24. října, tedy pondělní večer, se nesl ve znamení pořádného true black metalu. Měl to být den, na nějž jsem se prostě musel těšit jako malé dítě, lačnící po dárečcích pod stromečkem, avšak dva dny před samotným konáním jsem se účastnil rovněž blackové akce, z níž jsem končil v ranních hodinách společensky unaven, další den jsem byl nepoužitelný a i v den D, v pondělí, jsem byl, jako kdybych přišel rovnou z márnice, naprosto bez nálady na jakékoliv veřejné dění, aniž bych si vůbec uvědomoval, že je vlastně den, kdy spatřím svoji velmi oblíbenou dvojici skupin – Ragnarok a Cvinger. Tento fakt mi docházel až těsně před akcí, kdy se mě zmocňoval nezměrný chtíč po syrové a temné muzice.

Při příchodu na Melodku se můj stav změnil v čiré nadšení. Přišel jsem tak akorát na Mecalimb, o nichž jsem nevěděl nic krom toho, že nehrají jako jediní z nesvaté trojice black. Po pořízení zlatavého pokladu jsem tedy šel neznámou bandu očeknout mezi poměrně početný dav, který by sice mnozí označili za nic moc, ale na to, jak “fandové” nechodí na akce, byl tohle vskutku pěkný pohled. Na place mohlo být kolem padesátky lidí, možná ani ne, jsem prostě zvyklý na ještě prořídlejší davy, ale pozor, tento dav houstl již s Cvinger a nakonec musím říct, že i přes fakt konající se jisté inkvizice v Praze a i přes špatně zvolený den, bylo výsledně lidí poměrně dost.

Norští již nástroje žhavící Mecalimb jdou žánrem mimo můj vkus, ale musel jsem uznat kvalitní set. Kapela mi vyzněla jako technicky dobře zvládnutý death metal moderního střihu, co však nutilo nechápavě kroutit hlavou (v dobrém) byl hluboký vokál Roberta Arntsena, jehož murmur/řev se vražedně nesl klubem a v hlavě mi zní do dnešních dnů.

To následující Cvinger ze Slovinska spustili pěkně zostra. Nazvučeno bylo velmi rychle a kapela dokonce započala set mojí nejoblíbenější skladbou z debutového alba The Enthronement ov Diabolical Souls Anno Inferni, ve které mě nejvíce uchvacují okultní chorály (jak je u mě zvykem). V živém provedení tuto úlohu v písních obstarával frontman oděný ve zbroji – Lucerus, k čemuž používal svůj čistý, hluboký hlas. Na pódiu jeho projev působil odlišněji oproti studiové tvorbě, což je samozřejmé se zcela jiným přístupem na pódiu, ale rozhodně nedělal výrazu celku ostudu. Místy mi z něj až přebíhal mráz po zádech a byl jsem zasažen magickým okultnem, které uctívám na každém koncertě podobných smeček opravdu s chutí. Cvingeru se údajně nepovedly dva koncerty, které zde absolvovali dříve, Slovinci tehdy pohořeli dle svědků na zvuku (tak už to hold chodí). Věděl jsem, že na Melodce špatný sound mít nebudou, a taky neměli, ozvučení bylo profesionální, tak jako vždycky v tomto klubu. Setlist se skládal jak z debutového materiálu, tak z fošny poslední – Embodied in Incense, kteroužto nemám nějak více zažitou, neboť mě poměrně zklamala, avšak kousky z ní na tomto koncertě rozhodně nezaostávaly a nedělaly Cvinger ostudu.

Ragnarok – norská klasika, kvůli níž přišel snad každý, předvedla, jak se kuje černý kov. Ragnarok patří mezi smolaře, neschopné si udržet stálou sestavu. S jejich aktuální nahrávkou Psychopathology došlo k dalšímu chaosu v řadách tohoto útvaru. Otec Ragnaroku Jontho zanechal třískání do bubnů a nahradil odejivšího frontmana Hanse Fyrstena jako zpěvák. Za bicí baterii usedl jistý Malignant, hrající například v blackařině Dauden.

A jak tedy zněl Ragnarok v roce 2016 s novou nahrávkou a trošku obměněnou sestavou? Norsky, majestátně, chladně. Všechny emoce, každý kousek atmosféry z jejich desek byl přenesen i na tento koncert, v němž mě pohltily severské řezavé melodie a krkavčí skřeky sympatického frontmana. Ragnarok působili velice uvolněně a šlo znát, že je hraní baví. Bez zbytečně přehnaných póz a keců odehráli set, mapující dosavadní nahranou diskografii. Melodkou se linuly severské vichry jako In Nomine Satanas, Iron Cross – Posthumous či Psychopathology a už slušně početný dav se nechal strhnout, tvoříc bouřlivou atmosféru, hodnou jména Ragnarok.

Na závěr musím zmínit, že Ragnarok jsou opravdu mistři svého řemesla, ale ne jen co se muziky týče nebo projevu na pódiu, ale také díky chování na vysoké, přátelské úrovni. Zatímco jiní hudebníci (ano, slyšel jsem i historky z Phantoms of Pilsen) se chovají jako hvězdičky, co si myslí, jak jsou něco více než my fanoušci a pořadatelé, Ragnarok ne jen že nám vstřícně věnovali dokonce tři přídavky, ale neměli problém s tím se fotit s lidmi, bavit se s nimi a tak dále. Tak se pozná hudebník na pravém místě, po tomto setkání s norskou smečkou se mám s jejich tvorbou ještě raději.

Co závěrem? Uctili jsme Ragnarok pěknou atmosférou, na poměry Brna a této doby slušným počtem a myslím si, že si to i samy kapely velice užily. Tři skvělé koncerty, profi přístup Melodky a pár těžko zapomenutelných zážitků, ukončených after party trvající do ranních mrazivých hodin, ve kterých nás severské chlady provázely ještě nějakých těch pár hodin. Budu rád, když se na Melodce vyskytne více příležitostí spatřit podobné černoty mému srdci blízké.

Line-up: Mecalimb, Cvinger, Ragnarok

Místo konání: Brno – Melodka

O autorovi

Ze slov věty skládám pro iDnes a web Technet, společnosti Tiscali, Digital Plus a hudební stránky Marastmusic, Obscuro, Metalirium a The Haunted Mind. Navíc pracuji na své první knize a sbírce básní.

Odběr
Upozornit na
guest

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
Všechny vaše komentáře
0
Moc by nás zajímalo co si o tomto článku myslíte, napište komentář!x
()
x