Najít se v hudbě. V jejím zvuku. V její síle. Každý se asi může najít v něčem jiném. Uvidět se v zrcadle, které odráží to nejvnitřnější z něj. Nebo naopak uvidět protipól, který mu v životě schází. Dotvořit se skrz emoce. Po pravdě, nikdy v minulosti bych nevěřila, že se jednou uvidím v zrcadle, o které se při sebemenším doteku pořežu. Mors Subita funguje jako zrcadlo, skrz které náš odraz krvácí do jiného prostoru.

Kdysi jsem neměla ráda agresivní hudbu. Bála jsem se, že při poslechu tak tvrdé hudby sama začnu být agresivní, tvrdá, že skrz můj solar vyhřezne vetřelec… takže jsem poslouchala hudbu vyváženou, intelektuální, elegantní. Hledala jsem dlouho dokonalost zvuku, harmonizující prvek své osobnosti, vnitřní klid. Sama jsem vytvářela naprosto elegantní hudbu. Hudbu jako estetický, intelektuální zážitek.

Znáte pocit, kdy se dusíte? Kdy musíte vyběhnout z tramvaje a bubláte vztekem, protože ho nedokážete dostat na povrch? Kdy byste nejraději pěstí rozmlátili televizi jen proto, aby ti, kdo plní vaši hlavu zbytečnostmi ztichli? Nemívám takový stav často, ale neschopnost křičet, na lidi, na věci, na okolnosti, způsobovala, že mě často příšerně bolel žaludek a celou noc jsem vedla vnitřní dialogy s neexistujícími oponenty. Nedokážu moc křičet. A snadno mě někdo ukřičí. Nesnáším hádky, jejich zvuk, ten zvířecí štěkot a zvyšování hlasu. Představa, že bych sama křičela je neúnosná.

Snažila jsem se ten strach z křiku zahánět hudbou. Jenže to nefungovalo. Ne tak dobře, jak bych si přála.

A potom jsem uslyšela křik. Křik, ve kterém bylo všechno. Výbuch vzteku, křik bezmoci, kterou v sobě někdo dlouho dusil, křik za všechny dny, kdy člověk mlčel, křik tiše svíraných pěstí pod stolem a kousání do rtů, svobodný, naprosto otevřený, trhající lidské srdce na kusy. Fascinovaně jsem poslouchala. A najednou jsem si uvědomila, že někdo jiný, někdo schopný křičet ze mě snímá břemeno mého ticha a pomalu ho rozevírá, aby mohlo vytrysknout a rozepnout křídla.

Díky poslouchání tvrdé hudby jsem se kupodivu stala klidnějším člověkem. Mám ochranu. Štít. Lidský štít v podobě superhrdinů křiku. A co víc. Většina těch, kteří umí vykřičet svůj vztek, většina harsh vokalistů, které znám je vzorek velice klidných, příjemných lidí se smyslem pro humor. Ten odsuzovaný křik, řev v metalu je dost podobný šamanské zkušenosti. Zpěvák přebírá agresi publika, vrací ji zpátky proměněnou ve zvuk a zarámovanou hudbou. Publikum mu tu vrženou emoci vrací a on jí dokáže napřít do takové výšky a dálky, že skutečná agrese většinou zmizí. Změní se v náznak, v symbol, v rituál. Nevím, jak to funguje, ale vím, že to funguje.

Mors Subita si pouštím hodně nahlas ve chvíli, kdy bych se nejradši zastavila uprostřed ulice a začala křičet jako bánší. Tahle kapela propojuje velice silný, agresivní harsh vokál s rychlými, ale přitom osudově něžnými kytarovými party, kulometem bicích a neutuchající basovou linkou. Je to nabuzené, palpitující srdce, plné adrenalinu. Vybuchující sopka ostré hudby.

Kapela vznikla mezi lety 1999-2000 v Oulu. Ze zakládajících členů už zbyl jen kytarista Mika Lammassaari, line up se dost dlouho ustaloval, a nakonec zůstala čtveřice, která sází na hodně dynamický náboj.

Když nějakou kapelu zakládá kytarista, je jasné, že se bude chtít předvést, že bude chtít dostatek prostoru. Pro fenomenálního Lammassaariho je tedy Mors Subita vhodné bitevní pole, kde může střílet své riffy a kouzlit zvukomalebností. Navíc je to herna pro čtyři kluky, když to napíšu s hodně velkou nadsázkou. Mors Subita je pánská záležitost. Spojuje v sobě strojovou dokonalost, jistý druh ocelového chladu a minimum sentimentu, který můžeme najít třeba u zvukově podobných Wolfheart.

Mors Subita nepracují s jinou emocí než se zlobou, s agresí. Eemeli Bode rozhodně nikomu nevyznává lásku ani nesní. Řve své apokalyptické vize a svým křikem proráží břicho hroutící se společnosti. Je to prorok zkázy, ne runopěvec.„Into the Pitch Black“ je další z řady postapokalyptických vizí světa. Stejně jako v předchozím albu „Degenerate“ vidíme čtyři anděly zkázy kráčet po ruinách společnosti. Tohle není hudba z finských lesů, Mors Subita vidí lesy vyhořelé, jezera vyschlá a zvířecí mrtvoly ležící v rozlité naftě. Emoce jsou pryč. Zůstává přítmí, chlad a prázdnota. Přesto tu ale je něco jako naděje. Ta roste z nápaditých melodických motivů.

Dokonale technické bicí, za kterými sedí Ville Miinala zní jako by na ně nehrál člověk. Miinala v sobě má perfekcionismus stroje. Dokonce i Mika Junttila hodně nadaný basák jede prakticky nestále v jedné linii a tvoří nepřerušovaný proud hlubokého podbarvení, které se ani na okamžik nevytratí. Bode, frontman, prorok, mstitel řve na pozadí toho jedoucího mechanismu a jedinou lyriku, která se zjevuje v prázdných místech téhle živoucí energie, představuje Lammassaariho kytara.

Básnická křehkost kytaristy překvapivě vytváří v kruté hudbě bubliny dojemného smutku. Je to kontrast, který zřetelně slyšíme právě a jen u Mors Subita. V Eternal Tears of Sorrow ani ve Wolfheart není Lammassaari tak kontrastní a zřetelný. Tady může vytvářet nádherné motivy, ať už je to poetické intro „Path to the Abyss“ nebo excelentní sólová pasáž v „Dead Sun“.

Rozhodně nosná skladba je „Into the Pitch Black“, která dala název celému albu. To je Mors Subita ve své nejvnitřnější podstatě. Melodický motiv, který se člověku dostane hluboko do hlavy, silný náboj, technický perfekcionismus a snadná rozpoznatelnost stylu.

Nové album Mors Subita je špičkové v mnoha směrech. Je to ukázka směřování a tendencí melodeathu pro příštích pár let. Postapokalyptická budoucnost v celé své krutosti. Syrovost, která se zadře hluboko pod kůži a posluchače, kteří se budou ochotni otevřít tomuto směru chytne na hodně dlouho.

 

Mors Subita

Into the Pitch Black

Země původu: Finsko

Label: Inverse Records

vychází: 6. dubna 2018

images: ©Inverse Records

 

 

9.4

Skladby

9.5/10

Originalita

9.0/10

Produkce

9.0/10

Zpěv

9.5/10

Instrumentální složka

10.0/10

O autorovi

- spisovatelka, nakladatelka, publicistka - reviews focused on Finnish metal - Rubrika: Finský koutek

Odběr
Upozornit na
guest

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
Všechny vaše komentáře
0
Moc by nás zajímalo co si o tomto článku myslíte, napište komentář!x
()
x