A zase se přesuneme do ukrajinských temných lesů, plných nevšedních přírodních krás. Do lesů, jež obývá Eisenslav, do hvozdů kam se utíká schovat před světem, a kde se svěřuje prastarým silám. V recenzi na novou desku KHORS – „Night Falls onto the Fronts of Ours“, jsem se zmínil o tom, že epickou bitvu na ukrajinské půdě vyhrála KRODA, ta ovšem nezvítězila tak docela sama nad sebou. Alba jako „Schwarzpfad“ nebo „Fimbulvinter“ pro mě mají neuvěřitelnou hodnotu a pomáhali tvořit můj vkus a hudební putování. Vlastně hlavně„Fimbulvinter“ bych označil za takový zlomový bod, průlom, co se kapely samotné týče. Není se čemu divit, že mi novinka neřekla tolik, co záseky z let minulých, když si člověk zvykne na původní tvorbu kapely, je někdy obtížné přijmout tu novou, i když je také dobrá, no a stejný problém mám i s novým albem, které se mi sice převelice líbí, ale potřebuje ještě hodně času, aby si našlo své místo v mých top albech KRODY. Nenechte se ovšem odradit od poslechu, také vy co tuto skupinu neznáte, materiál je to vskutku chválihodný a rozhodně si poslech užijete.
Eisenslav se prochází po lesích, hladí mohutné kmeny a šeptá stromům do teplého větříku své myšlenky. Naříká a stěžuje si, vylívá jim své srdce plné smutných pocitů, jež mu lezou na mysl. Udeří blesky, prudká bouře sviští listovím a vše rázem nabírá ostré obrátky. Krásné klávesové intro uvádí celé dějství alba, atmosferická čistá stěna se ovšem rozplyne a roztrhají ji střednětempé riffy plazící se jako větve na listím poseté půdě. Zpěvákův nářek se rozléhá míle daleko a vše pohltí krásné melodie vytvářené flétnami, co vás na chvíli odnesou do říše snů, melodii si po chvíli převezmou kytarové nástroje, které okoření klávesy a celá pasáž vrcholí. Takto se linou písně po celou stopáž, jen je škoda, že kapela vsadila na dvě nejsilnější písně na začátek alba. Jednička „На крилах шторму“ a dvojka „Штрига повні „ jsou velice silný start. Narážím na to, že se tu najdou skladby, které nedosahují výše prvních kompozic, jako například trojka „Навій схрон „ a předposlední „Здохніть разом із богом своїм!„ nejsou špatnými skladbami, ale jsou o level níže a kapela si nedrží vysoko nastavenou laťku, což je škoda.
Nové kompozice jsou agresivnější a disponují přímočarostí, zatímco v minulosti skupina vzhlížela k epičnu a pohltila vás dlouhými, atmosférickými písněmi, dnes vám namlátí do ksichtu skladby, které plynou maximálně do pětiminutové stopáže. Zpěv je více v popředí, né jako na předešlých dílech, kdy působil jako jeden z nástrojů. Ubylo melancholických pasáží, už žádné uvolnění pomocí klidných akustických vybrnkávaček. I když je materiál více melodický, ve výsledku působí tvrdším dojmem. Více mi vyhovuje ona pestřejší a epičtější tvář kapely, ale i přes to má album pro Krodu typickou atmosféru a ihned poznáte o koho se jedná, tudíž by materiál měl splňovat vše, co se od kapely očekávalo. Kompozice vyznívají zároveň mnohdy i chytlavě a melodie jsou místy líbivé. Ostré riffy spolu s vokálem vás roztrhají, jako smečka hladových vlků pobíhající houštím a lovící. Tak někdy působí muzika, jež se na disku nachází. Zvuk myslím ani není třeba zmiňovat, neboť je jako obvykle u Ukrajinců vynikající a i díky němu skupina působí velmi vyspěle. Je více ostrý než na albech z minulosti, basových stop uslyšíme pramálo, ne-li žádné, možná by to chtělo trošku toho zabasování, ale to už je takový drobný detail.
Udělal jsem si krásnou procházku v lesích, kde rezavé listí vytváří siluety krásných barev, kde atmosféra omámí a vy zavřete oči a necháte se unášet sny, ty jsou bohůmžel občas přerušeny mírnými neduhy, ale třeba je to jen o tom si zvyknout. „ GinnungaGap GinnungaGaldr GinnungaKaos“ vám nabídne kvalitní pagan/black metal, jenž sice nepokoří svoje předchůdce, ale můžu se od něj učit mladší souputníci, protože takhle se to má dělat. 9/10.
