Že Metallica umí napsat chytlavý či zajímavý song a to i třeba na delší stopáži, se spory nevedou. Co však bude vždycky budit vášnivé diskuze a emoce je otázka, zda ještě někdy výrazněji nahlédne do žánru, který budovala v prvních deseti letech své existence. Jsem toho názoru, že aktuální album tyto debaty ukončí. Bohužel ne tím způsobem, jakým by si nejzatvrzelejší metly přály.
Propagaci alba odstartoval klip k titulní písni „Hardwired“ a očekávatelně vzbudil nebývalý zájem a téměř celoplošnou náladu širokého publika „že to s Metallikou ještě teda zkusí“. Důvodem byl zhruba tříminutový thrashový nátěr, který kapela neudělala tři desetiletí. Pravda, nápadově plošší, jednodušší kus, ale to nemohlo tu kolektivní radost zkazit: „Metallica je zpět!“ Dobrý tah pro „pre-ordering“. V tomto kontextu kapela publikovala ještě další dva klipy („Moth to the Flame“ a „Atlas, Rise!“). Které sice něco napověděly, ale thrashový rozjezd titulky vyloženě nedementovaly. Odpíchnuté skladby se škrkajícími old school riffy a konečně i bohatší aranže, vyloženě chytlavé věci, které zůstanou na albu mezi těmi nejlepšími. Ovšem o zběsilém tempu si lidé už mohou nechat zdát. Přesto další skladby na albu musí přinést vyložené zklamání všem, kteří čekali, že se celé ponese v duchu prvních tří uvolněných skladeb. Chyba lávky.
Když na prvním disku nejdříve prosvištíme s „Hardwired“, poté potřepeme palicí s „Atlas, Rise!“, teprve trojka „Now That We´re Dead“ nás uvede do reality tohoto alba, které se nakonec téměř celé v pohybuje na pomezí chytlavého bum-čvacht. Jak už jsem psal, Metallica umí psát skladby a podle mne by se uživili i jako popíci (myšleno bez urážky, napsat popový hit neumí každý). Pokud se tedy chcete pohodově kývat ze strany na stranu v houpavém rytmu poosmdesátkové Metalliky jako uhlazený James v některých dalších čerstvě publikovaných klipech z novinky, půjde vám to velice dobře. Pokud jste ale chtěli třepat palicí, přivítáte ještě následující „Moth Into Flame“ (podle mně největší hit alba), a pak budete muset přetrpět dalších sedm skladeb, aby jste se dostali k závěrečné „Spit Out The Bone“, která plnohodnotně vrací úder úvodní „Hardwired“ a vy znovu v rychlé palbě třepete palicí.
Věřím tomu, že díky těm pár skutečným zásekům budou mnozí chrochtat blahem, nicméně v rámci žánru, o který se snaží, by v podání no name kapely zapadli hluboko do bahna nezájmu. V podání Metalliky je to však svátek a to – přiznám se – i pro mě. Bohužel však na nich lpí pachuť 80% bažinatého alba rockových milionářů, kteří umí, ale mimo žánr, který bych si rád užil jindy než při potřebě kvalitně udělaného chilloutu. Když desku porovnáme s tou předešlou, zjistíme, že se kapela nedostala moc daleko z tehdejšího vyjádření. A tak jestli jste „Death Magnetic“ vzali s povděkem, novinka by se vám líbit měla také. Jen si ji probůh neberte na žádnou divokou párty, nebo tam všichni usnete. Tady si konečně můžeme odpovědět na úvodní otázku: ne, Metallica měla možnost, chuť i schopnost napsat thrashové album, které by čnělo jako zjevení, jako zdvižený prostředníček všem pochybovačům. Místo této výzvy si však vybrala politicky korektní polohu, která skutečně reflektuje téměř všechny jejich desky. A v tomto světle máme jistotu, že už nikdy se toho od Metalliky nedočkáme. Protože pokud to mělo někdy přijít, tak tentokrát. Alespoň marketingová kampaň s prvními třemi klipy se tak tvářila. To Megazrzek v rámci jednotlivých desek riskuje daleko více…
Ale pojďme už hodnotit a buďme při tom objektivní. Desku jsem sjel nepočítaně. Jestli si ji ještě někdy poslechnu „nepracovně“? Celou určitě ne. Přestože mnohé pasáže jsou dobře udělané a mají co říct, dám za nějaký čas přednost maximálně třem čtyřem písním. Metallice sice houpání a refrény jdou dobře, ale není to něco, co bych na hudbě vyhledával, pokud chci sklidnit, lépe funguje ticho. Nevím proč bych měl dělat vyjímku jenom proto, že je to Metallica. Bodově si nemůžu pomoct a dám průměr mezi mým subjektivním poctiem (5/10) a objektivní kvalitou nahrávky (8/10).
Metallica - Hardwired
Klady
- Schopnost napsat melodii
Zápory
- Přílišné reminiscence na své rockové období
Podepisuji..