Degoryen patří mezi ty kapely, které přivál prach času z hlubin zapomenutého undergroundu. Tím myslím hudební tělesa, která se na scéně pohybují delší dobu, ale štěstěna jim nepřála, a tak nemají arsenál alb, jaký by mít měla a nejsou vystavována zájmu, jež by zasluhovaly. Takto bych vám mohl představit Degoryen. Kapela vznikla v roce 2008, avšak letos přišla se svým debutem zvaným „Samorost“.
Smečka z Moravského krasu si získala renomé především na moravských bojištích, kde rozsévala hrůzu a chaos ve velkém množství koncertů. Pro fanoušky znající tvorbu Degoryen díky mnoha navštíveným koncertům, je poslech studiové produkce zvláštním pocitem, alespoň já to tak měl. Tato zkušenost na tvorbu interpretů vrhá trochu jiné světlo, přesto máte pocit, že jsou vaše uši někde, kde to moc dobře znají. Někde, kde se cítí moc dobře a ve svém živlu. Jen hudbu vnímají trochu odlišně.
Delší dobu jsem si říkal, jaká je škoda, že tak skvěle se naživo prezentující uskupení, jakým Degoryen vždy byli a jsou, nemá nějakou tu řádku alb a větší jméno na scéně, alespoň té naší. Zdá se však, že tito hrdlořezové nabrali dech, promiňte a chystají dlouhohrající počin číslo dvě. Bodejť by ne, „Samorost“ sklidil v rámci rozsahu svého dopadu na scéně pozitivní reakce a určitě si je zasloužil. Takže jaký je podle Degoryen black metal?
Správně syrový, ale také silně melodický. Každý, kdo kapelu zná z živých přednesů, moc dobře ví, o čem tvorba smečky je. Degoryen mají talent pro silné melodie, jímž dávají podobu útočnými riffy. Nosné riffy jsou tím nejsilnějším arzenálem kapely. Když se na ně nyní soustředím v klidu, při domácím poslechu, vnímám je ještě více, než na koncertech, kde člověk není tolik soustředěný v zápalu boje a v ochromení koncertním zvukovým drcením bubínků a jsem z jejich znění unešený. Tak má znít poctivý black metal! Nyní si vychutnávám úhyby, vývrty, pády a výstupy kytarových linií, útočících na svého nepřítele. Nergal dodává muzice šťávu. Žene jí vpřed s notnou dávkou zlověstnosti. Vokál má sice převážně jednu a tu samou barvu, avšak správně ďábelskou. Poměrně diskutovanou složkou byly, pokud vím, texty. Působí mnohdy klišovitě (k BM prostě nenávist k církvi patří, co naděláme), mnohdy až úsměvně. „Evropská unie“ je například mnohem silnější svým vyzněním, než-li textem. Osobně mi zde nejvíce imponuje lyrika věnovaná válce. „Ocelové perutě“ jsou tím nejsilnějším kusem na albu, a to jak hudebně, tak textově. Ještě se mi velice líbí první skladba „Sen“ (ty riffy!), o ní mohu říci vesměs to samé. Jen se mi nezdá část zhruba uprostřed, kde se píseň nepřirozeně přelije do melodického metalu. Produkce je zvláštní, ale nerozumějte tomu tak, že je špatná. Naopak, album má jedno z nejlepších zvukových ošetřeních, jaké jsem od Sonidos studia slyšel. Zvuk je jen velmi tichý, takže musíte techniku, na níž zrovna hudbu vychutnáváte, popohnat v hlasitosti. Jediné negativum to tedy má při poslechu nějakého toho mixu.
Nejvíce mi Degoryen připomínají známější kolegy Sekhmet. Výrazově jsou si v naší kotlině nejblíže. Jsou přímočaří, nezapomínají na různorodost v podobě výrazných melodických prvků, ale mají rádi i pořádné rubačky. Každý tento pekelný spolek jde vlastní cestou. Cesta Degoryen vede k poznání svých předků a země, o níž s hrdostí zpívá, skrze bitevní pole provoněné smrtí a spáleným masem a až po té svůj zrak upírají ke slavné církvi a nenávisti k ní. Kdo zná Degoryen, ani nemůže být zklamán. Kdo má rád klasický black metal, instrumentálně dobře zahraný a nevadí mu klišovitá, občas infantilně zhotovená tématika, doporučení patří i jemu.
Tracklist:
1. Sen
2. Ocelové perutě
3. Evropská unie
4. Všechny nezlomi
5. Jako strom
6. Vztek na církev svatou
7. Blaničtí Rytíři
8. Surt
Sestava:
Dimmi – basa
Dan – bicí
Jorth – kytara
Von Kollage – kytara
Nergal – vokály
Žánr: black metal
Země: Česká Republika
Label: Mass Catharsis Productions
Datum vydání: 2017
Délka: 33:17
Recenze: Degoryen - Samorost
0.00
Klady
- Riffy
- Pokud zesílíte hlasitost, skvělý řízný zvuk
- Skladby mají dobré nápady, které vám uvíznou v hlavě
Zápory
- Některé texty
