„Metric Genesis“ je třetí dlouhohrající album německých Inner Sanctum, kapely, která není takovým nováčkem na poli melodického death metalu, jak by se mohlo zdát.
Inner Sanctum existují od roku 2005 a za tu dobu měli čas se vyšvihnout na takovou úroveň, že posluchač nemusí občas přivírat oči trapností. Naopak. Zvukově bohaté, skvěle nahrané album je vyvážené, hodně pěkně poslouchatelné a zajímavé natolik, aby nezapadlo v šedi ostatních. Nedá se svítit, v Německu je výborných metalových kapel hodně a jejich úroveň je neoddiskutovatelně vysoká.
Takže Inner Sanctum… pět zcela nevinně vypadajících synků z německého Freiburgu (Taky máte rádi Zug um Zug? Většinu německých měst mám spojených s plastovými vláčky.)… dobře, zpět k recenzi. Tedy, ehm, pět zcela nevinně vypadajících synků, kteří jako by se vyloupli z letního prázdninového filmu pro pubertální fanynky, nahrálo plnohodnotné, zvukově barvité album s elegantní křivkou kytarových riffů, velmi pěkně odsypávajících bicích a hutného vokálu.
Něčím mi tahle kapela připomíná rané Insomnium, spíš charakterem osobností a zatížeností na uspořádanou melodiku. Stejně jako Niilo Sevänen i vokalista Inner Sanctum, Kolai, by mohl něčím snadněji prodatelným a popovějším nasbírat body u zasněných dívek. Naštěstí se i on rozhodl zůstat u hlasového projevu, který milovnice Justina Biebera rozhodně neocení. Takže německý krasavec zůstane, alespoň doufejme, ve spárech dam v černém. A Kolai rozhodně má čím nadchnout.
Nejsme svědky trapné napodobeniny growlu, ale něčeho zvukově až nemístně příjemného. Kolai dokáže hladit po srsti a jeho hlasová technika je na zatraceně dobré úrovni. Když se k tomu připočte to, že je civilní a normální, pak to znamená hodně bodů navíc.
Základním jednotícím prvkem hudby Inner Sanctum je vyrovnanost. Kapele se nestane, aby jedna složka vyčnívala nebo snad dokonce trčela z celkové koncepce písní, které si nekladou nějaké obrovské hudební cíle. Důraz na melodičnost, těžké riffy, kvalitní rytmiku a nakonec i výborné texty, které k písním skládá většinou kytarista Farms, to je podstata Inner Sanctum.
To, co by se na první pohled mohlo zdát jako album studentské kapely, je výrazné, profesionálně sestavené, skvěle odehrané a chytlavé.
„Metric Genesis“ by mohlo možná zavádět hlavně grafikou bookletu, která navozuje pocit, že půjde o industriálně-elektronickou záležitost. Když ale album vtáhne posluchače do nitra vycizelované melodické záplavy hned od počáteční „Machine Made God“, není po elektronice ani stopy.
V první skladbě si možná Inner Sanctum trochu zaexperimentovalo s možnostmi zvuku, ale sází na jistotu. Je to vysoce sofistikovaný melodeath. Od počátku do konce.
Rychlejší „Then Came Dawn“ rozehraje bohatší rytmiku, ale ani tady Inner Sanctum nevyjde ze svého stylu. Drží si stále stejnou tvář a nenasazuje masky, které by mělo tendenci vypůjčovat si od jiných kapel. Jako u jiných, i tady by se daly vyjmenovávat slyšitelné vlivy a drobné výpůjčky, dohromady ale Inner Sanctum dokážou definovat sami sebe a nejsou pohrobky slavnějších a známějších kolegů.
„Unsent Warriors“ je třetí skladbou alba a tady asi nejzřetelněji cítím letmou stopu melodiky Amon Amarth, ovšem můj názor mohlo ovlivnit i to, že Kolai mručí zatraceně nízko a v pozadí se ozývá cosi jako známý kytarový motiv. Ovšem skladba se nevyvíjí tak, abych svou teorii podpořila, naopak, Inner umí vklouznout a zase vyklouznout ze známých postupů natolik elegantně, že mi „Unsent Warriors“ přirostlo k srdci asi nejvíc.
Náběh na hit má „Ikarus“, který sází na snadno zapamatovatelnou melodii a hodně výrazné kytarové party. Je to bezesporu nejlepší kousek celého alba, sype se dopředu jako drobečky k perníkové chaloupce a povyšuje klišé na hudební nápad.
Lyrický okamžik, vhodný k žádostem o ruku možná může zastupovat „Six Hundred“. Dobrá, tak ne, ten text s motivem „Forward, the Light Brigade!“ by asi žádnou ženu nepohnul k zasnoubení, ale mým otrlým uším to zní jako křehce lyrická, takřka milostná píseň, kterou by mi Kolai mohl bez obav zachrčet pod oknem.
Když se přenesu na konec a poslechnu si melancholickou „Ginnungagab“, spokojeně prolistuji booklet alba a uznám, že se mi líbí zvenčí i uvnitř.
Inner Sanctum jsou ze sousední země a určitě je ještě uvidíme. Na druhou stranu, do Německa není zase tak daleko, takže je možné si užít živé vystoupení. Z vlastní zkušenosti můžu doporučit, protože naživo to zní stejně dobře jako z nahrávky.
Inner Sanctum
MDM
země: Německo
album: Metric Genesis
rok vydání: 2016
images: Inner Sanctum
English version
Review: Inner Sanctum – Metric Genesis
‘Metric Genesis’ is the third full-length album of German Inner Sanctum, the band which is not so new on the melodic death metal scene, as someone might think.
Inner Sanctum were founded in 2005 and they had enough time to reach such a level of quality, the listener doesn’t have to fear any awkward moment in the music. On the contrary. The album is well balanced, rich in sound, well recorded, nice for listening and interesting enough, so that is wouldn’t end on the bottom of the grey sea of all the other albums of the genre. There are, after all, many great bands in Germany and their level is indisputably high.
So, about Inner Sanctum… it consists of five innocently looking boys from the German Freiburg (do you also like playing Ticket to ride/Zug um Zug? I associate many German cities with the plastic trains… ok, I know, back to review). So, five innocently looking boys, who look like characters from romantic film for adolescent fans, recorded very good album featuring elegant guitar riffs, accurate rhythm of the drums and solid vocals.
This band somehow reminds me of early works of Insomnium, because of the character of their personalities and accent on melody. Vocalist of Inner Sanctum, Kolai, could have become a pop star and have his own bunch of girl fans, just like Niilo Sevänen. Fortunately, he decided to stick to the voice technique, which is unacceptable for most Bieber lovers. Let’s hope this handsome will stay in the claws of ladies dressed in black, for Kolai’s voice has a lot to offer.
We’re not witnesses of an awkward imitation of growl. What we hear is something extremely pleasant for ears. Kolai’s growl can pat you and his voice technique is damn good. He’s also very normal, which gives the band more winning points.
The basic element of the music is balance. There is never one component sticking out of the concept of songs, which has no monumental musical aims. The accent on melody, rhythmic of quality together with brilliant lyrics written mainly by guitarist Farms, these are the bases of Inner Sanctum.
What might seem like an album of a student band, is in fact a professional, well played and catchy piece of work.
‘Metric Genesis’ could be misleading because of the graphics of the booklet, which gives the impression of industrial-electronic music. Don’t be mistaken, there is no sign of electronic feature in the album, which is clear from the avalanche of melody starting from the first track ‘Machine Made God’. There may be some sound experiments in this song, but the rest is pure melodeath from the beginning to the end.
Faster track ‘Then Came Down’ is full of rich rhythm, but it doesn’t leave the boundaries of the style of Inner Sanctum. The face of the music doesn’t change. It doesn’t use masks borrowed from other bands. Of course, there are some trackable influences in the music. However, Inner Sanctum can define its own style and isn’t just a replica of more famous colleagues.
‘Unsent Warriors’ is the name of third track, where I feel a fleeting trace of Amon Amarth. This however can be the effect of Kolai growling damn deep and a guitar riff in the background, which sounds somehow familiar. But the song doesn’t continue in the way it could back up my theory. On the contrary, Inner Sanctum has the ability of slipping in and from the known themes so easily and with such elegance, that ‘Unset Warriors’ actually became my favourite track of the album.
‘Ikarus’ has the potential of a hit. There is a memorable melody and strong guitar parts. It’s undoubtedly the best piece of the album. It pours down like crumbs on the way to Gingerbread Cottage and it promotes cliché to a bright idea.
‘Six Hundred’ represents a lyrical moment suitable for proposing. All right, the text which goes ‘Forward, the Light Brigade!’ wouldn’t move any woman to say ‘I do’, but to my ears if sounds like a fragile almost love song. I wouldn’t mind if Kolai had sang in under my window.
Proceeding to the end of the album, I listen to melancholic ‘Ginnungagab’, look at the booklet of the album and say that I like the album from both: outside and inside.
Inner Sanctum come from the neighbour country and I’m sure we’ll see them again. On the other hand, it’s not such a long journey to Germany, so there are many possibilities of enjoying live show. I can recommend it, because I know that the live performance is just as good as the album itself.
Nikolai „Kolai“ Kahle – Vocals
Adrian Wilhelm – Guitar
Christian „Farms“ Brand – Guitar
Eric „Yoric“ Tobian – Bass
Julian „Jay“ Kleber – Drums
Inner Sanctum - Metric Genesis
