Recenze: Enragement – Burned, Barren, Bloodstained

Pustit si nové album finských Enragement pro mě znamenalo notnou dávku odvahy, už jen z toho důvodu, že extreme death metal není zrovna preferovaný žánr mé diskografie. S hrůzou jsem se navlékla do azbestového obleku, nasadila si policejní helmu, vzala štít a několik protiletadlových střel, abych v případě jakéhokoli náznaku ataku proti mým sluchovým orgánům mohla kapele její nezdvořilost oplatit. Nakonec mě čekalo překvapení.

Enragement nejsou vhodným doplňkem pro romantickou večeři při svíčkách a ano, je to death metal. Ale kupodivu to není odjištěný granát zuřivosti, ale docela zajímavá hudba pro toho, kdo v rámci žánru hledá novinku a nebojí se trochy toho křiku.

Po pravdě, když jsem odložila výstroj zajišťující mé přežití, vydloubla si ze zubu kyanidovou kapsli, která mi měla umožnit snadnější smrt, a podívala se na line-up kapely, první jméno, které mi vykouzlilo úsměv na rtech ztuhlých hrůzou, znělo Jarkko Niemi. Finové mají jednu speciální schopnost. S naprostou pravidelností mě dokážou rozesmát, když to nečekám. A i když vím, že ve Finsku jsou možné lecjaké obměny, variace a spolupráce mezi muzikanty, basistu epických a dost něžných Brymir bych u extrémního deathu věru nečekala. Chci tím ještě nenápadně naznačit, že pokud kritik vidí jméno špičkového muzikanta v jiné kapele, předem může tušit… tohle nebude špatné. A Enragement rozhodně špatní nejsou.

Samozřejmě, je to death metal, tady rozhodně nechci přesvědčovat jemnější povahy o tom, že je to vlastně něžné a že Enragement voní po fialkách. Ale v rámci death metalu nejde o nějak mimořádně šílenou věc. Naopak. Nové album „Burned, Barren, Bloodstained“ je v podstatě dost melodické a poslouchatelné i pro někoho, kdo se nevyžívá v podobném stylu. Samozřejmě, že hudba opřená o těžká a temná témata nevyvolá posluchači v mozku bleděmodré a růžové bublinky blaha, spíš mu odře lokty a kolena, ale co je důležité, zaujme a nabídne chvíle, kdy se vyplatí našpiclovat uši.

 

Těžké riffy a hodně nosná basová linka, ještě prohlubovaná třemi vokalisty s různou barvou jejich pěvecké špíny, zní zatraceně pěkně… hnusně (abych se držela zadání). Příběhy vyprávěné na albu jsou ošklivé a brutální, plné násilí. Nijak si nelibuji v podobných obrazech hnusu, slizu, krve a bušení do nevinných, ale tady jde o oškliváckou nadsázku lidí, kteří, když vám omylem šlápnou na nohu, nenajdou dostatek omluv. V albu je cítit příchylnost ke stylu, snaha o hudební vyjádření, stejně jako o tvarování ikoničnosti použitých hudebních postupů. Stejně jako u mnoha podobných kapel nemusíme jejich protagonistům věřit, že by se jim líbila představa kyseliny lité na obličej. Spíš představa piva litého do žaludku po zdařilém saunování.

A právě protože hudebníci lpí na stylu víc, než na obsahu, je jejich pojetí zajímavé. Ostré střídání tempa, syrovost, občas až minimalistické hraní s brutální okleštěností a velice jemně odstíněné kytarové postupy v pozadí, to je hodně zábavný způsob hry. Vynikající Lasse Sannikka za bicími odvádí špičkovou rytmickou práci, která některé skladby žene o patro výš. Stejně nenápadná preciznost je znát u obou kytaristů. Tuomas Iivanainen i  Atte Ojanne vědí, jak má vypadat excelentní doprovod. Skvělé a hodně promyšlené je použití hlasů tří různých vokalistů, takže tu máme jak agresivní scream, tak hluboký a dost podmanivý growl. Prohlubuje to zážitek a nenechává zářit reflektor jen na frontmana. Mnohovrstevnatost skladeb je tak zajímavější. Například skladba „Blood for the Sun God“ je tak neuvěřitelně plastická a střídáním zlých hlasů jako by parodovala slavné Northen Kings. Jenomže tady se nestřídají metalové ikony známé svými „velkými hlasy“, ale tři potemníci, kteří touží lekat děti, babičky i nic netušící chodce.

Dohromady se čtveřice muzikantů hodně dobře baví a sbírá inspiraci v kdejakém koutě metalového undergroundu. Vzhledem k tomu, že se tak společně baví od roku 2006, takže má za sebou už docela pěknou a trvanlivou kariéru, je to technicky dost znát. Za Obscuro nezbývá, než tuhle nálož ošklivosti jen doporučit.

 

Enragement

Burned, Barren, Bloodstained 

země původu: Finsko

label: Inverse Records

2017

images: ©Inverse Records

 

Enragement - Burned, Barren, Bloodstained

Enragement - Burned, Barren, Bloodstained
7.7

Skladby

8/10

    Originalita

    8/10

      Produkce

      8/10

        Zpěv

        8/10

          Instrumentální složka

          8/10

            Klady

            Zápory

            Podobné články

            Recenze: Enragement – Burned, Barren, Bloodstained

            About The Author
            - Suomi - Finnish metal from Aamunkajo to Zyprexa - Rubrika: Finský koutek

            *

            You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>