Ohlédnutí za Březovskou metalovou nocí

Začínají nám první zimní dny, a tak určitě neuškodí ohlédnout se za létem. Proč tak pozdě? Jednoduchá odpověď. Protože jsem líné hovado a prostě jsem se k tomu dřív nedostal, a tak se teď snažím oblafnout publikum pohádkami o zimní královně. Možná kdyby sněžily nějaké stimulanty, udělal bych si na léto zásobu… ale co zas. Bude muset stačit kafe. A tak srk a k věci.

Na konci prázdnin (ne, že bych je já měl) jsem se stavil na festivalu Březovská metalová noc X., kde jinde než v Březové (je to nedaleko Sokolova, kdyby někdo tápal, až tam za rok díky přečtení tohoto textu pojede). Na programu bylo devět kapel v jediném dni, a jako hlavní tahoun byli pozváni matadoři strašení a obrácených křížů, rakouští Belphegor.

Jak jsem přijel

Na festival jsem se přesunul o pouhých pár kilometrů, jelikož jsem předešlý den trávil na jiné akci ve městě Úterý (bolela mě palice, ale pár sedativ to spravilo). Trochu jsem bloudil, ale nakonec jsem našel kopeček na okraji města, kde bylo postavené pódium a pár stánků. Tady přijde asi jediné bezvýznamné negativum, které je vlastně něčím, co trápí festivaly všude. Tenhle festival navštívilo něco přes 300 lidí (zasloužil by si však minimálně dvojnásobek), a tak se u jediného stánku s občerstvením, obzvlášť v pauzách mezi vystoupeními, tvořily ne úplně příjemné fronty. Nutno podotknout, že za pořádáním téhle akce nestojí promotérská agentura žonglující se zástupy brigádníků a stánkařů, nýbrž jediný člověk se svou kapelou a pár kamarády.
Prostor, kde se začínali pomalu srocovat návštěvníci byl příjemný díky přítomnosti stromů, které v tom „doprdelekurníktojealedebilním“ horku poskytovaly potřebný chládek. První hloučky se tedy formovaly právě ve svahu pod nimi, za stanem pana zvukaře.
Prošel jsem si areál a jak mi později sám organizátor Jirka Krš potvrdil, byla vidět podpora, kterou festivalu poskytuje město. Od prostoru přes stánky a stany s lavicemi po bariéry u pódia, na jedné z nichž stálo „vstup na výtvarný kroužek“ – což se navečer s příchodem Belphegor na scénu stoprocentně potvrdilo.

Výtvarný metalový kroužek

Podpora poskytnutá městem byla vidět na různé způsoby.

Muziko, hrej!

Zabručela vazba z kabelů a v čase, kdy ti nešťastně normálnější sklízí ze stolu sobotního oběda zbytky obligátních řízků, co taťka nedožral u televize, přišel čas na zahajující kapelu.
První nepříliš oblíbený slot v line-upu vyfasovala místní skvadra Ordos, hrající jako trio ve dvou. Totiž kytarista, baskytaristka a robot. Tohle je věc, se kterou má bohužel dost lidí v metalovém světě problém. Je pravda, že živý bubeník asi vypadá líp, než krabice se zvuky uvnitř a kabelem ven. Ale… všichni víme, že dobrého bubeníka abys pohledal, tím spíš když jsi kapela, která se těžko bude sestěhovávat z celé republiky. Je s tím zkrátka kříž (typ a směr kříže dosaď dle libosti). Já ale tuhle averzi k automatu nesdílím, a tak jsem si koncert Ordos užil. Black/death metal o druhé světové válce (jak píší na svém Bandzone) mi fungoval dobře, až snad na dva songy, kde mi pak Cynicc – kytarista a autor bicích – sám prozradil, že byl použit starší sampl s ne tak dobrým zvukem. Celkový pocit z koncertu je ale rozhodně v pozitivních hodnotách.

Další na řadě byla litvínovšká kapela Děti pohřebního kvítí a jejich death/grind. Musím přiznat že grind není můj šálek krve, a tak jsem poslouchal jen z povzdálí a dýmal ze svého vodnicového kbelíku. Naopak, mnozí z publika povstali a začali se radovat, v jejich notě bylo litvínovským kvartetem zjevně kápnuto náramně. Já bych koncert zhodnotil jako prasopal, totiž zcela neutrálně, nicméně je třeba podotknout, že svému stylu kapela nezůstala nic dlužná. Po nich nastoupivší olomoucký kvintet jménem Crystalepsy nikoho nešetřil a svým nekompromisním brutálním death metalem tříštil bubínek za bubínkem. To už jsem si i já zajásal, i když pro mne tenhle styl pravděpodobně pořád byl trošinku moc „brůtl“. Na svém profilu píší, že všichni členové bývali v jiných kapelách vokalisty… A z těch, kteří vokál poskytovali i v Crystalepsy rozhodně strach šel. V nastoleném tempu pokračovali i litoměřičtí Anime Torment, kteří svůj smrt-kov podali s nesmírným nasazením a absolutní přesností. I v tom podvečerním žáru se několik jedinců neostýchalo projevit svou přízeň zvýšenou fyzickou aktivitou pod pódiem.

Po Anime Torment přišla na řadu partička, na kterou jsem se já osobně těšil nejvíc. Progresivní, melodicky death metalová pětice z Prahy jménem Diligence opakovaně ukazuje, že mladá krev nenechá nikomu nic zadarmo. Byla to vysoce energická show v čele s vokalistkou Dahlien, kterou můžete znát třeba i z Keep on Rotting. Hudba byla zřejmě dokonce natolik zajímavá, že i několik mých zarytě blackmetalových známých nešetřilo chválou a projevy přání onu sebranku slyšet znovu. Chirurgická přesnost všech pěti muzikantů, práce s publikem, výborné vokály a v neposlední řadě pološílené grimasy ještě pološílenějšího (jo, je to slovo, ne, nehledej to) bubeníka – to všechno pracovalo dohromady jako velmi dobře promazaná mašinérie. Na takovou kombinaci slyším, a byl jsem tedy nucen sebrati svůj vodně dýmající kbelík a vypraviti se do centra dění, kdežto jsem opatrně trsal okolo zmíněné vázy, chráníc ji před okolo rotujícím circle pitem. Ani po skončení koncertu jsem neskrýval nadšení, a tak jsem šel vyplenit merch a sehnat pár podpisů na CD, abych doplnil svou sbírku. Mám teď jejich khaki tričko, přestože tu barvu nenosím a asi ani nebudu. Tak přesvědčivý jejich výkon byl.

Díky všemu tomu pobíhání okolo merche Diligence, jsem neměl moc čas dávat pozor na to, co se děje při koncertu Scream of the Lambs, kteří přišli na řadu hned po nich. A tak nemám ve svém pseudožurnalistickém divnotýsku ani jednu poznámku – kromě názvu kapely. Co si matně vybavuji je to, že publikum rozhodně nemělo dost, a tak i vřískající ovce měly do čeho svůj hardcore řádně vybečet. Během tohoto koncertu jsem si také šel krátce popovídat s organizátorem Jirkou Kršem – ale k tomu se vrátím později. Další na řadě byla totiž Pandemia, pořádající kapela, která ve svých řadách právě Jirku má. Bylo vidět, že pořádající kapela kromě jiného festival dělá i pro to, aby doma (čti nedaleko Chebu) ukázala, co umí. Na jejich show to bylo vidět. Absolutní nasazení, skvěle sehraná kapela. Své nemalé zkušenosti prodali na 110% a publikum je náležitě odměnilo nekončícím jásotem. Jirka u mikrofonu vypotil i ten zbytek tekutin, co v něm ještě po shonu s pořádáním festivalu zbyl. Nakonec fotka s davem podpódiových hrozičů… a začalo se schylovat k tomu, na co většina lidí čekala.

Pandemia

Pandemia po vystoupení

True (oc)cult

Belphegor na Březovskou metalovou noc dovezli exkluzivní „Special Ritual Show“, což bylo patrné už při přestavbě. Pečlivě zakryté dekorace se pomalu a opatrně umisťovaly na svá místa, tak aby někdo náhodou neodhadl, co ho čeká, příliš brzy. Nebylo jich málo, občas jsem i v hlavě polemizoval nad tím, kam nakonec dají ty muzikanty. Všechno včetně nich se na pódium nakonec vešlo a rituální show mohla začít. Tady se musím bez obalu přiznat: black metal je styl, který moc nechápu. Nedokážu říct ani proč, prostě to ke mně moc nepromlouvá, a i když jsem schopen uznat, že ta či ona kapela svůj black podává brilantně, nebývají to koncerty, ze kterých bych odcházel pln dojmů a euforie. Belphegor se definují jako blackened death metal (jak já nemám to škatulkování a podškatulkování rád), ale musím říct, že tu druhou část pojmu jsem tam moc nerozpoznával. Co je ale nesporné je to, že jsem byl v publiku pravděpodobně jediný, kdo má k blacku takový rozpačitý vztah. Koncert Belphegor byla absolutně promyšlená, do detailu fungující, diváky ku běsu strhující podívaná a asi jediný koncert, kdy nešlo projít napříč hledištěm ani vzadu okolo zvukařského stánku. Frontmanovo „Bohemia!“ vykřikované do diváků snad po každém songu se po pár pokusech a potom, co dav pochopil, že „Czech Republic“ neuslyší, začalo setkávat se stále větší a euforičtější odezvou. Až mi bylo bratrů Moraváků líto (checht).

Poslední kapelou v programu byli olomoučtí Godless Truth a jejich progressive death metal. Vzhledem k tomu, že druhý den jsem musel bohužel už od brzkého rána být připraven k práci na něčem jiném a někde (hodně) jinde, poslechl jsem jen si asi tři songy, než jsem utekl do svého samohybu. Bylo mi to líto, protože Godless Truth předváděli velmi zajímavou muziku. Bylo také škoda, že po konci Belphegor publikum značně prořídlo, a tak Godless Truth museli hrát už jen pro pár desítek metalových nadšenců… Inu, to je onen prokletý slot po hlavní hvězdě noci. Nevím, jestli tenhle zvyk odcházet „včas“ je výsadou českého publika, nebo globálním jevem. Ale je to škoda.

Co říci závěrem?

Jak jsem již zmínil na začátku, Březovská metalová noc je počinem prakticky jen jednoho muže. Jak mi ale Jirka Krš při našem krátkém rozhovoru prozradil, dostává se mu (libovolné božstvo zaplať) spousty podpory od svých přátel, také od města, kde festival sídlí, a bylo vidět, že za všechnu podporu je maximálně vděčný. Podpora od města mi dělá obzvlášť radost – je to něco, o čem si my Plzeňané můžeme nechat zdát. Zdá se, že ne každá radnice je tak úzkoprsá jako některé, se kterými jsem měl tu smůlu se setkávat v minulosti. Když jsem po Jirkovi chtěl jakýsi průřez těmi deseti lety, bylo vidět, že za organizací festivalu není business plán, ale hlavně muzikantovo srdce a nadšení pro to, uspořádat událost přinášející radost nejen organizátorovi (přes tu dřinu), ale hlavně nám, fanouškům dobré muziky. Proto slyšte můj apel: „Na konci srpna 2018 bude s největší pravděpodobností kdesi u Sokolova BMN 11. Neseďte doma, zvedněte ty své zadky a dojeďte s nimi hejbat v kotli mezi stromy ve svahu v Březové.“ Tím, že projdete branou festivalu, svoje uznání, které možná při čtení tohohle článku cítíte, projevíte nejlépe. A jaká že bude ta další noc? Kdo ví, detaily vám jistě neujdou hned, jak budou k mání… Doufejme že město zůstane festivalu příznivě nakloněno i přes pokračující zástavbu nedaleko nad svahem, kde se festival konává, a budeme se tam moct nadále scházet.

Pár plusů festivalu: přátelská organizace, takřka rodinná atmosféra, hodně kvalitní line-up, vlastně „za půl darma“, nádherná lokalita, dobrá dostupnost autem i prostředky hromadnými, možnost stanování po skončení programu, velmi dobré zázemí a výborné dovednosti pana zvukaře (smekám).

Co bych udělal jinak? Těžko hledat nějaké znatelné nedostatky – možná jen přidat stánek s občerstvením, aby se fronty rozložily, ale to je jen detail. Stálo by za to možná popřemýšlet o nějakém festivalovém merchi, slyšel jsem několik lidí ptát se po festivalovém triku.

Hlavní výtka? Ta patří na druhou stranu barikády. Malá návštěvnost. Opravdu, apeluji znovu, seberte se a za rok přijeďte sem nebo na nějaký z podobných festivalů ve vaší lokalitě. Takovéhle akce jsou právě ty, které si naši podporu zaslouží nejvíc a zároveň jí při absenci velikých sponzorů nejvíce potřebují. Často slýchám lidi povídat si ve stylu „To je ale škoda, že ten-či-onen festiválek už nepořádají,“ a když se zeptám, zda tam oni lidé byli, často slyším: „Ne, ale chtěl jsem.“ Přestaňte chtít přijít/přijet. Udělejte to. Vaše účast je to, co Jirku a jemu podobné lidi motivuje i odměňuje za spoustu práce, kterou musí pro organizaci festivalu jako je Březovská metalová noc odvádět nejen na místě, ale i několik měsíců před otevřením bran.

Dík moc za super zážitek!

 

A ještě pár odkazů:

Belphegor:
FB: https://www.facebook.com/belphegor
oficiální web: http://www.belphegor.at/

Ordos: http://bandzone.cz/ordos
Děti pohřebního kvítí: http://bandzone.cz/dpkcz
Crystalepsy: http://bandzone.cz/crystalepsy
Anime Torment: http://bandzone.cz/animetorment
Diligence: http://bandzone.cz/diligence
Scream of the Lambs: http://bandzone.cz/screamofthelambs
Pandemia: http://bandzone.cz/pandemia
Godless Truth: http://bandzone.cz/godlesstruth

Podobné články

Ohlédnutí za Březovskou metalovou nocí

About The Author
-

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>