Marduk – Frontschwein (2015)
Tak a je to tu dámy a pánové, konečně vychází očekávané album švédským, legendárním black metalistům Marduk. Myslím, že tuhle smečku si představovat nemusíme, jelikož se tito satanáši zapsali do historie black metalu svými zásadními díly, jako je Panzer Division Marduk, nebo Nightwing a jsou právoplatnou legendou světové BM scény, no a každý by je měl znát alespoň z doslechu. Novinkové album vznikalo v rukou Mortuuse (vokál), Morgana (kytary), Deva (kytary, basa) a nového tlučouna Fredrika (bicí nástroje). Už před vydáním dítka kapely Frontschwein se na internetu postupně objevili dvě skvělé písně a to titulní Frontschwein a Rope of Ragret, ty ovšem zanechali dojem, že se Švédi vracejí ke kořenům, někdy až k mistrnému Panzer Division Marduk, jen v modernějším hávu. Nemohlo za to jen zběsilé a nekompromisní vyznění skladeb, ale i navrácená válečná/historická tématika. Tudíž album jsem pouštěl s tím, že se na mě vyřítí šílená válečná vřava, která mě rozmetá na kousíčky a skončí dříve, než si stačím uvědomit, že album dohrálo a to, že jsem byl rozcupován nelítostnou kulometnou palbou.
Desku odstartuje již zmíněná titulní Frontschwein, vychutnávám luxusní zvuk, který je dokonale čistý a velice tvrdý, možná více než na dvouch předešlých albech, při tom zní syrově, mírně zastřeně, takže si nikdo nemůže stěžovat na přehnaně vypiplanou produkci, ale to u těchto hudebníků není novinkou, zde to pouze platí možná nejvíce za celou kariéru uskupení. S nástupem písně The Blond Beast jsem doslova vyveden z myšlenek o kořenech Marduk a překvapen, co že to vlastně poslouchám. Tato kompozice zní jinak, než vše co kapela kdy nahrála. Nevím proč, ale na mysl mi vyskočili Satyricon a jejich melodic blackové skladby. Nejedná se ani o doomovou záležitost, podobnou některé z písní blízké minulosti, protože skladba se žene poměrně v rychlém tempu, má velice chytlavou melodii, hodně melodické a příjemné riffy, plus úderný, pochodový rytmu, který vás jistě donutí pokyvovat hlavou do rytmu, aniž by jste si to vůbec uvědomovali. Po té se vše vrací do starých kolejí, jenž nadchnou ty staré fanoušky a přichází kompozice pojmenovaná Afrika, která by sedla na PDM, žene se kupředu jak německý Tiger, co pronásleduje svou zuboženou kořist na bitevním poli, plném krve a šílenství, které nám Marduk tímto představují. Staří Marduk v novém kabátě doslova vraždí. Rovnou bych měl zmínit výkon Mortuuse. Ten překonal sám sebe a to doslova, protože v následující písni Wartheland předvádí pestrý vokální projev, více barevný, než li v minulosti a s až depresivním vyzněním, které mě dostalo neuvěřitelně do varu. Nepatřím mezi vyznavače Legiona, řeknu na rovinu, nikdy jsem nechápal tyto dohady fanoušků. Každý z vokalistů má svůj vlastní projev a Mortuus mi k Marduk sedí po novince ještě o dost více, než kdy před tím. Co se zpěvu týče, řadím ještě k vrcholu skladbu Between the Wolf – Packs a Nebelwerfer, která zaujme i silnou, smutnou, vybrnkávanou melodií u konce,jenž má až skličující atmosféru. Mortuuse bych si klidně i dovedl představit v nějaké depressive black metalové skvadře, bravo! Instrumentálně je dílo vyvedené opět precizně, hudebníci jsou ve velké formě a album nahráli v zápalu a s chutí, jde to z novinky cítit každým coulem, takže žádné vyhoření po těch předlouhých letech muzicírování. Bicí jsou výborně nazvučeny a dávají hudbě energii a dynamiku, basa jde krásně slyšet i v tom nánosu brutálních riffů, které jsou typické pro tuto skupinu a nemusím o nich psát ani řádek. Nenacházím zde žádné slabé místečko, každá píseň je mocná a má potenciál. CD je velice pestré a tak si na něm každý najde to své, od old school fanoušků až po ty současné. Vedle prvků z daleké minulosti, zde můžeme naleznout i doom metalové vlivy, jako z posledních dvou děl, nebo podle mě čerstvé, melodičtější, zapamatovatelnější kousky, jenž vás nakopnou energií a při tom si je snadno zapamatujete, ovšem tyto kompozice vždy vystřídá něco, co ničí svým brutálním a nemilosrdným tempem. Tento vzorec se mi velmi líbí, Marduk totiž sjednotili všechny prvky ze svojí diskografie a přidali moderní vyznění a čerstvost. Materiál tak tedy posluchače neustále baví a to i po sto posleších. Ona pestrost není jen v tempech písní, ale také v jednotlivých nástrojích, které nezní jednotvárně a ani minimalisticky, pro to zní každá kompozice odlišně a má svou vlastní tvář, disponuje schopností zaujmout a podmanit si posluchače. Tudíž kapela vyvrací hříšníky, co tvrdí, že black metal umí být pouze minimalistický a nemá technickou vyspělost…naprostý nesmysl a tato skupina to vyvrací dvojnásob.
Vyzdvihnout bych měl skladbu nesoucí jméno 503. Zde se píseň prezentuje v doom/black metalovém duchu, co mne ovšem dostalo je vyřvávaný text, tento projev vokalistovi sluší rovněž neskutečně. Refrén je tedy velice agresivní a chytlavý v jednom a snadno se vryje do hlavy. Chytlavost se kloubí s fanatickou agresí a zlobou, neskutečné. Tuto skladbu by skupina měla zařadit do koncertního programu, už vidím, jak fanoušci vyřvávají texty s Mortuusem v prvních lajnách. Co stojí za zmínku po této písni je Thousand Fold Deadt, tady totiž vokalista předvádí neuvěřitelně rychlé zpěvové projevy a chrlí jedno slovo rychleji než druhé, tudíž píseň působí demoličním, až maniakálním, psychopatickým dojmem a zpěvák zde dává do písně veškerou svou energii. Rovněž něco na zničení v kotli.
Švédové mile překvapili a myslím, že podle pozitivních ohlasů né jen mou maličkost. Materiál přináší čerstvé nápady a vyznění nahrávky, zdokonaluje současnou tvář skupiny, posunuje ji dále a dokazuje, že Marduk rozhodně neusnuli na vavřínech, ale to, že jsou plní energie a chutě šířit svoje temné myšlenky plné nenávisti k lidské rase, skrze ten nejagresivnější a co nejpestřejší způsob vyjadřování se. A ten pánové rozvinuli do té nejdokonalejší podoby za svoji existenci. Jen tak dál pánové! 10/10
Album vyšlo u Century Media Records v roce 2015.
