky není žádnej střih v hudbě mezi písničkami, a opravdu jsme snímali i tu místnost, aby to mělo takovej feeling. Nakonec jsme zjistili, že máme tak dobrý mikrofony, že jsme trochu šumu museli i přidat, protože to bylo furt moc čistý.
My jsme si v tomhle řekli dost, půjdeme nazpátek, nechceme digitální album, my chceme, ať to zní jako z pásky, a chceme se odlišovat.
Co se tvůrčího procesu týče. Viktore, ty hodně mluvíš, ale taky skládáš, nebo jak to máte mezi sebou?
To jsou společný děti, jde to naráz. Tím, že jsme tři, tak má každej svůj díl. Není to o tom, že by někdo skládal a zbytek se to učil.
A máte velké štěstí pro začátek, máte bicmena, to je veliká vzácnost na naší scéně, bubeníci jsou vzácní.
Vždyť Matěj je taky středobod kapely. Když my se s Michalem o něčem hádáme, kdo uplatí Matěje, tak dostane hlas navíc.
A není právě pro bubeníka stoner trochu nuda?
To bych neřekl, mně to přijde hrozně rozmanitý a zábavný.
Nejde se nudit, máme jenom tři nástroje. Každý musí jet naplno a musí vyplnit třeba druhou kytaru.
Ve třech lidech to je vždycky složitější, i když stonerové kapely obvykle nemívají moc členů.
O to je to vlastně rozmanitější, protože my si můžeme dělat, co chceme. V případě druhýho kytaristy, kdyby už tam hrála do basový linky druhá kytara, tak už bysme se museli scházet a podobně, což by mě brzdilo v dalším rozvoji.
Vy si jedete prostě tři sóla.
Tak my si jedeme každej, co chceme, a ono to nádherně zapadá.
Co se týče žánru, držíte se ho i tematicky, co se textů týče?
Texty jsou stavěný pro určitý rozpoložení mysli. Jako i název kapely, nakonec jsme dospěli k tomu, že Sun of Sorrow je stav mysli a ty texty popisují člověka v nějakým stádiu. Člověka, co přemýšlí nad určitou situací.
I texty píšete dohromady, nebo je mezi vámi jeden básník, který poskytuje motiv?
(Viktor) Já dávám motiv a on to podle toho napíše.
(Michal) Texty si píšu sám, ale určitě kluci házej nápady.
Plány:
Jak se hodláte vyvíjet dál? Budete držet pořád tuhle linii, nebo to budete rozvíjet někam jinam?
Všechno závisí na tom, jak to půjde. Člověk se furt učí na nástroj, najednou zjistí, že by chtěl hrát víc technicky, ale zase to nesmí kapelu ruinovat. Je spousta kapel, který mají první alba nádherný, pak je to digitální, technický a zmizí celej drive tý kapely. Alespoň teda za mě, já bych se toho chtěl vyvarovat. Něco k tomu přihodit, co nás v tu chvíli bude vzrušovat, ale ne nějaký lomeno a teď to budeme dělat úplně jinak.
Co sestava? Zatím ji nehodláte měnit, předpokládám.
Potřebujeme bedňáka! My máme zkušebnu ve třetím patře, kde jsou vysoký stropy, a to je v prdeli to tam tahat.
Kapela, která stojí na začátku. V době vzniku rozhovoru za sebou měla dva veřejné koncerty. První zkušenosti. Začínat vyžaduje výdrž, dostatek záložních nervů, strun a trpělivosti. Naše scéna je dost specifická, zvykat si na sebe musí posluchači i muzikanti, kapela se musí trochu zavést na klubové scéně. Jde to pomalu a dře to.
Jako kapela, co stojí na začátku, už za sebou ale přeci jen máme nějakou zkušenost, víme, co chceme, za tím si jdeme. Kapela je sice mladá, ale nevznikla z ničeho nic, na zelený louce. Koneckonců, nahráli jsme si vlastní album za rozpočet tři tisíce.
A co propagace kapely? Počítám, že si ji taky zajišťujete sami.
Já myslím, že propagace by neměla zůstat ležet jen na kapele. Je potřeba, aby lidi, fanoušci kapely dotlačili svoje známý. Kdyby víc lidí podporovalo lokální kapely, tak nám by se taky v moři tý muziky plavalo líp, protože takhle je to bez podpory. My jsme si říkali, že chceme udělat žánrový tour, že nechceme žádný kombinace žánrů, ale že chceme jen stoner a psychedelii. O to je to ale zase těžší, protože najít po republice kapely, který se zabývají touhle hudbou a ještě to potvrdí, to není úplně jednoduchý, ale nějakým způsobem se na to zatím daří, nějaký kapely už máme dojednaný a doufáme, že to vyjde.
-miklaras-
Images© Filip Rašek, Daniel Janáček, Jakub Novák
Sun of Sorrow na Facebooku: https://www.facebook.com/SunOfSorrow/
