Recenze: Asgard – Una maquina infernale

Asgard můžete buď milovat za jejich dlouhodobou věrnost 90. letům a své vizi, nebo je nemít rádi pro zpátečnictví a opakování již řečeného v archaické formě. Osobně se řadím někam mezi tyto dva tábory, protože jsem Asgard nikdy nepovažoval za nic výjimečného, ale jejich muziku bral jako takovou příjemnou zábavu na odreagování, nad kterým bych nemusel příliš přemýšlet. Kolem Asgard se toho v poslední době namluvilo mnoho. Taky aby by ne, Brňáci oslavili 30 let na scéně, přičemž pokřtili svou novou desku „Una maquina infernale“ (report zde). 

30. let je opravdu hodně, a tak si člověk říká, proč takové jméno zůstalo ve stínu ostatních a může se těšit jen a pouze kultovnímu statusu, řekněme, na moravském kolbišti. Mnozí budou tvrdit, že Asgard přece nehrají natolik obstojně, aby oslovili větší spektrum fanoušků, jiní zase zmíní potíže se sestavou, které kapelu provázely, a také to, že za těch 30 let má skupina pouze pět studiových plnohodnotných počinů. Pravdy je od něčeho trochu.

Una maquina infernale“ slibovalo mnohé díky avizovanému přitvrzení, plus s vlivem se počítalo i ze strany navrátivšího se člena skupiny Slávuse. Desku Eleonora: odhalení jinotaje“ složil sám Pačess, u Una maquina infernale“ byl proces tvoření pozměněn a na písních se podílela celá kapela, především pak právě Slávus, jehož podezřívám (v dobrém smyslu slova) za překvapivý posun tvorby Asgard

Kapela splnila, co slíbila, a přišla s nejtvrdším materiálem ve své diskografii, v jehož náplni uslyšíte jak nathrashované skladby, tak rychlé black metalové sypačky, ve kterých hraje prim dravost a přímočarost, spolu s úplně k nepoznání křičícím Mírou Horejskem, který na Una maquina infernale“ popustil uzdy svému hlasu a od něhož se dočkáme skutečného skřeku, díky čemuž u této kapely konečně pojmenování black metal získává na pravdě. Platí to i pro čisté polohy, kde Míra se svým hlasem více experimentuje.  

I přes to Asgard navazují přesně tam, kde skončili, a dočkáme se vlastně jejich standardního heavy/thrash/blacku se znatelným vlivem kapel Venom a Bathory, spolu s jejich už tradičně výpravnou pohádkovou atmosférou. Una maquina infernale“ je albem, na rozdíl od těch předchozích, nekoncepčním, ale přesto je tématika v podstatě stejná, jako na minulých počinech. Asgard tak nějak celkově sází na zaběhlá klišé klasické formy metalu, a to hudebně i textově, buď se vám to tedy bude zamlouvat a budete se bavit, nebo nad tím pohrdnete a mávnete rukou.

Tak jako u Brňáků tradičně, i na novince si zahostoval Big Boss (Root), a to hned ve dvou písních. Tou první je Dědictví čisté mysli“, ve které uslyšíte Big Bossovo temné recitování, kde vyniká jeho démonický hluboký hlas (jeden z nejsilnějších momentů alba), a pak v baladické Stávám se nocí“, která by dokonale zapadla do nového dvoj-alba Sbírka černých růží“, které zpěvák vydal pod svým sólo projektem Big Boss band. Na Una maquina infernale“ příliš nezapadá svým romanticko-melancholickým pojetím, ale na druhou stranu v ní člověk nalezne chvíli klid od toho všeho „randálu“, i když si Big Boss mohl s textem více pohrát, skládá se totiž v podstatě z pár slov, která se neustále opakují. Mým favoritem je titulka Una maquina infernale“, která platí za více nathrashovaný heavy song, ale jeho melodické, energické a chytlavé pojetí mě neskutečně baví. Na straně druhé tu máme vážnější a tvrdší skladby, jako jsou Údery hodin“, obsahující jedny z nejtvrdších momentů desky. 

Una maquina infernale“ není nějak výjimečné album, které udělá díru do světa, ani k tomuto účelu sloužit nemá. Asgard však stoupají ve své vlastní diskografii opět o pár kroků výš a tentokrát se poohlížejí po skutečném black metalu, aniž by zanevřeli na své vlastní kořeny, jen jsou ještě více otevření. Ale stále platí to, co jsem psal v úvodu, tedy Asgard můžete nenávidět, nebo mít rádi, a pokud jste je rádi měli, budete mít i Una maquina infernale“, která splňuje přesně to, co splnit měla, tedy baví ty, kteří to mají rádi časem pozpátku. Mimochodem, materiál obsahuje také koncert v podobě DVD z festivalu Rockové Chrlení, který se odehrál letos v létě. 

Tracklist:

1. Les Prelude

2. Údery hodin

3. Dědictví čisté mysli

4. Z nebe prší krev

5. Stávám se nocí

6. Černé růže

7. Una maquina infernale

8. Znovuzrození

9. Přísahám

Sestava:

Míra Horejsek – zpěv

Paramba – basa

Pačess – kytara

Slavus – kytara

Tomáš Melichar – bicí

Žánr: heavy/thrash/black

Země: Česká Republika

Label: Pařát Magazine

Datum vydání: 21. 09. 2017

Délka: 30:00

Stránky kapely

 

Recenze: Asgard - Una maquina infernale

0.00
7

Skladby

8.0/10

Originalita

4.0/10

Produkce

8.0/10

Zpěv

8.0/10

Instrumentální složka

7.0/10

Klady

  • Klasický vypravěčský výraz Asgard
  • Hezká produkce
  • Chytlavost, dobré nápady a přitvrzení
  • Pohádková atmosféra
  • Míra Horejsek a jeho vokály

Zápory

  • Klišovitý archaický old school výraz kapely se může líbit, stejně jako tak protivit

Podobné články

Recenze: Asgard – Una maquina infernale

About The Author
- Black, post, doom (sludge/stoner), ambient, noise, drone, post-rock, shoeagez (Harakiri for the Sky, Anomalie, Downafall of Gaia, Sedna, Belphegor, Horna, Blaze of Perdition, Hetroertzen, Sarkrista, Inferno, Alcest, Les Discrets, Lost in Kiev, Last Leaf Down, God is an Astronaut, Infestus, Marduk, Ad Hominem, Rotting Christ, Kroda, Baptism, Khors, Nokturnal Mortum a mnoho dalšího. Redaktor webů: Marastmusic.com, Metalirium.com, Bes Webzine.sk

Komentujte

avatar

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Odběr  
Upozornit na