Obscuro cz: Nejlepší česká metalová alba roku 2017

Tak a máme po Slavících. Kromě pár vzrušených debat na sítích jsme se jinak z téhle kašpařiny o české hudbě nic nedozvěděli, a o české metalové hudbě už vůbec, takže můžeme čtenářům Obscura prozradit jen jedno. V hledání nejlepšího českého metalového alba tohoto roku nepromluvily ani oděvní součásti typu svrchník, ani názvy knih Franze Kafky, ani citrusové plody. Přeci jen, naše redakce raději poslouchá hudbu, takže i letos zůstaneme hlavně u ní.

Pro ty, kdo si myslí, že česká metalová scéna vypadá zhruba jako v osmdesátých letech a vůbec nic se v ní nepohnulo je asi zbytečné dokazovat opak. Pro ty, kdo nezlomili nad domácí scénou hůl a po očku ji sledují, musel být tenhle rok překvapivý a hodně příjemný. Protože vyšlo několik vynikajících alb s velkým potenciálem. Předem už víme, že je nebudou hrát místní rádia a že si jejich protagonisté neodnesou domů jedinou cenu, za kterou by jim kdokoli zatleskal, ostatně i my můžeme vítěze pozvat maximálně na panáka a uznale je poplácat po rameni, na druhou stranu, přiznáváme, že je poplácáme rádi a s nadšením.

Takže tady je náš žebříček alb, kvůli kterým publikum nezboří O2 arénu, ale která třeba někomu pomohou zbořit pár vlastích zdí při odsuzování domácí hudby a někomu udělají pořádnou radost.

 

1.

Postcards from Arkham

Manta

Postrockoví temnosvitníci z Havířova přinesli na oltář album, které si získalo zatím všechny, kdo si ho poslechli. A není se co divit. Zvukově plné, bohaté, hodně barevné (pokud milujete odstíny černi), nosné a zajímavé. Pro zastánce dřevního metalu asi nebude „Manta“ takovou ranou na solar, ale na tom až tak nesejde. Naše redakce se na volbě vítěze shodla dost rychle. Někomu se líbila celková koncepce, někomu ten výborný harsh vokál, někomu houkání sovy, ale všem se to líbilo tak nějak celé dohromady. Takže, děkujeme za tuhle kvalitní záležitost a tleskáme!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

2.

Hypnos

The Whitecrow

 

Jen těsně, hodně těsně za vítězem poskakuje bílá vrána kapely Hypnos. Fascinující album, které opravdu nezní, jako by ho někdo vytvořil v českých luzích a hájích, zní špičkově. Hutná dávka pečlivě odkrajované deprese z těla death metalové panenky má silné účinky. Člověk si říká, že tohle se tu nemůže nikdy proslavit, protože je to příliš dobré. A právě Hypnos nastavují české hudební scéně dost dobré zrcadlo. Poklad, který bychom mohli vyvážet, je hudbou pro několik posluchačů. Doufejme ale, že těch pár umí takový poklad náležitě ocenit aplausem vstoje.

 

 

 

 

 

 

3.

Exit Empire

Exit Empire

 

Překvapením tohoto roku jsou bezesporu Exit Empire. Jestli vám jejich jméno nic neříká, pak právě proto, že jsou překvapením. Kapela vznikla před rokem, takže ji asi ještě moc posluchačů nezná. Kdybych napsala, že je to post hardcore z Hodonína, asi by to znělo poměrně nudně, možná by pár lidí obrátilo oči v sloup. Takže jinak, není to post hardcore, je to také pár dalších stylů, vlivů a hlavně skvělé, nápadité a hodně variabilní hudby. Hudba světového formátu má hodně našlápnuto. Nejen díky tomu, že všichni členové jsou hudebně hodně dobře vybavení, ale také proto, že Exit Empire pochopili, jakým směrem se pomalu vydává světová metalová scéna, která tento rok tíhla k atmosferičnosti, experimentu, proplétání vlivů a větší intelektuálnosti. Album „Exit Empire“ je poslechově výjimečná záležitost.

 

 

 

 

4.

Gorgonea Prima

Brownfields

Industriální black z Kladna se vytasil s hodně krutým albem „Brownfields“. Hudba odtažitého industriálního chladu rozhodně není pro většinové publikum, které by mělo asi spíš tendenci se rozplakat a požadovat vrácení vstupného, ale čtenáři Obscuro.cz vědí, jak chodit po střepech nasáklých kyselinou, vyteklou z mrtvých továrních provozů. Gorgonea Prima v první pětce zcela zaslouženě.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

5.

Inferno

Gnosis Kardias (Of Transcension and Involution)

Black metalová stálice z Karviné je tu už od roku 1995, což je dost pěkná řádka let a řádka alb. „Gnosis Kardias“ je ale temnosvitná perla podsvětí, jak má být. Efektní hudba, šepotající z hlubin konce bytí, nese ve svých krvácejících dlaních hodně velkou zvukovou opulentnost. Zralé album zralé kapely, která dalece přesahuje hranice, které máme kdesi v duchu vytyčené pro české kapely.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

6.

Odraedir

Legends of the Dark Times

Druhá pětice úspěšných alb nás může trochu naladit na pohanskou notu. Odraedir přišli s nesmrtelnou klasikou folk pagan metalu a potěšili všechny, kterým ještě na meče nesedl prach a jejichž roh je stále plný medoviny. Sympatické je na albu „Legends of the Dark Times“ to, že jde o první dlouhohrající počin kapely, a rovnou dost příjemný.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

7.

Trollech

Každý strom má svůj stín

Černí pohani z Plzně se nebojí češtiny, a to je určitě jejich bonus. Tihle čeští Moonsorrow vyšlapávají urputně cestičku, která rozhodně není snadná a drží se vlastního jazyka. „Každý strom má svůj stín“ je stylové album s příjemnou dynamikou, které by nemělo jen tak snadno vypadnout z hledáčku obdivovatelů kvalitní lokální hudby.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

8.

Desire for Sorrows

Visions

Melodický black z Budějovic přišel tento rok s vizí, která není vůbec špatná. Hudebně kvalitní a pěvecky hodně nadstandardní album se poslouchá výsostně. A rozhodně má kam růst. „Visions“ není albem, které se dá jen tak přejít a mávnout nad ním rukou, k absolutní brilanci mu chybí už jen krůček a do první desítky se nedostalo náhodou.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

9.

Vertikal

One

Zajímavé album, které se vylíhlo u brněnských Vertikal, nabízí hodně cest, kterými se vydat dál. „One“ je hodně zdařilý krok k tomu, aby kapela jednoho dne zazářila na prvních třech místech našeho žebříčku. I přes všechny slyšitelné nedotaženosti jde ale zase o nadstandardní hudbu, která vybočuje z našich škatulek o tom, jak by měla znít česká metalová hudba.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

10.

Mincing Fury

Thousand Years of Emptiness

Na závěr pořádná dávka hluku, která může zafungovat jako vítězná fanfára pro všechny, kdo se nenechali zašít do pytle s nápisem „Český metal“ a vystoupili z řady, proto, aby si mohli dělat takovou hudbu, která je baví a ve které je nedostatek traktorů i milostných veršíků o dívkách perlami, kdekoli si vzpomenete. Mincing Fury si dělají, co chtějí, a hrají, jak chtějí, bez ohledu na to, jestli se vám to líbí nebo ne. A přesně to nás těší na naší práci redaktorů, kritiků a fanoušků. Že můžeme kašlat na názor většiny. Děkujeme všem českým kapelám za alba, která nám zasílají, děkujeme, že mají chuť hrát v zemi, kde to málokdo ocení, a že kašlou na škatulky. Ve skutečnosti ocenění redakce Obscuro.cz patří všem, kdo tu vytvářejí opravdový metal na špičkové úrovni, i když ví, že se tím u nás rozhodně neproslaví.

 

 

 

 

 

Obscuro cz: Nejlepší česká metalová alba roku 2017

About The Author
- Suomi - Finnish metal from Aamunkajo to Zyprexa - Rubrika: Finský koutek

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>