Devátý ročník brněnské akce zaštítěné rovněž brněnskými neznabohy Dark Seal se opět mohla pyšnit kapelami undergroundové scény, sice hodné návštěvy více lidí, ale je fakt, že se to mnohdy spíše nepodaří. Hned v úvodu musím ale zmínit, že známý podnik Black Diamond byl tentokrát velmi příjemně zaplněný, a že jsem opravdu nečekal tak krásnou účast, kterou si pořádající Dark Seal rozhodně zaslouží. Line-up tedy nabízel krom samotných Dark Seal kultovní smečku Sezarbil, která se před nedávnem vrátila po rozpadu na scénu ve zcela obměněné sestavě, s nimi se na Black Diamondovském pódiu rozhrozili Pergamen, propagující své aktuální dílo Crudus Amuera. Nezapadající, avšak mnou vřele vítanou skupinou byli Embrace the Darkness, kteří svým melodickým death/doomem, vnášejícím do večera špetku snovosti, zpestřili večer plný hudrování a hrození, a Pagan Black Night otevřeli Degoryen, skupina koncertně zaběhlá v končinách jako je Brno.
Do prostorů Black Diamondu jsme dorazili těsně před setem Degoryen a ihned potěšil plný klub, jak jsem již zmínil v úvodu, jen bohužel prostory tohoto místa nejsou zcela ideální. Absence více míst k sezení (horní patro prý bylo VIP), nebylo ani moc kde stát, protože jste buď zavazely příchozím muzikantům s nástroji nebo fanouškům jdoucím ven na čerstvý vzduch, kam jsme nakonec chodili raději také. To jsou ale nepodstatné kraviny, nemající větší významnosti.
Ihned po koupi zlatavého moku spustila banda z Krasové/Jedovnic – Degoryen. Už ani nespočítám, kolikrát jsem tuhle zlo-bandu vedenou satanášem Nergalem uzřel, nikdy mě jejich koncert nezklamal, nestalo se tak ani v sobotní večer. Jednalo se o klasický set Degoryen s Nergalovým agresivním přednesem a old school BM vyzněním, které vždy rozběsní řady fanoušků, i když se jedná o úvodní smečku, a tak se také stalo i na PBN. Něco však bylo jinak, něco, co mi vykouzlilo zlověstně nadšený úsměv na tváři. Leč se jedná o akt klišovitý a pro mnohé jistě spíše komický, vzplála totiž Bible a mě zasáhla vlna black metalového fanatismu a pekelného žáru.
Embrace the Darkness – byla odvaha kuřimskou doomařinu zařadit mezi ortodoxně black metalové skvadry, ale určitě tento tah považuji za zdařilý. Leč nad kapelou někteří ohrnovali nosy, svůj úspěch si v tento večer našli a předvedli fantastickou show plnou snových melodií, houslových krás a hlubokých, temných growlů. Za obě party musím zmínit skvělý zvuk, nečekal jsem, že v tomto prostoru bude tak dobrá akustika. Mimochodem, zazněla i nová skladba, která překvapila svojí nepředvídatelností, dle ní se dá soudit, že plnohodnotný debut bude posunem dál.
To, co však nastalo se Sezarbil, moji mysl přeneslo do nejhlubších jam pekelných, v nichž moje podstata hořela v nikde nekončících rudých plamenech. Nemilosrdný, temný, nenávistný black metal, plný uvěřitelného rouhání, v němž jsem se i přes fakt jakési únavy a horšího naladění musel odvázat spolu s ostatními. Nergal, jehož jsme viděli na začátku akce s Degoryen, měl ostnatou čelenku na hlavě, děsivé líčení a jeho vokální projev byl až jedovatě zlý, jako když had syčí na své ubohé oběti. Set patřil především desce Dark God, kteroužto moc v oblibě nemám, raději si při domácích posleších vybírám Bleed for the Devil, avšak tyto skladby z mnou ne příliš valně přijatého alba zněly naživo tak vražedně, že jsem nemohl ani popadnout dech. Ortodoxní old school black metal, mrzačící těla i duše všech přítomných šílenými tempy a Nergalovým bezbožným kázáním o zlu a pekelných legiích. V jedné ze skladeb si poté zahostoval Honza z Dark Seal, skladba s ním byla tou nejvíce bestiální, při níž jsem kapelu sledoval s otevřenými ústy a nechápal. TOP koncert večera a moje první setkání se Sezarbil, smečkou, u níž doufám, že budou koncerty přibývat, a že se dočkáme nějakého toho nového alba.
Pergamen jsem viděl naposledy v Brooklynu, ve kterém mě tehdy nesedli a koncert jsem znuděně odsledoval. Jejich poslední fošna mě taky zrovna dvakrát nejvíc nelahodí, ale tentokrát mě jejich koncert bavil, i když po Sezarbil měli značnou nevýhodu, protože tak intenzivnímu setu se mohlo máloco rovnat. Zvuk byl opět famózní, až do takové míry, že šlo rozumět poeticky temným textům Benyho. Musím přiznat, že nejvíce mě potěšilo zařazení písně Nenávist, při níž jsem se s potěšením rozbil, pro mě je to hymnus nasranosti.
Jako poslední vystoupili Dark Seal, samotní pořadatelé Pagan Black Night – kapela, na kterou se těším pokaždé, když ji mám spatřit běsnit na pódiu. Nevím, co psát o bandě, provázející můj koncertní život až příliš často (za což jsem rád), ale je na místě zmínit to, že to byl jako vždycky skvělý koncert, natřískaný pozitivní energií a pro kapelu typickou chytlavostí. Jako obvykle mě nejvíc potěšily skladby jako Zákon života, Svatá inkvizice, zazněla například i Bouře, bez které se kapela už také neobejde, je to tedy vskutku kvalitní kus. Na konec všeho se pánové rozloučili baladickou “Beltain”, v níž si zahostoval samotný Angry ze Sezarbilu a muzikanty podpořil svým doprovodným zpěvem. Krásná rozlučka s večerem.
Budu se ohledně této akce opakovat, ale tak, jak je u Pagan Black Night zvykem, jednalo se o akci, ve které se na kvalitě podepsaly jak kapely a jejich koncerty, tak atmosféra tvořena běsnícími fanoušky, kteří se tentokrát předvedli v rozbouřené formě (na Dark Seal bylo vyvrcholení v podobě masivního kotle). Díky tedy všem kapelám za výborná vystoupení (Sezarbil králové na pekelném trůnu), díky zvukařům za precizní sound, díky Dark Seal partě za uspořádání tohoto večírku a taky všem fans za atmosféru a to, že přišli podpořit tuhle undergroundovou akci, na které se díky všem těmto aspektům uvidíme opět příště!
Line-up: Degoryen, Embrace the Darkness, Sezarbil, Pergamen, Dark Seal
Místo konání: Black Diamond
