Je nedělní říjnové ráno. Venku je zamračeno, vítr silně fouká a z reproduktoru se ozývají první tóny z druhé studiovky portugalských doom metalistů Painted Black.
Po dlouhých sedmi letech se do boje o vaši přízeň vrhá pětice z Lisabonu nosící jméno Painted Black. Deska „Raging Light“ vyšla 6. října u WormHoeDeath a zatím je k dostání pouze v digitální verzi. S fyzickými nosiči se samozřejmě počítá, protože už obálka z dílny Phobos Anomaly Design stojí za to. Ovšem to nejpodstatnější se nachází přímo na nahrávce. Painted Black jsou řazeni do doom metalové škatule doplněné o termíny jako prog, ambient a gothic… Nikde ovšem není uvedeno podstatné slovo, a to melancholie. Už od úvodní skladby „The Raging Light“ je zřejmé, že deska dělá čest jménu kapely. Chmurné tóny, hutná atmosféra a tajemný zpěv Daniela Lucase navodí myšlenku na Moonspell, což se dá při původu kapely pochopit, ale při melancholičtějších pasážích se mi vybavuje i Katatonia. Jak dlouho Painted Black dělali na desce, jsem se nedočetl, ale za týden to hotové asi nebylo. Zatímco se za okny o parapet tříští dešťové kapky, vychutnávám si povedený zmar nazvaný „Absolution Denied“. Následující „Chamber“ lehce vybočuje z doomového tempa, aby v refrénu celý ansábl ožil a hudba se nečekaně zrychlila. A právě „Chamber“ se dá brát za zlom na desce. „In the Heart of the Sun“ je opět rychlejšího charakteru, byť nechybí stále přítomná melancholie, která se ve své kráse ukáže k závěru písně. O hostech na desce se taky nikde nic nepíše, takže blackový výraz v „I am Providence“ lze opět přičíst Lucasovi, který si dal na svém celkovém projevu pořádně záležet. Samotná skladba vás pak zalije do betonu a cestu ven z ní budete hledat těžko. Vysvobození přijde, ovšem jen na chvilku, neboť je tu záverečná „Almagest“. Do teď se stopáž jednotlivých skladeb pohybovala od pěti do osmi minut, ale v „Almagest“ dali Painted Black naplno průchod svým emocím, a tak je stopáž celých sedmnáct minut! Vkusně zařazené orchestrální party obohacují tento epos, při kterém nuda rozhodně hrozit nebude. A jak venku ustává podzimní déšť, tak končí i hodinová výprava do světa „Raging Light“ malovaná černou barvou…
Mám rád desky, které mě sevřou, až zapomenu na vše okolo a jsem donucen vnímat jen hudbu. „Raging Light“ taková je a zaslouží si pozornost nejen příznivců doomové těžkopádnosti a metalové melancholie, ale všech, kteří se dokážou do hudby položit a vychutnat si ji.
Foto:WormHoleDeath
Painted Black - Raging Light
Klady
- Melancholie
- Zpěv
