Recenze: Fleurety – Inquietum

Na začátek malé doznání: mám rád experimentální hudbu. Mám rád, když muzikanti nestagnují a vyvíjí se, když překračují úzké hranice „sub-žánrů” populární či rockové muziky, když se nebojí odlišit i od své vlastní předešlé tvorby (často za cenu ztráty části svých fanoušků) a metamorfovat v něco nového. A taky mám rád black-metal, i když ho mám nejraději v jeho víc experimentální, „avantgardní” formě, což je u žánru, kde se často cení „ortodoxnost” někdy složité. Nejde mi o novost pro novost samotnou (na mém playlistu najdete i kapely, které se drží své formule jako klíšťata), jako spíš to, že výsledky jsou zajímavé, ba přímo – v dobrém smyslu – divné.
Fleurety mají taky rádi experimentální hudbu a black-metal – a to už od roku 1991! Tehdy byli součástí scény, která pokračovala „anti-popovou” revoluci, která začala s punkem, a dotáhla ji do předem nevídaných extrémů. Když posléze black-metal začal stagnovat byli mezi kapelami, které šly proti tomuto trendu a hledaly nový sound (připomeňme třeba Dodheimsgard, Arcturus, Enslaved, ale i Mayhem s albem The Grand Declaration of War).
Pokud jste o Fleurety nikdy neslyšeli, není divu. Kapela měla dosud na kontě pouze dvě alba, druhé album, natočené v době, kdy bubeník Svein Egil Hatlevik byl členem Dodheimsgard, není ani metalové (určitě ale můžu doporučit). První album Min tid skal komme (1995) bylo na svoji dobu velmi pozoruhodné, jedná se možná o jeden z prvních příkladů experimentálního přístupu k black-metalu (spolu s Ved Buens Ende či In The Woods…). Na albu Fleurety předvedli kompozičně složité skladby, ve kterých zanevřeli na písňovou formu a opakování riffů.
Oporti tomu na na Inquietum zvolili dosti minimalistický přístup a album je „avantgardní” spíš ve svém tónu než v progresivnosti skladeb. Tón desky, kterou dalo duo dohromady sedmnáct let od natočení poslední řadovky, je ale skutečně unikátní. První, dosti syrová skladba „Descent Into Darkness“ začíná táhlým, strašidelných riffem, který jakoby vypadl z The Grand Declaration of War a pak přejde ve svižné black-metalové riffování doprovázené vrstvenými animalistickými skřeky. V polovině ale skladba zvolní a dostane tím jakýsi prostor pro dýchání.

Skladba „Absence“ na posluchače útočí „zuřivým” riffováním a ječivým vokálem. Zvuk kytary je natolik chladný, že to skladbě dává jakýsi mechanický nádech (napadá mě přirovnání ke zvuku Godflesh), což ještě víc umocňuje jednoduchá pulzující elektronická smyčka, která podkresluje kytaru. It’s When You’re Cold“ začíná šíleným disonantním riffem, který vystřídá skoro kakofonický mix metalu a elektroniky, nakonec ale přejde ve skoro libozvučnou pasáž zakončenou dlouhým atmosferickým outrem. Podobný kontrast najdeme i v Animal of the City“ (jedna z mých oblíbených skladeb na Inquietum), kde živočišné vokály kontrastují se skoro líbivými melodiemi a harmoniemi kytar – i když se stále jedná o svižnější, tvrdší skladbu. Na albu najdeme ale i vynikající pomalejší skladby, se zajímavými melodickými linkami a texturami inspirovaných elektronickou muzikou.
Inquietum je album plné kontrastů, barev a textur. Tím se vyhýbá jisté monochromatičnosti která je příznačná pro jiné kapely, které bývají označované za avantgardní black-metal”. Skladby jsou vybroušené pro maximální dopad, což se nedá říct u některých progresivně laděných kapel, jejichž alba se můžou zdát někdy moc dlouhá (to je tak trochu můj problém s Dodheimsgard). Pokud máte rádi experimentálně orientovanou hudbu, tak toto album je pro vás. Za sebe můžu říct, že Inquietum mě zaujalo jako máloco z letos vydaných alb. (Pozn. skutečně se podle vyjádření kapely jedná o celek a ne kompilaci, i když album je složeno z materiálu, který vycházel v posledních letech).

0.00
8.2

Skladby

9/10

Originalita

9/10

Produkce

8/10

Zpěv

8/10

Instrumentální složka

8/10

Podobné články

Recenze: Fleurety – Inquietum

About The Author
-

Satan is real.

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>