Recenze: Hypnos – The Whitecrow

Pět let čekání na novou desku death metalistů Hypnos je u konce. Je tomu pár dní, co „The Whitecrow“ vyletěla prostřednictvím labelu Einheit Produktionen do světa a očekávání byla veliká, aspoň z mé strany.

Sledovat díky sociálním sítím vývoj nahrávky bylo, troufám si říct, vzrušující, protože leader kapely Bruno Kovařík je perfekcionista. Na albu se dle jeho slov strávilo stovky hodin, plus probíhaly další nezbytné věci okolo, což muselo být sakra náročné, ale výsledek stojí za to. Pod konečný produkt se podepsala řada lidí, třeba Paul Speckmann (Master), jehož hlas můžete slyšet v úvodním intru. Po jeho slovech jsem očekával znovu probuzené monstrum, ale akustická kytara mě zarazila. Co to? No prostě napínaní posluchače do poslední možné chvíle! Přiznám se, že v této chvíli jsem byl slušně zmatený překvapením, jelikož jsem to nečekal. Ale zpět na zem mě vrátil syrový zvuk kytary, jenž odstartoval titulní skladbu „The Whitecrow“. Slušný rozjezd, po kterém ale atmosféra zřetelně zhoustne, zvlášť s Brunovým growlem. Ve druhé třetině rozjasní nezvyklou atmosféru silná kytarová linka, ale konec je temný… Další vál vás bezpečně vrátí do klasického světa Hypnos. „One Flesh, One Blood“ je sázka na death metalovou jistotu. Ovšem dalšími písněmi se opět ocitáme na půdě, která ukazuje tvorbu Hypnos v netradičním světle. Ale proč si nepohrát s atmosférou písní a nepodívat se za oponu klasického death metalu? Schválně se zaměřte na předehru u „Sin Collector“. Na první poslech šílená pasáž, kde hraje prim akustická kytara s bicími, ale při opakovaném poslechu se to zdá přirozené jako ranní čištění zubů. Půlka alba je pryč, následuje menší instrumentální pauza a po ní zpátky do víru „The Whitecrow“. Zdá se, že se vše vrací do normálu, ale „něco“ napovídá, že tomu tak nebude. Při pozorném poslechu zjistíte, že se Brunovi dostává podpory od ženy, konkrétně od Zuzany Jelínkové z Dying Passion. Pro fanoušky ortodoxního metalu je šitá na míru nemilosrdná skladba „Der Mordschlag“. Ale tohle album sahá za hranice deathu, což potvrzuje „Too Dark to Shine / Too Young to Die“. Rockový feeling v sobě ukrývá kapku melancholie, či psychedelie a moře čistého vokálu starého známého Christophera z Krabathor. Tahle skladba možná rozproudí debaty o jejím přínosu pro album, ale „The Whitecrow“ je tak variabilní nahrávka, že si zaslouží na ní být. Závěr se nese v akustické podobě a posluchač tak může vstřebat padesátiminutový let s Bílou vránou.

Hypnos pustili do světa odvážný materiál s perfektní produkcí, která pomáhá k jeho vstřebání a zde si zaslouží uznání Børge Finstad. „The Whitecrow“ není ryze death metalové album, to bez debat, ale proč pořád zůstávat jenom v lese, když i v jeho okolí lze najít zajímavou inspiraci. Nyní je to jen na vás, na fanoušcích, jak tohle přijmete…

Foto:facebook.com/hypnosCZ

Hypnos - The Whitecrow

Hypnos - The Whitecrow
8.6

Skladby

9/10

Originalita

9/10

Produkce

9/10

Zpěv

8/10

Instrumentální složka

9/10

Podobné články

Recenze: Hypnos – The Whitecrow

About The Author
-

Až o sobě něco zajímavého zjistím, dám vědět

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>