Krater jsou přesně takovou tou kapelou, která se tváří jako zcela obyčejná cháska se zcela obyčejnou hudbou. A opravdu. Kdybyste si pustili jakoukoli skladbu z kteréhokoli předchozího alba, mávnete nad počinem rukou a jdete dál. Přinejmenším uznáte, že Krater alespoň dobře hrají a mají smysl pro syrovou energii. Když se řekne německý black metal, jedná se v mém případě o objekt hlubokého zájmu. Netajím se tím, že mám Německo a jeho scénu velice v oblibě. Přeci jen, v útrobách jeho podzemí nalezneme nejednu kvalitní smečku.
Krater jsou, jak jsem v prvním odstavci zmínil, kapelou obyčejnou, ale poctivou. Alba „Das Relikt des Triumphes“ a „Necobo“ neurazí ani nenadchnou. Tak Krater nějakou dobu zůstávali spíše v ústraní za německou blackovou elitou. S poslední nahrávkou „Urere“ si však svým tvrzení o skupině nejsem tak jistý. Momentálně začínám Němce vnímat jako velkou naději tamní černě žánrové scény. Zdá se vám to přehnané? Možná. Osobně však Urere vnímám jako materiál kapely absolutně připravené k útoku na extrémní metalovou veřejnost. Kapely, která až nyní nachází ty správné přísady pro tvorbu velice nebezpečné hudební zbraně. Urere můžeme zase a znovu označit jako zcela obyčejný black metal. Skladby se drží klasického, zprvu možná stokrát slyšeného vyznění. Uslyšíme pouze vokály, bicí a kytary. Primitivnost a tah na branku jsou zde hlavním hnacím motorem. Co činí z Urere album, jehož by byla chyba si nevšimnout, jsou jeho slastně agresivní riffy. Ty řežou a drásají. Svojí útočností se šikovně doplňují s vokály frontmana Abortia. To on je ale postavou, co z desky dostává maximum pekelné vášně. On je tím hlavním poznávacím znamením, díky němuž si skupinu zapamatujete. Díky jeho přednesu některé minuty až berou dech. Z jeho hrdla lze vycítit nefalšovaný fanatismus a přirozeně uvěřitelné zlo.
Zní vám to jako klišé? Možná, ale v tomto případě se jedná o opravdový požitek. Skutečně to funguje. Kdyby zpěvák stejně zvládl kouzlit s hlasivkami i na pódiu, nejeden fanoušek by si pořádně zahrozil a dostal se do absolutního fanatického víru šílenství. Pokaždé když slyším „Bury the Light“, kde nejsilnější momenty sází na sborové hluboké vokály, vře mi krev a probouzí se v mém nitru démon. Následující „Flammen im Vakuum“ je ale nejlepším příkladem pro přiblížení současné tvorby Němců. Agresivní, ostře melodické riffy, které mají jedovaté účinky samy o sobě. Jakmile se přidá zfanatizovaný frontman, jeho šílenství vás pohltí.
A to celé je zaobaleno do hávu německé říznosti. Urere však doplácí na mírnou nevyváženost. Téměř stejnou měrou jako skvostné úryvky se na albu nachází pasáže hodné označení lepšího průměru. Tyto pasáže způsobují, že mnohdy neudržíte potřebnou pozornost. Ony by samy o sobě nebyly tak zlé. Ale ty nadzemsky zkomponované tóniny jsou natolik kvalitní, že i prvky, za něž by se jiné kapely nemusely tak úplně stydět, působí jako brzda. Například po jasném vítězi desky „Flammen im Vakuum“ následuje nevýrazná „Antivists“. Není vyloženě špatnou skladbou. Jenže není ani nijak zajímavá oproti těm „božským“ kompozicím. Dech beroucí momenty zde nenaleznete. Takhle bych mohl pokračovat dál a dál.
„Vexillum Luciferi“ je v podstatě to samé. Příklad skladby, za níž by se kdejaká skupina nemusela stydět a možná by vás bavila.
Ale v porovnání se zbytkem vám v tomto případě bude něco chybět. Pochválit však musím různorodost díla. I přes odér syrového a primitivního vyznění je materiál zahrát technicky dostatečně zajímavě. Bicí party nejsou jen tupou mlátičkou, ale promyšlenou sypanicí. Dalším kladem Urere je časté zpomalení rychlosti, přičemž v utahanější formě neztrácí své kouzlo, pouze sází na odlišné prvky působení. Buď v každé písni Krater zvolí nějakou výrazně melodickou pasáž, nebo skladbu rázně zkrotí a nasadí atmosféričtější minuty rituální hypnózy. „Nerven-Gift!“ je například kompoziční entita velice ovlivněná doom metalem. Skladba lehounce balancuje na žánrových hranicích. Určitě platí za nejvíce atmosferickou část desky. Poslední „Dust – Still Alive in That Place…“ už v podstatě nemá moc co do činění s black metalem. Jedná se spíše o atmosferické outro. Má ale opravdu temné jádro. Je zvláštní, a já to kvituji, jak s ubíhající pasáží Němci z pozvolna opouštějí svoji ortodoxně spalující intenzitu. Krater dokazují svoji všestrannost a přizpůsobivost.
Urere je tedy albem majícím vše, co má působivý, nikoliv trapný black metal mít. Proto se zde i z všedního šablonovitého black metalu stává něco víc. A tohle přesně v této muzice hledám. Za vše můžou obyčejné primitivní emoce, které jsou však tak intenzivní, až to v člověku probouzí peklo. Agrese, nenávist, pravé zlo a temnota – můžete říci, že je to black metalové klišé, ale v tomto případě to opravdu funguje. Je to uvěřitelné a zcela upřímné. Mnohým kapelám právě to, co potřebuji v BM cítit, chybí. Nikoli co největší tvrdost, extrémnost. V muzice hledám duši a uměleckou hodnotu.
Tracklist:
1. Initiation
2. Non Serviam
3. Bury the Light
4. Flammen im Vakuum
5. Antivists
6. Vexillum Luciferi
7. Hunger of Ropes
8. Nerven-Gift!
9. Lust to Burn
10. Dust – Still Alive in That Place…
Sestava:
Abortio – vokály, basa
Shardik – bicí
Ibbur – kytary
Trtschka – kytary
Label: Eisenwald Tonschmiede
Datum vydání: 26.02.2016
Země původu: Německo
Žánr: black metal
Krater - Urere
Klady
- Emoce
- Atmosfra
- Pestrost
Zápory
- Některé pasáže značně předčí jiné
