Desire for Sorrow přicházejí s nově naleštěným hávem, který v sobě skrývá mnohá překvapení. Jedním z nich je i koncept nahrávky, ze které sice čpí ponurost, tak jak jsme zvyklí, ale nově bylo přimícháno i sci-fi koření. Zavádějí nás do děje hrůzostrašného příběhu a rozebírají dlouho omýlanou touhu po tom, aby člověk žil navždy. Zápletka se točí kolem muže, v jehož hlavě vykvetlo semínko myšlenky na nesmrtelnost, které věnoval celý svůj smrtelný život a setkal se s úspěchem. Dokázal nemožné a strhl z lidstva opratě smrti. Později však na povrch vyrůstá ohavnost tohoto činu, kdy si i sám stvořitel uvědomuje, že lidskou rasu a celou civilizaci odsoudil k zániku. Začíná tak nejčernější a beznadějná cesta zkomírajícím světem, kde si lidé přejí jen jediné… Zemřít. A být tak osvobozeni od strašlivé kletby, jež se při svém zrodu zdála být tím největším rájem.
Už od začátku jde vycítit, že kapela tuto desku pojala jinak, než debut „At Dawn of Abysmal Ruination“ a EP „The Rotten Brood“ z minulého roku. Influencí nasbírala ze všech možných směrů a vyčarovala z nich jedinečný materiál, jež v českých luzích a hájích snad ani nemá konkurenci. Již od prvních tónů se vám pod kůži zaryje melodičnost, z velké části tvořena nejenom kytarami, ale i klávesovými party, které nejsou jen jakýmsi doplněním atmosféry a jiných nástrojů, ale vytvářejí svoji vlastní hudební linku. Syrové, avšak silně sympatické ovzduší, srdcervoucí vokály, žalostně i brutálně vyjící kytary a mocné bicí dokáží posluchače svými pařáty strhnout do příběhu cyberpunkového světa a trápení duší, které obelhaly cyklus vzniku a zániku. Jak myslíte, že se lidé v takovém světě cítí? Ano, jsou to ty nejmučivější a nejtemnější pocity, jaké si dokážete představit. A ty taky z „Visions“ pryští, společně s epičností ohlašující pomalý příchod soudného dne. Dokáže vás to vtáhnout a ponořit do otrávených vod planety v objetí poslední generace lidí.
Album má různá zákoutí a vlastně nikdy nevíte, co se vám do uší bude hrnout za dalších pár sekund. Jste kořist, na kterou za každým rohem číhá neviditelné nebezpečí a snaží se zmocnit vaší éterické existence. Napětí mě neopustilo, dokud nebyla dohrána poslední nota. Deska si neustále uchovává zběsilost, údernost, řádnou dynamiku, ale rozhodně nezapomíná na melancholické momenty a spoustu emocí. Kapele nelze upřít ani větší vyzrálost, kdy se sebejistě vrhá do všech vyhrávek. Zatímco mi skladby na splitku přišly sice dobré, ale zvukově ne moc vydařené, na „Visions“ slyšíte každou vrstvu hudby, všechno vyniká, tak jak má. Také oproti debutu kapela ukázala, že nabité zkušenosti na hudební scéně umí zúročit a dokáže napsat perfektní album, na němž jsem nenašla žádnou výraznější chybu.
Desire for Sorrow - Visions
