Letní prázdniny nabízí neskutečné množství metalových festivalů a oba měsíce jsou akcemi doslova narvané k prasknutí. Jedna taková akce se odehrála v půlce srpna nedaleko Hodonína a honosí se zcela jasným jménem – Made of Metal! Na loňský první ročník přijaly pozvání kapely Therion, Ensiferum, Haggard, Alestorm, Amaranthe aj. Letos pořádající agentura poněkud přitvrdila, aby ovšem pořád zachovala cit pro melodické pojetí třídenní zábavy.
Po příjezdu do Hodonína zjišťuji, že mi před pár minutami odjela kyvadlová linka, takže mě čekala půlhodinka čekání na další spoj. Koráb, označený jako linka 666 (letos měl číslo 998), přijel načas a totálně napráskaný odvezl lidi směr festivalový areál. Po zakoupení pásky do kempu byl kemp hned podroben kontrole. Oproti loňsku byl kemp rožšířený, ale na úkor mobilní samoobsluhy, která se přestěhovala do areálu. No, ať přibylo nebo ubylo, mně i díky hladu utekly první dva koncerty na hlavní stagi, a to kapel Fogalord a Sebastien. Prvním koncertem, který jsem si vychutnal, bylo vystoupení slovenských symfoniků Sinners Moon na druhé stagi. Skvělé symfonické aranže, patřičná tvrdost a spojení hlasů Simony Janovičové (čistý vokál) a Dericka (growl) získaly mé sympatie. Některé pasáže sice připomínaly až nápadně Nightwish, ale Sinners Moon dali do vystoupení kus sebe a to zvítězilo. Po zaslouženém potlesku následoval přesun na hlavní stage, kde hráli Percival Schuttenbach. Folková rozvernost se střídala s progresivními tóny a tahle kombinace se líbila. Stejně tak bylo hezké poslouchat i hlasy jednotlivých zpěváků, jež se doplňovaly s naprostou samozřejmostí a lehkostí. Pánské oči pak nenechával klidné rozparek u šatů Joanny Lacher, jenž byl fakt dráždivý. Percival Schuttenbach mě svým vystoupením rozpálili a chtěl jsem víc… Po 40 minutové pauze nastoupili neo symfonici Amberian Dawn. Tihle Fini chrlí desky jak na běžícím páse (7 desek včetně říjnové novinky za posledních 9 let), ale tady platí, že míň je někdy víc. Potenciál tam je, ale nějak mi vše splývalo dohromady, a když se zpěvačka Capri pustila do vyšších poloh, bylo to na poslech náročné. Náladu mi spravili faerští folk/vikingové TÝR. Utvořil se první větší kotel a hned od prvních tónů bylo jasné, že TÝR do toho půjdou pěkně zostra. Slyšet byla angličtina, ale i faerština a při ní mi naskakovala husí kůže! Samozřejmě jsem ve faerštině ničemu nerozuměl, ale šla z ní správná energie a člověk se snadno přenesl do časů Vikingů. Modřinchtiví se zas přenesli do prvního festivalového pitu, kde si zakřepčili třeba při „By The Sword In My Hand“ nebo „Shadow of the Svastika“. Krev v žilách nalitá zpátky a na řadu přišla první těžká váha festivalu – Tristania! Na nebi začala pomalu kralovat noc a do temnoty se zahalilo i vystoupení této norské kapely. Hned na začátek excelentní otvírák „Number“ z poslední desky „Darkest White“ (2013) donutil člověka se zapustit do betonové plochy a nechat se unášet gotickým metalem načichlým doomem a snad až blackem. Pěvecké výkony tria Kjetila Nordhuse, Mariangely ,Mary‘ Demurtas a Anderse Høyvika Hidleho byly fenomenální a nejvíc paf jsem byl z kytaristy Anderse, který mě svým hlasem rozcupoval. Nazvučení bylo v pořádku, a tak si dav pod pódiem mohl užívat skvělý set, při kterém byly páteří skladby z alb „Ashes“ (2005) a zmiňovaného „Darkest White“.
Samozřejmě nemohla chybět klasika v podobě „Year of the Rat“ a „The Shining Path“, která celou tuhle nádheru ukončila. Poslední kapelou prvního dne byli rakouští rouhači Belphegor. Zdravotní trable zpěváka Helmutha jsou minulostí a loňské album „Conjuring the Dead“ (2014) budiž důkazem. Už kulisy dávaly najevo, že se bude jednat o nejtvrdší kapelu celého festivalu a tohle bylo do puntíku splněno. Už od úvodní skladby „Feast Upon the Dead“ se strhl na jevišti masakr v podobě nadupaných bicích, megarychlých kytar a zlého Helmuthova vokálu. Doprovodný vokál, jenž má na starosti český rodák Serpent, moc prosotru nedostal, ale co nedal do zpěvu, dal do hecování už tak rozbouřeného publika. Do hecování se zapojil i samotný kapelník, který mezi jednotlivými skladbami hlasem přímo pekelným opakoval Bohemia anebo Czech Republic. Při „Hell’s Ambassador“ se na pódiu objevila postava v černé kožené kombinéze s plynovou maskou a spoutanýma rukama, ve kterých třímala kadidlo. Zombie pohyby se pak dokonale hodily k „Rex Tremendae Majestatis“. Belphegor pádili rychlostí přímo ďábelskou a pod kotel přiložili songy „Pest and Terror“,“Conjuring the Dead“ nebo „Bleeding Salvation“. První den ukončil nářez „Soaken in Blood“ a hurá spát.
Sobotní den přinesl neskutečné horko a na rozjezd souboj tří power metalových kapel – Dharma, Diabulus in Musica a Derdian. Všechny kapely ze sebe vydaly maximum a v každé jsem našel prvky, které mě zaujaly, ale vydržet celé sety v tom horku by byla šílenost, a tak byl za útočistě zvolen přilehlý ‚hangár“, ve kterém se dalo osvěžit hrdlo a zároveň najít úkryt před sluncem. Z hangáru mě vytáhli na delší čas němečtí Stormwarrior, kteří upoutali mou pozornost svým svižným heavy metalem. Další skupinou, jež se představila na Made of Metal, byli italští Folkstone a to byla pastva jak pro uši, tak i díky hudebním nástrojům pastva pro oči. Obrovské dudy, flétny, citera a k tomu skvělé kostýmy, jež v kombinaci s italským temperamentem vytvořily ideální podmínky pro parádní folk metalovou jízdu. A když se spojily hlasy zpěváků, zasáhlo mě folkové pohlazení… Jo jo, Folkstone byla dobrá jízda, po které následovala další italská squadra, a to Fleshgod Apocalypse. O nich bohužel moc referovat nemůžu, jelikož v době jejich hracího času proběhl rozhovor s Amorphis… Ale z toho mála, co jsem viděl, jsem byl unešen. Precizní hra všech členů dělala radost početnému publiku, které si jejich koncert nenechalo ujít. Vokály taky skvělé a ženské party zosobněné Veronicou Bordacchini byly přímo delikatesní. Obleková image kapely sedí k jejich hudbě jak prdel na hrnec a v kombinaci se symfonickým deathem jsou tihle Italové prostě fantastičtí. Zaslouženě sklidili aplaus, aby se po něm schovaly hvězdy za mraky, poněvadž se pódium chystalo pro hlavní hvězdy sobotního programu a i celého festivalu – AMORPHIS! Už při chystání pódia, kterému dominovala plachta s orlem třímajícím v drápech Thórovo kladivo, si pozorný člověk všiml stojanu na mikrofon u kytaristy Toma Koivusaariho. Vysvětlení je jednoduché, Amorphis jeli výroční turné k desce „Tales from the Thousand Lakes“, kde hlavní hlas měl na starosti právě Koivusaari. Po intru „Thousand Lakes“ se však objevil se svým klasickým mikrofonem Tomi Joutsen a „Into Hiding“ dostala ty pravé grády. Osobně jsem měl obavy, jak si Joutsen se všemi songy poradí, ale už při následující „The Castaway“ bylo jasno. Nejen Joutsen, ale celá kapela byla připravena naprosto skvěle. Byl jsem připraven odhalit jakoukoliv chybu či nedostatek, ale Amorphis nic takového nedovolili. Parádní lekce nostalgie, tvrdých melodií a bezchybného pěveckého výkonu. Vše šlapalo jak na drátkách a publikum bylo po každém songu velice hlučné, a to oprávněně. Po přehrání „Tales from the…“ zazněly další starší hity jako třeba klasika „My Kantele“ nebo „Against Widows“. Škoda, že show nebyla delší, ale časový rozpis byl neúprosný. Poslední kapela dne neměla lehký úkol, ale vykládejte to Finntroll. Jakmile nastoupili na pódium, strhl se nejdivočejší pit celého festivalu. Co naplat, že se blížila bouřka, ta hudební bouřka se odehrála na pódiu. Zpěvák Vreth kromě zpěvu zvládal hromadu dalších věcí: hecování, chichotání a spoustu jiných… Při koncertu začalo celkem solidně pršet, ale lidem to zjevně nevadilo a už vůbec to nevadilo chlápkovi, jenž se zničehonic objevil jen v trenkách a žabkách. Holt Finntroll táhli. Po songu „Trollhammaren“ jsem bohužel vzdal další radovánky, neboť den to byl náročný a únava se ozvala víc než důrazně. A ani v sobotu se nezapomnělo na návštěvu druhé stage. Sice pozdě, ale slovenskou doomovku Doomas jsem na pár songů stihl. Pánové na mě udělali zatraceně velký dojem a leaderovi Peteru Beťkovi se podařilo početné publikum vyhecovat k běhu do velkého kola.
V noci na neděli se přehnala nad kempem velice vydatná bouřka, která snad nezpůsobila fanouškům žádné velké škody… Hudební bouři posledního dne odstartovali slovenští doomoví melodici Galadriel. Pro mě osobně na rozjezd ideální volba. Zpěv ve stylu „Kráska (Soňa Kozáková) a zvíře (Dodo Datel)“ nepostrádal emoce a nasazení. Kapela zahrála průřez svojí kariérou, a tak se ranní metalová ptáčata dočkala skladeb „Still Not Dead Enough“ či „End of Eternity“. Francouzské symfonické metalisty Whyzdom mi nahradil gurmánský program a hlavně korzování okolo druhé stage, kde se chystali ke svému vystoupení Free Fall. Tahle kapela už existuje 20 let a v Hodoníně předvedla precizní výkon hodný pravých profíků. Free Fall přeji jen to nejlepší, neboť jejich tvorba má na to, aby oslovila široké spektrum lidí. Navíc jak po instrumentání, tak i po vokální stránce jsou velice dobře vybaveni. Do davu posluchačů vpálila hity jako „Bezbranná“, „Ten den“ nebo „Reality“. Po skončení této jízdy opět přesun na hlavní stage, kde měli svůj čas power metalisté Twilight Force. Inu, fantasy, středověk a power jsou v naší krajině oblíbené témata a na Made of Metal se to potvrdilo. Švédská formace zaujala jak svými kostými, tak i hudbou a odměnou jim byl solidní kotel. Ten se rozšířil o několik desítek lidí hned při další kapele, kterou byli skotští lumpové Gloryhammer. Tohle těleso je tak nabité energií a dobrou náladou, že zaujmou každého, kdo o power metal byť jen zakopl. Majestátní hudba, středověké kostýmy, nadsázka, legrace. To všechnno lze s Gloryhammer zažít a Hodonín to zažil. V kotli se to hemžilo jednorožci a jinými plyšáky a jedna fanynka v kostýmu jednorožce si zapařila s kapelou dokonce i na pódiu. Všichni si bez ohledu na svou pozici mohli zapařit i na nový song z chystané desky „Space 1992: Rise of the Chaos Wizards“, která vyjde ke konci září. Samozřejmě si všichni zařvali už pověstné „Hoots!“, aby i tahle jízda dojela do svého konce. Další kapela měla už vážnější charakter, a to viking/folk, který s sebou přivezli Manegarm. Jejich set jsem strávil v pitu a užil jsem si jej dosyta. Ono při tónech takové „Nattsjäl, drömsjäl“ to ani jinak nešlo. Epičnost ve fantastickém podání má u mě vždy zelenou. Po výbojném vystoupení přišlo brutální uklidnění, neboť na pódium vystoupili legendární Draconian. Nesmlouvavý gothic/doom donutil publikum hltat každý tón, který zazněl areálem. Zpěvačka Heike Langhans prokázala své kvality a s Andersem Jacobssonem tvoří velice úderné duo. Po hudební stránce se Draconian prezentovali melancholickým doomem, který, ač není pro každého stravitelný, zněl jak hudba z rajské zahrady. Ani Draconian nezapomněli připomenout vydání nové desky, ze které zahráli „Heavy Lies The Crown“, které se dostalo zasloužených ovací. Ovace sklidilo celé vystoupení, po kterém se čekalo na předposlední kapelu festivalu. Asi teď pořádně rozzlobím fanoušky, ale finští válečníci Turisas mě zklamali. Nasazení jim nelze upřít a jejich plachta patřila k těm nejhezčím, ale jinak se k Turisas prostě nemůžu prokousat. Ale publikum, ve kterém bylo hodně tváří pomalovaných červenočernou barvou, si jejich vystoupení užilo a o tom to je. Radost byla veliká a abych Turisas nekřivdil, tak závěrečná „Stand Up and Fight“ dostala i mě. Říká se – to nejlepší nakonec. Headliner celého Made of Metal, EPICA!!! Hvězda této kapely stoupá rok co rok a troufám si tvrdit, že v rámci symfonického metalu patří k TOP kapelám a zcela oprávněně. Dynamika, tvrdost, symfonické aranže, vokály, to všechno má Epica v malíku a natěšenému publiku to předvedla v plné parádě. Holanďani zahráli své největší hity, se kterými nejde udělat krok vedle („The Obsessive Devotion“, „Unleashed“, „Cry for the Moon“). Zpěvačka Simone Simons předvedla výkon, který jsem u ní ještě nezažil, a to jsem ji viděl asi popáté. Zato hrubý vokál Marka Jansena byl trošku ztlumený, což mírně pokazilo dokonalost vystoupení. Ale jinak se dočkali fanoušci skvělé show a ti v první řadě si mohli plácnout s Coenem, Robem a Isaacem, kteří se během hry vydali z podia k zábradlí. Epica svou roli headlinera zvládla na podtrženu jedničku a udělala důstojnou tečku za druhým ročníkem Made of Metal.
Po hudební stránce není organizátorům co vytknou. Super kapely rozmanitých žánrů, ke kterým si lidé našli cestu. Stánky s jídlem nabídly festivalový standart a ty s pitím jakbysmet. Jediné, co by se dalo vytknout, byla rychlost obsluhy u stánků s pivem, ale nikdo nejsme dokonalý… Na druhou stranu se vrátilo hodně lidí ze zahraničí (Norsko, Kanada, Izrael…), kteří byli přítomni i na prvním ročníku, takže je vidět, že festival jde správným směrem. No nic, přátelé, za rok naviděnou v Hodoníně na Made of Metal.
