Rok co rok recenzentovi projde rukama (a ušima) desítka a možná nějaká ta stovka alb. Když jsem minulý rok třídila hudbu na tu, o které budu psát, na tu, kterou jen zmíním a na tu ostatní, tak se finská kapela Dimman dostala do pomyslné hromádky „docela zajímavé“. Singl „Shattered“ byl výborně instrumentačně zvládnutý a nadějný. Hlavně oba kytaristi, Jaakko – Yli Sorvari i Mikael Haapala měli tendenci vynikat. Pamatuji si svůj úsměv nad fotografií kapely. Byli strašně mladí a já si řekla, že mají čas. Singl nebyl špatný, jen mi kamsi zapadl v množství jiné, lepší hudby. Takže když jsem po roce znovu narazila na Dimman, potěšilo mě, že se kapela nerozpadla a co víc, že se dostala do stáje Inverse Records, což je vydavatel, který si hlídá kvalitu a nemá strach podporovat naprosto neznámé kapely. Znamenalo to jen jedno. Dimman musí být lepší, než před rokem…
Jsou lepší. A to výrazně. EP „Guide My Fury“ ubíhá v tempu, které se mi líbí. A hned po prvních tónech jsem si všimla první zásadní změny. Ať už zpěvák Valtteri Halkola udělal se svou hlasovou technikou cokoli, rozhodně to zní fantasticky. Vokál se posunul skokově na vyšší příčku a kapela ohromně vyvážila zvuk. Zůstaly obě silné, hodně zvukomalebné kytary, které sází na vysokou melodičnost a bicí, za kterými sedí Samppa Raittila získaly na eleganci. Musela jsem několikrát zkontrolovat line – up, protože se mi zdálo, že to není ta samá kapela. Tentokrát Dimman jen nezaujali. Já si to album poslechla. Několikrát. A s nadšením.
Městečko Teuva, odkud pochází tahle výborná pětice, je dost malý bod na západě Finska a rozhodně nejde o nejatraktivnější turistickou destinaci na světě. Přiznávám, musela jsem ho nějakou dobu hledat, protože neznám žádnou jinou kapelu, která by odtud pocházela (pominu-li svůj jediný další nález, něžně pojmenovaný Sadometatron, o kterém nevím zhola nic). Kromě toho, že v roce 2010 hostila Teuva nějaký ten festival mobilních saun (tady se má představivost naprosto zasekla), jsem se o původu kapely nic zvláštního nedozvěděla. Na druhou stranu, co zní v muzice lépe, než začátek příběhu… pět kluků ze zapadákova se sešlo v roce 2011 a začalo hrát…
A co víc, hrají zatraceně dobře.
„Guide My Fury“ není ještě dotažené do posledního detailu. Neříkám, že jde o počin roku a že jsem nic lepšího neslyšela, ale důležitější je, že nadějná kapela nestagnuje. Vyvíjí se. Získává lepší a lepší tvar. Přemýšlí nad tím, jak má ve výsledku znít. Dost dobře využívá svůj kytarový základ a hodně silnou instrumentační složku. V čem má obrovský potenciál, to je melodický nápad. Hodně finských kapel je technicky na obrovské výši, k tomu není moc co dodat, ale kde není nápad, brilantní riffy nepomůžou. Jak jsem naposledy psala v případě Wintersun, k čemu je mi špičkový kytarista a fenomenální bubeník, když skladatel nemá nápad? Stejně tak fungují výpůjčky od slavnějších kolegů. Když je jich moc, hudba ztratí veškerou originalitu. Dimman samozřejmě občas zní jako někdo, koho jsem slyšela už dřív, ale ve většině případů je originální. Skladatelský potenciál, ne ta dobrá instrumentace, to je přidaná hodnota téhle pětice.
Pět skladeb alba zní víc, než dobře. Je to muzikantská radost s chytrou koncepcí a velkým prostorem pro vývoj. Dimman se rozhodně mají kam vyvíjet a budou se vyvíjet, protože je znát, jak moc nechtějí ustrnout. Počítám, že budou v budoucnu experimentovat ve zvuku, protože nástroje mají zvládnuté. Pokud je srovnám se slavnějšími melodeathovými kapelami z Finska, rozhodně v konkurenci nestojí někde vzadu. Měli by mít šanci přerůst svoje dnešní vzory. Pokud se rozhodnou, že jim tohle nestačí, budou stoupat. A „Guide My Fury“ jednoho dne třeba bude raritní album, uváděné jako první, na kterém se kapela vyprofilovala.
Album vyjde 25. srpna 2017
Dimman
Finsko
Guide My Fury EP
2017
Inverse Records
Recenze: Dimman - Guide My Fury
