L’harmoniefrakt(o)ur mělo dvě části. Ta první se odehrála ve Francii, kde duo Gorgonea Prima, po letech z mrtvých se navrátivší kosmické těleso, koncertovalo s tamní diskoškou Pavillon Rouge, a druhá část turné se odehrála v České Republice, kam Gorgonea Prima naoplátku pozvala Pavillon Rouge. Osobně nechápu jednu věc, a věřím, že k tomu byl nějaký pádný důvod, který nevidím. Asi tak jen vyšla data a nešlo to jinak zorganizovat, avšak pořádat Czech Death Fest a zároveň organizovat klubové akce je poměrně solidní risk. No a právě tohle se podepsalo na tragické účasti minimálně v Brně a Praze. Jak na tom byly ostatní zastávky, netuším, ale obávám se, že to žádný zázrak rovněž nebyl. Na druhou stranu by asi stejně nikdo nepřišel, a člověk už je s tím tak nějak smířen.

V Brně byl zvolen více než vhodný a vlastně tak nějak jediný vhodný support v podobě kapely Plague Called Humanity, skupiny prezentující se jakýmsi mixem industrialu, hardcoru a cyber punku? O skupině jsem slyšel a také četl různorodé informační toky, slyšel jsem nějakou tu hudební ukázku, avšak intimněji jsem studiový materiál PCH nepoznal. Koncert na mě však zanechal dojem, opravdu. Vesměs mi bylo jedno, co kapela hraje. Plague Called Humanity předvedli temný set s až misantropickou náladou. Za to samozřejmě může proti-společenská tématika kapely, což na pódiu frontman ještě posiloval svým procítěným a hudební produkci odevzdaným projevem a hláškami, které byly plné „lásky ke všem“. A vůbec nejsilnější moment byl, když v kleče naříkal a ječel do mikrofonu, zatímco hudební elektronická temnota nabírala na gradaci. Tato gradace se odehrávala spíše ve všudypřítomném napětí, jinak totiž Plague Called Humanity sázeli spíše na monotónní postupy, díky čemuž ale muzika Brňáků dostala alespoň moji osobu do totálního tranzu. Vše nakonec umocňovala „pozitivní“ projekce. Za mě rozhodně palec nahoru.

Gorgoneu Primu poslouchám roky, vlastně až nyní jsem si uvědomil, jak dlouho industriální duo sleduji. Dvojici hudebníků jsem začal poslouchat s vydáním debutu „Black Coal Depression“, poté se duo rozpadlo a bylo dlouhé ticho. Jméno Gorgonea Prima však povstalo z popela (jen s obměněným druhým kytaristou, nyní tedy s temnou postavou R, a s druhou fošnou „Brownfields“, na kterou jsem nedávno psal recenzi).

Celý koncert začal v tónech titulky „Brownfields“, a už to bylo působivé. Aneb co svedou pouze dva lidé na pódiu, pokud jsou to tedy lidé a ne Marťané. 😀 Oni totiž skutečně působili jako z jiného světa, odněkud z jiné, zlověstnější galaxie. Velmi se mi líbila vizuální stránka dvojice, která k chladným industriálním space impulsům dodávala jakýsi pocit odosobnění, což k všudypřítomnému elektronickému chladu, načichlému black metalem, dokonale sedlo. Muzikanti se rozhlíželi po sále z pod svých masek a mně místy až běhal mráz po zádech.

Baví mě neustále se střetávat s posměšky a narážkami na Gorgonea Prima. Osobně v kapele cítím silnou atmosféru, člověk má při poslechu pocit, jako by proplouval prázdnotou kosmu a viděl spoustu světel, ale také nekonečnou prázdnotu a temnotu, to neznámo, které děsí. Co mě překvapilo, bylo živé podání čistého zpěvu, například v „Fight or Fall“. Očekával jsem nejistotu, ani nevím proč, ale Hogath se předvedl ve slušné hlasové formě formě. Jeho skřek bez komentáře, vokál působil jako nepřátelský neidentifikovatelný hrdelní projev bytosti ne z našeho vesmíru. Překvapilo mě zařazení coveru „Fuel My Fire“, ale nevadilo to ani v nejmenším, skladba byla příjemně energická a na uzavření setu mi to přišlo jako dobrý nápad. Deska „Brownfields“ naživo funguje perfektně, i když jsem v recenzi představil spíše rozporuplný pohled, tak naživo doslova otevřela svou náruč se svými klady.

Pavillon Rouge byla diskotéka z pekel, jinak to ani popsat nejde. I když jsou u Francouzů black metalové vlivy patrné, z větší části jde o disko metal s vlivy hardcoru, což naživo dost vynikalo. Koncert těchto maniaků byl plný divoké energie a chuti užívat si a zároveň agrese, se kterou zpěvák pracoval a zvuku přiostřoval hrany, a to byly právě ony hardcorové vlivy, jež jsem zmínil výše. Bál jsem se, že tvrdý koncertní zvuk upřednostní metal a rozboří tím elektronickou tvář skupiny, ale to se naštěstí nestalo. Párty atmosféru umocňovalo osvětlení a laser na pódiu, Pavillon Rouge to prostě berou se vším všudy a naživo, tak jako u spousty jiných kapel, je jejich koncert naprosto ideální spíše do klubu než na open air.

L’harmoniefrakt(o)ur se v Brně až na tradičně zoufalou účast povedlo, tedy po hudební a prostě „melodkovské“ stránce. Trojice kapel předvedla od sebe odlišné a atmosférou rozmanité sety, přičemž všechny byly propojeny industriální nitkou. Plague Called Humanity lámali psychiku hutnou temnotou a misantropickými náladami, což mi bylo blízké. Gorgonea Prima nás navštívila ze zlejších koutů kosmu, přičemž odtažité atmosféře a krásně odosobněnému projevu nechyběla ani dávka energie díky postupům skladeb z desky „Brownfields“, a Pavillon Rouge zahráli na hardcorově naštvanější a přitom zábavnější notu. V tento večer mě bavil kontrast zábavnosti a ulítlosti Pavillon Rouge s odtažitější a chladnější Gorgonea Prima, která mě ale stejně nakonec potěšila nejvíce, a to díky celkové prezentaci,jak po hudební, tak po vizuální stránce. Každopádně, tyto dvě kapely k sobě prostě patří!

Kapela: Pavillon Rouge, Gorgonea Prima, Plague Called Humanity

Místo konání: Brno, Melodka

O autorovi

Ze slov věty skládám pro iDnes a web Technet, společnosti Tiscali, Digital Plus a hudební stránky Marastmusic, Obscuro, Metalirium a The Haunted Mind. Navíc pracuji na své první knize a sbírce básní.

Odběr
Upozornit na
guest

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
Všechny vaše komentáře
0
Moc by nás zajímalo co si o tomto článku myslíte, napište komentář!x
()
x