Norsko dalo světu excelentní black metal a Švédsko neobyčejný melodeath. Kde v téhle charakteristice stojí Finsko, to je otázka. Když se zamyslím nad tím, co většinou opakuji jako mantru ve svých recenzích, Finsko charakterizuje především vynikající technika, kvalita a potom nějaký podivný druh lyriky, která v sobě tříští jako vlny obraznost východní duše, severského tíhnutí k depresi a západní uspořádanosti.
Finům tenhle koktejl vlivů, který pochází z jejich historie dodává podivuhodný charakter hudbě, kterou tvoří.
Potrpím si na finskou nejednoznačnost, která rozhodně není skandinávská a musím se přiznat, mám to stejně jako s noži. Můžu obdivovat hodně druhů, tvarů a značek, ale když si mohu vybrat, vždycky mi do ruky padne finský puukko. Protože důvěřuji finským nožům stejně, jako hudbě.
Začíná intro nového alba „Incipit Chaos“ od black metalových Mimorium a já mohu fascinovaně přejíždět konečky prstů po černém kovu. Rok 2018 jím pro mě začíná. Vstupuji do zimy branou black metalu.
Mimorium nejsou známá kapela, dokonce ani pro black metalovou minoritu. Ještě září novotou a „Incipit Chaos“ je jejich debutové album. Když pominu fakt, že logo kapely asociuje mnohem slavnější Behemoth, musím předem říct, že Mimorium nepřichází, aby převrátilo dějiny black metalu a přineslo dosud neslýchaný ohňostroj nového zvuku.
Naopak. Na první poslech zní album dost tradičně a člověk do něj vklouzne s jistotou. Tady se ctí všechny znaky stylu. Je to tradiční, syrové, ostré a dobře položené na temný oltář. Je to chytře vystavěná hudba s ikonickými rysy, která staví především na tom, že anina okamžik nezapochybujeme o tom, co slyšíme.
Na druhou stranu… občas jsem se pousmála, protože Mimorium umí do velice tradičních postupů zamíchat něco, co zní jako hodně vzdáleně připomínající rock. Rozhodně jim nechybí určitá porce hravosti. Tyhle průsvity v temné mši odlehčují téma a dávají mu občas možnost rozvinout křídla.
Dva hlavní protagonisté projektu, Lord Mimorium a Vox Malus si zatraceně užívají ten retro zvuk, vplouvají do vody, kterou před nimi proplouvali jiní a noří se do zvuku, který jim imponoval jako klukům. Do dost velké míry je „Incipit Chaos“ vlastně sentimentální album, vytvářené muži, kteří vyrostli přesně na tomhle pojetí hudby. Pro toho, kdo vyrůstal s black metalem tak, jako oni, je to hodně příjemný návrat do vlastní minulosti.
Lord Mimorium obzvlášť miluje starý zvuk a napodobuje ho tak mimořádně, že jsem si některé pasáže musela pustit několikrát a užít si je ve více dávkách.
Vox Malus pro moje ucho není neznámý hlas, samozřejmě ho znám v jiné poloze a tahle mu zatraceně sluší. Vybíjí si svou hlasovou agresivitu na boxovacím pytli uzavřeného světa posluchačů a stejně, jako ostatní členové kapely zažívá extázi při syrovém chrčení, které mu dovoluje odlišné vyznění. Vox Malus je ve skutečnosti Vox Bonus a jsem zvědavá, kolik technik ještě za svou kariéru předvede.
Devět skladeb alba šlape neustále vpřed. Je to dobrá hudba s potenciálem, svíjející se stvoření finské Tuonely, podsvětní ještírek, brodící se černou řekou. Obzvlášť v druhé polovině alba se rozvine a dusá kupředu s rozevřeným chřtánem. Ano, je to klasické a je to black metal. Taky je to bolestné a chladné, jako to černé ostří. Mimorium je nůž, po kterém ráda sáhnu, protože se mi líbí, jak hluboko se umí vnořit.
