Obscuro představuje Soul Keeper

Nejtěžší zadání tohoto měsíce pro redaktorku Finského koutku? Český heavy metal. Někteří mě pochopí. „My“ hevíky neděláme, „my“ to neposloucháme, ať už je „my“ kdokoli. Upřímně, skutečně heavy metal neposlouchám, dokonce ani ten finský, i když u toho dělám občas výjimku. Nicméně, Obscuro bylo kdysi založené s jasným cílem, představovat a podporovat český metal, český underground. A té myšlenky se stále drží. Neustále hledáme kapely, které by mohly posluchače zaujmout, které by získaly místo na slunci a dostat se k blíž k fanouškům.

Dnes tedy maličko zvláštní pojetí. Redaktorka Finského koutku představuje českou, heavy metalovou kapelu Soul Keeper.

Psát klasickou recenzi na nově vydávané album by v tomto případě bylo možná neobjektivní. Mladé, nezavedené kapely, které stojí na počátku, může recenze buď neúměrně vyzdvihnout a zklamání z nezájmu je potom velké, nebo naopak srazit a zničit naděje. A Soul Keeper je novinka české scény.

Někdo by mohl namítnout, že Soul Keeper už tu jsou od roku 2006, takže nemají ten pravý punc nováčků. Nicméně, pražská pětice se formovala stejně, jak to známe z jiných kapel, pomocí četných odchodů, příchodů, znovuformování, hledání a ztrát. Podle nové nahrávky se zdá, že kapela má už dětské nemoci za sebou, stejně jako maturitu v podobě nějakého toho dema a nyní začíná brát svou existenci vážně. Ostatně, nově nahraných osm skladeb o tom může přesvědčit i posluchače.

Heavy metal je těžká disciplína, protože pokud není technicky na úrovni, působí legračně a má tendenci posluchače nutit k výbuchům smíchu. Pro frontmana i hudebníky to znamená především perfektní, precizní kytary, velmi dobré vokály a zpěváka, kterého necharakterizuje vítr ve vlasech a epický postoj, ale hlas hodně vysokých kvalit. Možná proto heavy metal tolik netáhne. Pro posluchače už je to možná příliš velký mainstream, pro hráče je to moc obtížné a pro kritiky moc nudné. Soul Keeper si tedy nemohli vybrat nic obtížnějšího.

 

Soul Keeper nedobývají ve snech světová pódia, Soul Keeper se baví.

 

Když jsem si tedy pouštěla první track, podvědomě jsem přivírala oči. Znáte to. Ta první rána bolí nejvíc, pak už se to dá snést. Ovšem, pražská pětice překvapila hned na začátku. Technicky totiž svou disciplínu zvládá s dost elegantním přehledem. Je to velmi klasické, říznuté starým rockem, je to zvukomalebné, hodně melodické a nepostrádá to zřetelný nadhled, který osciluje na hranici hudebního vtipu. Soul Keeper nedobývají ve snech světová pódia, Soul Keeper se baví.

Hra pěti pražských muzikantů působí svěžím dojmem. A kapela si je určitě velice dobře vědomá toho, že jeden člen vyniká vysoko nad obecní poměry. Vždycky když na domácí scéně objevím mimořádně talentovaného zpěváka, jsem údivem v transu. Stalo se mi to zase. Vím, že jméno Jindřich Michalík asi nebude nikdy vypadat na plakátech jako trhák večera, vím, že „Jindra zpívá jako bůh“ z plných rtů krásné šestnáctky napěchované v o číslo menším koženém korzetu nevyzní zase tak osudově, nicméně pokud stačí slova stárnoucí recenzentky, která už leccos slyšela, tak Jindra vážně zpívá zatraceně dobře. Pokud se rozhodne svůj talent zneužít na všechny stávající x faktory a superstar, určitě se proslaví.

 

 

Jindřich chytá všechny polohy, chvíli je něžně romantický, chvíli nám předvádí, jak pěkně odposlouchal finesy ze sedmdesátek, chvíli je skoro glam rockově jiskřivý. Nižší polohy mu nesvědčí, zato ty, u kterých většina zpěváků umí předvěst báječné škrcení, sípání a kouzelné podladění se Jindřich pohybuje s absolutní jistotou. Chápu, proč se věnuje tomuto žánru. Podobně jako třeba Marco Hietala nebo Tom Englund potřebuje vysoký stupeň melodičnosti a jistou míru stylového klišé, jinak se nedokáže vyřádit. V death metalu by se utrápil.

Oba kytaristé, Libor Břicháček i Tomáš Roučka se vysloveně baví. Vůbec se nestydí plnit si sny ze střední a rozbalit dokonalé retro. Všechny ty riffy poznáváme, všechny jsou tak známé. Je to jako sedět na rodinném večírku kytaristů, kteří oprášili nejklasičtější songy svého mládí. Co je ale ještě lepší, oni to hrají moc dobře. Kytary fungují přesně tam, kde fungovat mají a sóla jsou precizní. Díky kytarové sekci, držené s absolutní jistotou basákem Tomášem Machátem a bubeníkem Jirkou Michalíkem v požadovaném tvaru, je hudba Soul Keeper nejen zábavná a hodně svižná, ale taky ukrutně dobře poslouchatelná.

Nové album kapely, kterou možná ještě neznáte, se představí publiku v pátek 9. listopadu Rock Klubu Nová Chmelnice.  A Obscuro bude u toho.

 

https://www.facebook.com/Soul-Keeper-151274068274947/

 

 

Soul Keeper

Praha

Členové:

Jindřich Michalík – lead vocal

Libor Břicháček – guitar, vocals

Tomáš Roučka – guitar

Jirka Michalík – drums

Tomáš Machát – bass

 

 

Podobné články

Obscuro představuje Soul Keeper

About The Author
- - reviews focused on Finnish metal - Rubrika: Finský koutek

Komentujte

avatar

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Odběr  
Upozornit na