One Tribe Night vol. 2 byla akce, o níž jsem se dozvěděl teprve dva týdny před jejím zahájením a vůbec jsem netušil, že bylo v Brně nějaké první dějství takového jména. Jelikož však v Brně momentálně moc akcí vyhovujících mým představám není a protože se na One Tribe Night vyskytovali Postcards From Arkham, nakonec jsem se rozhodl pro účast, neboť co doma v sobotu, a navíc Postcardy jsem dlouho  neviděl a musím přiznat, že mám tento projekt opravdu velmi rád. 

Na akci se samozřejmě vyskytovalo vícero kapel, většinu jsem však vůbec neznal, krom v Brně známých Wolfarian, jimž jsem se chtěl spíše vyhnout. Myslím, že většina lidí, co občas čte mé články, ví o mé nechuti ohledně téhle pohanské smečky. Jelikož jsem si akreditaci zařizoval díky absenci času a zaplněnému prostoru v mozkovně pozdě, dozvěděl jsem se, že mám dorazit asi půl hodiny po startu programu. Na místo určení jsem tedy dorazil akorát na probíhající set Wolfarian. Line-up nebyl předem zveřejněn, proto jsem byl překvapen, že před mým příchodem dohrála mě neznámá Trolíla. Navíc jsem si přál, abych nestihl spíše Wolfarian, když už to musím napsat, které jsem viděl snad milionkrát.

Každopádně, nic s tím už nenadělám, večer jsem si užil i tak. Když jsem se přivalil do prostor Melodky, zarazil mě absolutně natřískaný prostor klubu, v němž se nedalo absolutně hnout. Samozřejmě jsem strašně rád, že chodí lidi na akce, ovšem v tomto případě to bylo až místy nepříjemné, nebo mi jen v ten večer vadili lidi, opravdu nevím. Ale neustále mi hlodalo mysl přesvědčení, že návštěvníci došli hlavně kvůli Wolfarian, a že na jiné kapely (především ug black/death/thrash a podobně) naopak nechodí, tudíž se potvrzoval můj názor, že lidi letí na agro prvoplánovou show, ale nakonec při atmosféře na Postcards mi tato nepříjemná myšlenka hlavu opustila. K nim se však dostaneme níže, nepředbíhejme.

Nebaví mě neustále vypisovat svoje nesympatie vůči kapele Wolfarian, je to jen čistě moje věc, a nakonec je přece hlavní, že si je užili jejich fanoušci (atmosféra byla intenzivní). Prostě typická masová záležitost. Brněnští Amon Amarth, Eluveitie a mnoho dalších, kteří mají v popředí především show, jež dokáže strhnout a pobavit, sám však hledám něco jiného, proto se přesuneme raději dál.

Open Access jsou také něco, čemu se popravdě vyhýbám. Kýčovitý power/folk není nic moc pro mě. Nutno však podotknout, že to zas tak nepříjemné nebylo. Power podklad nepůsobil tak bolestně na uši a zpěvačka Malwina působila vcelku sympaticky a hezky, jen hlasově nevybočovala z řady zástupu zpěvaček a celkově se jednalo o takový jakýsi průměr, co neurazí a nenadchne, takže jsme se nakonec odebrali směrem ze sálu.

Postcards from Arkham jednoduše miluji, stejně jako miluji post-rock, a v mém případě mají na tuzemské scéně i prioritní postavení před kultovními Heiden, kteří jsou spíš už popíček. Nebudu chodit kolem horké kaše, Postcards from Arkham předvedli, že nesází na show, v jejich případě hovoří samotná hudba. Jedná se o čisté umění, z něhož sálá obrovská dávka energie a chuť hrát. Jak řekl kamarád, Wolfarian předvádějí show, Postcards from Arkham kašlou na show, dělají hudbu a to sakra dobře!

Skupině s kvalitou přednesu vypomohl i bravurní zvuk, který byl až krystalicky čistý a nechal vynikat jednotlivé něžné melodické linky s dunivou baskytarou. Když uskupení, v jehož čele stojí neustále háro provětrávající Frodys, přešlo na hutnější tvrdší pasáže, zvuk již od pohledu pohlcené návštěvníky pokropil sprškou jiskřivé energie, díky níž jsem myslel, že má pohlcená duše odletí z tělesné schránky. Hrálo se především z úspěšné fošny ÆØN5, kterou zastupovaly všechny zásadní kusy (Aeon Echoes, Overthrown, One World Is Not Enough). Překvapilo mě, že zazněla jedna speciální skladba, pocházející z Frodysovy druhé kapely Awrizis, tohle jsem opravdu nečekal.

Awrizis jdou spíše mimo mě (ale čas od času si je poslechnu), i když jejich kvality zpochybnit nelze. Ale skladbu My Gift, My Curse upřímně zbožňuji, neboť je podle mého ovlivněná Postcards soundem a má v sobě jakýsi melancholický jemný náboj. Nejvíc mám na písni rád její snový úvod a velice emotivní refrén, opravdu se tedy dle mého do setu postrockerů náramně hodila. Fanoušci se nechali tak unést, že vytvořili pořádný kotel. Kapela sklidila obrovský úspěch, proto jsme se mohli dočkat dokonce přídavku. Frontman také zmínil informace o novém materiálu, který by letos měl vyjít, proto nepřestávejte sledovat dění okolo projektu.

Pořádající Jeden Kmen doplatil na to, že pozval kapelu jako Postcards from Arkham. Mám rád ambient mixlý s folkem, ale po energickém post-rocku útvar opravdu nemohl bavit, proto jsem nedokázal vydržet v sále a hudbu poslouchal spíše z povzdálí. Každopádně pro příznivce fantasy (vizuál celkem fajn) se jedná o působivý projekt, který si získá nemálo uctívačů. Zažít Jeden Kmen v jiném doprovodu, třeba někde v lese, jistě by to mělo uhrančivou atmosféru, takhle to však nefungovalo tak, jak mělo.

I přes všechny výtky, které jsem zmínil, se akce celkem povedla, především díky pohodové atmosféře (ale lidí mohlo být o trošičku méně), která večer provázela, a já si konečně po dlouhé době odbyl set Postcards from Arkham, kteří uspokojili mé post-rockem posedlé uši. Jen zůstává otázkou, jestli by přišli lidi, kdyby v ten večer nehráli Wolfarian, ale nechme si tyto spekulace, při třetím pokračování opět na viděnou!

Line-up:

Postcards from Arkham

Jeden Kmen

Open Access

Wolfarian

Trolíla

Místo konání: Brno – Melodka

Pořadatel: Jeden Kmen

Fotografie: Marek Adamík

O autorovi

Ze slov věty skládám pro iDnes a web Technet, společnosti Tiscali, Digital Plus a hudební stránky Marastmusic, Obscuro, Metalirium a The Haunted Mind. Navíc pracuji na své první knize a sbírce básní.

Odběr
Upozornit na
guest

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
Všechny vaše komentáře
0
Moc by nás zajímalo co si o tomto článku myslíte, napište komentář!x
()
x