O Beast in Black se lze těžko bavit bez odkazu na skupinu Battle Beast, jednak protože je to projekt jednoho jejich bývalého člena, jednak kvůli hudební spřízněnosti obou kapel (pokud vás zajímá backstory kapely, přečtěte si rozhovor naší redaktorky s Antonem Kabanem). Battle Beast úspěšně debutovali s albem Steel, které by se dalo charakterizovat jako velice zábavný tribut kapelám jako Accept, Gamma Ray či Grave Digger. Album vyšlo jenom ve Finsku, ale bylo natolik úspěšné, že na něj koupil licenci Nuclear Blast. S následujícím albem kapela vyměnila nejen zpěvačku, ale i zvuk, který začal být mnohem popovější a kytary v něm ustoupily bombastickým synťákům à la Sabaton či Nightwish, které se z refrénů vplížily i do slok. Bombastický a chytlavý sound Battle Beast byl recept na úspěch, ale hudebně se Battle Beast pořád hledali. Albům, která přišla po Steel, je vyčítána hudební nejednotnost, rozpolcenost mezi metalovým a popovým soundem a možná i trochu méně inspirovaný songwriting (a některé lidi zkrátka jenom odrazuje převaha synťáků, ale to už je věc vkusu). Jestli se jim tato rozpolcenost povedla překonat, můžete posoudit sami u nového alba Bringer of Pain, které vyšlo letos v únoru.
Beast in Black jsou hudebním dvojčetem Battle Beast, všechny rozlišující znaky druhé jmenované kapely jsou zde taky přítomné: křížení manowarovského „true-metalu“ s bombastičností a chytlavostí osmdesátkového popu a taneční muziky, důraz na vysokou technickou zdatnost kapely a zpěváka (resp. zpěvačky), celkové „retro“ ladění kapely včetně její image (dokonce i obal alba je velice podobný předchozím album Battle Beast). Retro trend je v metalu velmi rozšířený, a to i v power metalové škatulce, kde se zhruba pohybují Beast in Black i Battle Beast („true metalový“ revival kapel jako HammerFall či Dream Evil), ale obě kapely se ale mnohem méně bojí vypůjčovat si z archívů populární muziky (můžeme slyšet ozvěny hair metalu, Judas Priest či Abby), což jim pomáhá, alespoň v kontextu metalové hudby, vyčnívat v davu.
Album začína zostra titulním songem „Beast in Black“, který napovídá, co od desky čekat: přímočarý songwriting, zvuková stěna kytar a synťáků, chytlavé refrény. S následujícími songy jsme už trochu víc v teritoriu osmdesátkového radio rocku, ale všechny jsou tak chytlavé a podané s takovou energií, že jejich návykovost nejde popřít. Věci se vrací trochu víc do metalového teritoria se songem „Zodd the Immortal“, který útočí na ušní bubínky priestovskými riffy. Se songy „The Fifth Angel“ a „Hell for All Eternity“ osmdesátková rocková jízda pokračuje. Zdá se až šílené, že kapela dokázala napsat tolik chytlavých „radio-rockových” songů. „Eternal Fire” je méně svižný song s velice hymnickou synťákovou linku, ne nepodobnou „Final Count Down“ od Europe. „Go to Hell“ připomíná víc typický německý power-metalový song, než nekteré další songy na albu, „End of the World“ je zas asi nejvíce sabatonovský song na albu. Poslední balada – ano, Beast in Black ctí odedávnou powermetalovou tradici dávat na album alespoň jednu ubrečenou, sirupovitou baladu – je pro ty, komu se stýská po Heart či Bonnie Tyler (raději se zdržím dalších komentářů…). Trochu rozpaky možná vzbudí song číslo sedm nazvaný „Crazy, Mad, Insane“, který je skoro čistý euro-disco song s kytarovým trackem v refrénu (s diskosongy na albech začali už Battle Beast, přinejmenším na novém albu mají song, který zní jako „Xanadu“).
Asi není třeba zdůrazňovat, že toto album není cerebrální záležitost pro náročné posluchače. Určitý druh posluchače se tomuto albu oblukem vyhne, což je v naprostém pořádku. Co ale my, kteří si občas poslechneme i něco jiného, než co vydává Relapse Records či Seasons of Mist? Návykovost songů skutečně nejde popřít. Jak už jsem poznamenal, na albu je jeden návykový song za druhým a padesátiminutovému albu nedochází dech. Co se týče celkového hudebního směru, tak se mi zdá, že Beast in Black mají celkem jasno v tom, co chtějí, a album zní soudržně. Sice tu máme „úlety“ jako „Crazy, Mad, Insane“, ale ty nejsou úplná pěst na oko vzhledem k celkovému ladění alba. Může to být až příliš prostoduchá zábava, ale pokud vás tento sound baví, tak rozhodně neprohloupíte, když to koupíte.

7.6

Skladby

8.0/10

Originalita

7.0/10

Produkce

7.0/10

Zpěv

8.0/10

Instrumentální složka

8.0/10

O autorovi

Satan is real.

Odběr
Upozornit na
guest

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
Všechny vaše komentáře
0
Moc by nás zajímalo co si o tomto článku myslíte, napište komentář!x
()
x