Recenze: Earthgrave – First Snow of the Final Winter

Finský melodeath je návyková záležitost. Ve většině případů člověk ví, že se nesplete, pokud si ho pustí, a to dokonce i v případě docela neznámých kapel. Finové mají ve zvyku nože a melodický death metal vyrábět v dost vysoké kvalitě. Nejinak je tomu u Earthgrave a nového alba „First Snow of the Final Winter“.

 

 

Earthgrave nepatří k zavedeným stálicím finské scény, a právě vydané album je, pokud nepočítám demo z roku 2016, jejich dlouhohrajícím debutem. Kapela z jižního Finska vznikla v roce 2014 a zatím tedy stojí pořád na začátku. V dobách proměn, experimentů a prolínání žánrů si Earthgrave vybrali přímou stezku, vyšlapanou slavnějšími předchůdci.

Je to stezka čistého melodického death metalu. Earthgrave plně respektují žánr a nesnaží se z něj vybočit. Tahle sázka na jistotu je v mnohém hodně sympatická a do jisté míry ve Finsku vlastně nezvyklá. Melodeath prodělává hodně změn a jeho puristické podoby už se moc nevyskytují. Finští hudebníci rádi objevují a zdá se, že je trochu nudí čisté žánry bez příměsí.

Earthgrave dupou proti závějím. Pět urputných muzikantů předkládá v albu „First Snow of the Final Winter“ posluchačům přesně to, co se od severské kapely čeká. Dobrou melodiku, kvalitní instrumentaci, dostatečnou tvrdost, smutek, opuštěnou krajinu, a hlavně tolik sněhu, že nemůže být nikdo na pochybách. Tohle je finský melodeath.

 

 

The funeral of Gaia 
the last rites of Terra 
No one left to mourn her passing 
Her children long dead and gone 

 

„First Snow of the Final Winter“ se poslouchá dobře od začátku až do konce. Mám ráda tuhle melodickou klasiku, i když v případě Earthgrave není inovátorská ani revoluční. Nemá cenu rozebírat vlivy, které jsou na albu patrné. Finská scéna je natolik personálně propletená, že by byl div, kdyby jedna kapela neovlivňovala druhou. Jak říkají Finové, je to velká – malá země. Všichni metaloví hudebníci se znají a každý s každým někdy spolupracoval. Earthgrave pracují hezky s melodickými motivy a album díky tomu pěkně tepe od začátku do konce.

Frontman a kytarista, který je zároveň skladatelem a textařem kapely, Tuomas Virtanen zná své publikum. Jeho agresivní, monotónní scream dokonale sedí k obsahu řvané bolesti a chladu. Hlas, zbavený lyriky, je jen naléhavou výpovědí. Virtanen patří do stejné kategorie drsných, nelíbivých hlasů jako Tuukka Koskinen ze Saattue, Juha Harju ze Shade Empire nebo frontman Suotany Tuomo Marttinen. Tihle sněžní krkavci vědí, jak člověku v parném létě podržet hlavu pod závějí.

Celá kapela tvoří kompaktní ledový kvádr. Občas volí hodně klasickou melodeathovou eleganci a občas se rozjede drsněji. To jsou okamžiky, kdy mi album zvedlo tlak. Ve chvíli, kdy se, tak jako ve skladbě „My Land, My Tomb“, Earthgrave rozhodnou být nekompromisně tvrdí a skoro nemelodičtí. Syrová kakofonie zvuků, připomínající vichřici, mi nahrazuje právě ztrátu milovaných Saattue, kteří odešli ze scény a ochudili tak finskou scénu o svůj křik. V hudbě Earthgrave jsem našla právě tu míru tíhnutí k ošklivosti, která mě spolehlivě dostává. Čím je jejich projev neučesanější, tím víc se mi líbí. Možná proto se mi nejvíc líbila skladba „Bleeding World“. Žádná promyšlená melodika, ale rubání stromů i lidí pěkně velkou sekerou, ze kterého stříká zloba i litry krve, vpíjející se do sněhu.

 

 

 

A blinding flash of light 
On the horizon 
A burning wave of death 
Only few survive 

 

Earthgrave mě potěšili. Kapela, které by rozhodně slušelo turné po boku Wolfheart, dokazuje, že finský melodeath není zdaleka vyčpělá záležitost.

Special thanks to Tuomas Virtanen

images: ©Earthgrave official

 

0.00
8

Structure

8.0/10

Originality

7.0/10

Production

8.0/10

Vocals

8.5/10

Instrumental part

8.5/10

Podobné články

Recenze: Earthgrave – First Snow of the Final Winter

About The Author
- - reviews focused on Finnish metal - Rubrika: Finský koutek

Komentujte

avatar

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Odběr  
Upozornit na