Recenze: Nervecell – Past, Present…Torture

Metal nezná hranice je možná stokrát otřepané klišé, ale pořád platí a platit i bude. Prosadit se ve světě tvrdé hudby ze Spojených arabských emirátů stojí pořádné množství energie, odhodlání a víry to nevzdat. Trio Nervecell tyto vlastnosti má a na aktuální desce „Past, Present…Torture“ je jen potvrzuje.

Se svou třetí deskou si dalo trio z Dubaje pěkně na čas. Na „Past, Present…Torture“ byly napsány první dvě skladby už v roce 2013, ale koncertování, navrácení se k vydavatelství Lifeforce Records a věci spojené s nahráváním měly za důsledek to, že se celý proces natáhl na čtyři roky. Samotné nahrávání muselo dát pěkně zabrat, poněvadž bicí se nahrávaly ve Francii u bývalého člena Benighted a koncertního bubeníka Nervecell Kevina Foleyma. Kytary, basa, vokál byly zaznamenány v dubajském Haven Studiu, aby si další kytary (sóla a vyhrávky) nahrál Rami Mustafa ve svém studiu Shredder’s Planet. O mix s masteringem se postaralo polské Hertz Studio. V podobném modelu pracovali Nervecell i na minulých deskách, takže to už je pro ně zřejmě rutina. Ale pojďme se i podívat na hudební obsah. Do poloviny intra dávají Nervecell lehce přičichnout svému původu, aby se plynule přešlo do ostřejších tónin. Klid před bouří? Ano, protože i když se zdá, že se „Aadvent“ ostýchá rozjet, opak je pravdou. Při nastaveném volume silně doprava očekávejte lehčí tlakovou vlnu. Zvolené death/thrashové tempo nepolevuje ani v dalších flákotách, za což vděčíme Foleymanovi a jeho bicí artilerii. I v takové zběsilosti se najdou mezery pro kytarová sóla, což oceňuji stejně jako vokál Rajeha Khazaala. Špinavý, brutální, jasný, přesně jako hudba Nervecell. Tempo nahrávky si udržuje směr, než dojde k písni „Hypnosis“. Instrumentální písně mi nevadí, ale tady to bohužel sráží nastavenou laťku. Následující „Malice Within“ začíná v podobném duchu, ale tady se naštěstí hrábne do strun a hlas Khazaala vrací posluchače do bouře ostrých riffů, jež se snaží dohnat opravdu dobré bicí. To rozdělené nahrávání má asi opravdu něco do sebe, stejně jako závěrečné Mustafovo sólo. A kytarových výpadů dle mého ve druhé půlce alba výrazně přibylo. Jejich heavy zvuk však neztrácí nic na kráse. Pořád to jede, jen ne v takové rychlosti jako první půlka desky. Dokazuje to i další instrumentálka, po které se s námi Nervecell loučí skladbou „Past, Present…Torture“.

Co na závěr? První půlka alba nabízí zběsilou jízdu, druhá polovina odhaluje techničtější tvář kapely. U mě to vyhrála první půlka pro svou živelnost, čímž ale nechci snižovat část druhou. Ale čert vem půlky, „Past, Present…Torture“ se v konkurenci evropských a zámořských kapel rozhodně neztratí, na to vemte jed!

Foto:facebook.com/nervecell

 

Nervecell - Past, Present...Torture

0.00
Nervecell - Past, Present...Torture
80

Skladby

8/10

    Originalita

    7/10

      Produkce

      9/10

        Zpěv

        8/10

          Instrumentální složka

          9/10

            Klady

            Zápory

            Podobné články

            Recenze: Nervecell – Past, Present…Torture

            About The Author
            - Až o sobě něco zajímavého zjistím, dám vědět

            *

            You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>