Recenze: April Weeps – Comma

Metalové kapely se zpěvačkou zažívají v posledních patnácti letech zlaté časy. Nightwish, Amaranthe, Leaves‘ Eyes, Epica a další velká jména female fronted scény se těší mimořádnému zájmu publiku i tisku, situace pro začínající kapely však nijak růžová není, tisíce „malých“ kapel se snaží urvat svých patnáct minut slávy stůj co stůj. A přiznejme si, že přetékající dekolt a Instagram plný fotek snídaně v nedbalkách a tetování co nejblíže intimním místům slouží mnoha kapelám jako prostředek cesty na Olymp, neboť sexualita prodává a vykompenzuje leckterý nedostatek v pěvecké technice. Takže buď seženete začínající zpěvačku s odpovídajícími fyzickými predispozicemi – nebo potkáte Martu.

Marta je totiž přírodní úkaz. Marta je sympatická, inteligentní a navíc v ní dřímá démon, který z křehké dívky udělá obratem ruky běsnící bestii, která při venčení Cthulhu popíjí slámkou lávu.

A slovenští April Weeps svojí Martu potkali v osobě Marty Somogyi. Když pak tato parta vydala v roce 2013 první desku „Outer Calm, Pain Within“, bylo jasné, že se na slovenské scéně objevila kapela, která zbytek pelotonu hravě převálcuje, protože muzikantsky i skladatelsky se jednalo o mimořádně povedený debut. Jejich atmosférický metal střídající doomově zasněné pasáže s brutálním výpraskem navíc skvěle zněl i vypadal naživo, oznámení o natáčení druhé desky mě tak velmi navnadilo.

Pětileté období mezi studiovými nahrávkami kapely vyplnila předskakováním na slovenských koncertech kapel Xandria, Saturnus, In Mourning či Epica, obměnou sestavy a cizelováním svého projevu a čekání se rozhodně vyplatilo. „Comma“, jak se čerstvá deska jmenuje, do vás hned od první skladby „Palingenesis“ vpálí koktejl hrobového growlingu, klávesových hradeb, havraního skřehotu a ambientních meziher, druhá skladba „Unreachable Gratification“ pak do banku přihodí harmonicky výborný refrén dvou čistých vokálů (o ten mužský se tentokrát nepostaral growler Noro, ale kytarista Mario), do kterého na závěr skladby opět vstoupí démonický skřehot. Hra se ale naplno rozehraje až ve třetí „Terminal Rumination of a Broken Soul“, kde se o pozornost přetahují obě polohy Martina vokálu a klavír a v druhé polovině desky už kapela k rozdaným kartám jen přihazuje další trumfy – v „Rain“ vystrčí růžky i bubeník nad rámec svých rytmických povinností (bohužel se jedná o jediné místo), v „The Last Piece of Eden“ přidává Marta demonstraci svého rozsahu, v „Extirpation“ vás kapela nekompromisně vyzve k headbangu a kytary konečně rozehrají svou harmonii ve velkém stylu…

„Comma“ je propracovaná nahrávka bez slabého místa, s kvalitním zvukem z dílny studia GM. Nabízí vynikající vokální výkon „beauty and the beast“ dvojky Noro + Marta, přičemž vás nechá váhat, kdo z nich je vlastně ta bestie, neboť Marta přesvědčivě mísí až soulový čistý vokál s hrubozrnným growlem. Na druhou stranu však dává až překvapivě málo místa kytarám – doprovodná kytara ve výsledném mixu upozaďuje sólovou kytaru, hlavní melodická role tak náleží klávesám, které nicméně svůj prostor nezneužívají. Oproti debutu je citelně znát mnohem propracovanější práce s harmoniemi a snaha vyhnout se žánrovým klišé, byť to ve výsledku ubralo desce na „hitovosti“. Za zmínku stojí i grafická podoba desky, o kterou se postaral slovenský fotograf Sachtikus, a věřte, že fyzický nosič v podobě digipacku vypadá opravdu dobře.

April Weeps Facebook: https://www.facebook.com/AprilWeeps/

April Weeps Bandcamp: https://aprilweeps.bandcamp.com/

9

Skladby

9.0/10

Originalita

9.0/10

Produkce

8.0/10

Zpěv

10.0/10

Instrumentální složka

9.0/10

Podobné články

Recenze: April Weeps – Comma

About The Author
- Growler, textař a skalní fanda death/doom metalu

Komentujte

avatar

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Odběr  
Upozornit na