Když jsem se dozvěděla, že Mors Principium Est vydají nové album, podklesla mi kolena. Jako fanoušek se člověk může nehorázně těšit, může netrpělivě počítat dny a shánět informace o svém oblíbenci, ale recenzent? V případě Mors Principium zažívá bolestné stahy žaludku. Protože všichni zavedení klasikové stylu se hodnotí velice nesnadno.
Mors Principium Est patří ke klasikům finského technického melodeathu. A každé album, které vydají, se už automaticky zařazuje do zlatých sběratelských kolekcí. Za nějakých sedmnáct let existence si tahle výrazná skupina vybudovala pěkný podstavec, na který za dva tři roky umístí zlatou sošku s namalovanou dvacítkou.
Mám k Mors Principium velmi podobný vztah jako k Children of Bodom. Podobností by se našlo jistě víc, ale jedna je skoro do očí (a do uší) bijící. Jak Mors, tak Children se drží svého stylu. Neexperimentují. Ne nápadně (Andy Gilion i Alexi Laiho by se patrně mohli urazit, kdybych řekla, že neexperimentují). Jsou to kapely, které představily to nejlepší, co v nich je, a postupem let vybrušovaly fazety původního tvaru k naprosté dokonalosti. Když recenzent čeká na nový kousek, nebojí se, že by mu v ruce mohla přistát popová deska s punkovými vlivy a špetkou opery. Když bere do dlaní nové album Children nebo Mors, ví zcela jistě, co uslyší.
Dokonalé riffy, instrumentační jistotu, kterou požehnalo nějaké to božstvo shůry, scream, který tak důvěrně zná, jako hlas svých rodičů, bezchybný zvuk bicích, nepřekonatelnou hloubku zvuku a něco, o čem se dá prohlásit: „Jasně. Tohle je Mors Principium. Jsou prostě pořád naprosto skvělí.“
A v tom je jádro problému. Cokoli napíšu o novince „Embers of a Dying World“, už určitě napsalo mnoho recenzentů o všech pěti předchozích albech skupiny. Těžko zvednu obočí a zlatým brkem vytesám cokoli, co by o sobě kapela nevěděla. Že jsou dobří, to vědí. Že novinka není převratný experiment, který by fanouškům vyrazil dech, to vědí taky.
Že Andy Gilion hraje jako pánbůh? No, to on ví taky a nic si z toho nedělá. Obvykle z toho má srandu. Že je Ville Viljanen pořád zatraceně charismatický chlap, který by mohl hrát ve westernech zlého banditu a svým temným screamem sestřelovat protivníky z koní? To on ví taky, proto zpívá a proto koncertuje.
Že Mikko Sipola jistí svou rytmikou tempo a zní jako deset dostavníků? Asi by se usmál a řekl, že mám moc bujnou fantazii. A basista Teemu Heinola? Mám napsat, že mi chvějivá linka jeho nástroje vypaluje do bránice kráter příjemnosti? No, tak jsem se vyslovila a mám pocit, že pány z Mors Principium má slova nikterak nevzruší. Jestli některá finská kapela opravdu stojí s nadhledem kdesi na vrcholku a nesnaží se zoufale se prezentovat nebo lísat do přízně, pak je to právě Mors Principium.
Tihle gentlemani kašlou na to, jestli napíšeme, že jsme jejich albem poctěni nebo naopak zklamaní. Oni hrají tak, jak umí. Nemění osvědčený styl. Brousí… Jsou jako finské nože. Ostří, kvalitní a žádaní. A co víc, nevypadá to, že by se ze slávy chtěli zbláznit.
Takže, nebudu komentovat instrumentaci (protože je prostě bezchybná a není co hodnotit), nebudu dalekosáhle rozebírat jednotlivé skladby. Pokud jste si poslechli „Reclaim the Sun“, skladbu, která na celé album lákala, pak víte, jaké bude album. Ano, bude stejně výborné, hutné, atmosférické, technicky vytříbené a bude se vám zatraceně líbit, protože tohle je Mors Principium Est.
Jedenáct vycizelovaných písní vysoké kvality s poznatelným stylem. Některé skladby vystřelují do výšky kaskády barokní opulentnosti, podobají se hmotné, tektonicky zvlněné stavbě, v jejíchž útrobách je spousta balustrád, balkónů, pilastrů a soch, z nichž jedna, ta největší, zdobící hlavní oltář, je vyzáblá smrt v řaseném rouchu, s kosou a přesýpacími hodinami v kostlivých prstech.
Jestli na začátku „Apprentice of Death“ vidíte utíkat Salieriho od mrtvého Mozarta v mlžných uličkách dávno ztraceného světa, asi je všechno v pořádku. Tohle album má makabrózní atmosféru, stejně jako kostnice a diskusní salóny Markýze de Sade… Je to stará hudba… a přitom je neuvěřitelně nová.
Co říct závěrem? Tohle album je dobré. Je vynikající. Bude se vám líbit. A asi ho nepustíte jen jednou.
Mors Principium Est – Embers of a Dying World
Label: AFM Records
Země: Finsko
vydání: 2017
image: @Mors Principium Est
Mors Principium Est - Embers of a Dying World
