Recenze: Paradise Lost – Medusa

Žánr: gothic-doom/death metal

Země původu: Velká Británie (Halifax)

Rok vzniku: 1988

První zářijový den vypustila britská kapela Paradise Lost své již patnácté album s názvem Medusa pod labelem Nuclear Blast Records. Pro většinu fanoušků to byla jistě velmi očekávaná chvíle a to především proto, že Paradise Lost se v posledních letech začali opět vracet ke svým kořenům… jak to vlastně myslím?

Úvodem je třeba říct především pro neznalé historie kapely, že kapela Paradise Lost je spjata ve svých raných počátcích jako průkopník větve gothic-doom metalu. A to především s albem Gothic a surovým zvukem kytar. Z této éry kapely bych chtěl vypíchnout především album Draconian Times, ke kterému se ještě v této recenzi naoko vrátím. S časem však začali měknout a měknout, přičemž growlové zpěvy vystřídaly čisté, až k albu Believe In Nothing z roku 2001, které už se dá těžko klasifikovat i jako gotický rock. Postupem času se však pomaličku začali vracet zpět na vlnu doom metalu a postupně death/doom metalu, a poslední album The Plague Within již naznačilo, že Paradise Lost nasbírali za ty roky dost zkušeností, aby dokázali kombinovat více rozmanitých prvků do hudby, kterou v počátcích definovali. A stejně tak jako na posledním album bylo značně viditelné téma smíření se stářím, Medusa

Hned při první písničce Fearless Sky si vzpomenu, co mě tak chytlo na poslední řadovce The Plague Within – a to opravdu tvrdý a surový zvuk kytar, pomalá melodie a především Nickův murmur, který mi opravdu do nedávných let chyběl. Tohle jsou ti Paradise Lost, které si pamatuji z prvních alb – ale navíc se zužitkovanými zkušenostmi z jejich měkčích let – které se odráží v pasážích určených pro čistý zpěv. Celkově u poslechu první skladby je cítit silná rozmanitost, člověk si tam může najít leccos na to, aby se do skladby chytil. Překvapivá propracovaná kytarová, řekl bych, že až heavymetalová sóla taky potěší. Druhou písničkou Gods Of The Ancient se mírně přenáším do časů právě mého oblíbeného alba Draconian Times. Však hlas je mnohem říznější, tvrdší… kytarové kompozice mnohem propracovanější než tomu bylo u památného alba. První dvě skladby jsou sice poměrně těžkopádné a leckoho by mohly zarazit, ale po pár posleších vás do sebe nechají proniknout a naprosto vás pohltí.

Speciální oříšek je pak pro mě skladba a vlastně i první teaser alba – The Longest Winter. Přiznám se, že u této skladby jsem vcelku propadal skepsi, protože mne docela nudí, a to především díky ne moc dobře (z mého úhlu pohledu) zvoleným polohám čistého hlasu. A asi mě tu ani moc nebaví hudba. Jediná světlá výjimka jsou (a zde přesně naopak než u ostatních písní vyjma Medusa) jsou zde kontrastní tvrdé pasáže, které písni nedominují. Následující skladba Medusa je nudná úplně a ani za pět poslechnutí jsem ji nebyl schopen vstřebat. Nicméně vyhnu se nějaké větší kritice… skladba se mi prostě nelíbí.

Naopak bych značně vyzdvihl závěrečné skladby klasické edice alba – Blood and Chaos a Until the Grave. První zmiňovaná je vlastně takový tahoun alba a u Nuclear Blastu si toho byli vědomí, proto k ní Paradise Lost disponují klipem. Stejně jako u úvodních skladeb, nádhera – tvrdé, škaredé, doom, naprosto luxusní zpěvy. Nemám tomu co vytknout.

Na limitované edici alba se ještě objevují dvě další skladby – Shrines a Symbolic Virtue, které mi svým zněním pasují spíše někde do časů alba In Requiem. Rozhodně se jedná o dvě pomalejší a něžnější skladby, které nádherně uzavírají celé album do ztracena.

Na novém CD již se stálými členy Nickem, Gregem, Aaronem a Stevem spolupracoval nový bubeník Waltteri Väyrynen, takže doufejme, že mu to s klukama vydrží. Závěrem bych řekl, že mne jako dlouholetého fanouška Paradise Lost album Medusa rozhodně příjemně potěšilo, má to hlavu a patu, propracované kompozice, naprosto skvělý vokál, atmosféru a je to vlastně vše, co od Paradise Lost chci.

Tracklist:

1.Fearless Sky 8:30
2.Gods of Ancient 5:50
3.From the Gallows 3:42
4.The Longest Winter 4:31
5.Medusa 6:20
6.No Passage for the Dead 4:16
7.Blood and Chaos 3:51
8.Until the Grave 5:41

Limitovaná edice:

9.Shrines 3:59

10.Symbolic Virtue 4:38

Line-Up

Nick Holmes – zpěv Nick Holmes – zpěv
Greg Mackintosh – sólová kytara
Aaron Aedy – akustická kytara
Steve Edmondson – basová kytara
Waltteri Väyrynen – bicí

Paradise Lost - Medusa

Paradise Lost - Medusa
9.3

Skladby

9/10

Originalita

9/10

Produkce

10/10

Zpěv

10/10

Instrumentální složka

10/10

Klady

  • Vokály
  • Kompozice
  • Blood And Chaos

Zápory

  • The Longest Winter
  • Medusa
  • Grafika

Podobné články

Recenze: Paradise Lost – Medusa

About The Author
-

Metal addicted!

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>