Recenze: Perished – Kark

Poslední „promobraní” pro mě obnášelo malé překvapení. Poté, co jsem si u praskajícího ohníčku rozbalil v pytlovině zabalený balíček s plackou, kterou mi přinesl poštovní holub z temné věže, kde sídlí velitelství Obscuro, jsem zjistil, že datum vydání tohoto disku je rok 1998. I shledal jsem, že se jedná (dle tvrzení vydavatele, italského labelu ATMF) o reedici klasického, i když podceňovaného blackmetalového metalového alba, které po boku ranných desek skupin Enslaved a Satyricon mělo utvářet tzv. viking metal. To bohatě stačilo k získání mé pozornosti a já už šel točit klikou svého kufříkového gramofonu s troubou.
Pokud jste už někdy slyšeli symfonický black metal, tak vám zvuk Kark bude připadat povědomý: trochu pompézní klávesové linky àla hororová hudba ze strašidelného hradu a často zajímavě strukturované skladby. Když srovnáme Perished s rannou tvorbou Enslaved, tak druzí jmenovaní mají jednoznačně blíž „vikingskému” duchu Bathory (v riffech i vokálních melodiích). Hudba Perished nestojí tolik na riffech – klávesy jsou tu mnohem prominentnější (Enslaved je inkorporovali až později) – a není tak nespoutaná, i když je třeba poznamenat, že v porovnání s Dimmu Borgir, Lymbionic Art či Ancient jsou Perished o něco syrovější. Jinak řečeno, Perished jedou tvrdší „black“ než Dimmu a spol., ale je tu prostor pro melodické pasáže a budování atmosféry; styl riffování mi místy přišel podobný Emperor, najde se tu ale i více syrový styl a i vyloženě „old-school“ momenty àla Celtic Frost.
Album je dle mého spíš „grower” než „shower”, jednotlivé písně jsem dokázal docenit až po opakovaném poslechu, ale rozhodně to stojí za trpělivost. Album začíná skvělým intrem s akustickou kytarou a violoncellem a obsahuje sedm písní, až na dvě kratší, dosti epické délky. Song „Paa Nattens Vintervinger“ začíná svižně lehce folkovou melodií, ale záhy track nabere tísnivou, trochu gotickou atmosféru. Track má naprosto nádherný atmosferický „most“, po jehož vygradování se hlavní motiv vrátí v intenzivnější formě. Paa Nattens Vintervinger“ nezačíná nějak nápaditě, ale pak se rozjede naprosto epická blastbeatová pasáž s chytlavým riffem, který skvěle podkreslují klávesy. Nejkratší track „Og Spjuta Fauk“, který se mi obzvlášť líbí, má skvělou pomalejší pasáž, ve které klávesy dodávají dramatický efekt, trochu jako lesní rohy v orchestrální hudbě. Každý track na albu má něco do sebe: jsou dobře strukturované, mají atmosféru, po opakovaném poslechu v nich posluchač začne objevovat různé subtilnosti a vychytávky. Za poslech stojí i bonus tracky z demonahrávek kapely.
Je Kark opominutá klasika, jak tvrdí vydavatel? Troufám si tvrdit, že album skutečně obstojí vedle nejlepšího, co v době vydání na blackmetalové scéně vyšlo, i když mám pár favoritů, kteří jsou pro mě o něco zajímavější. Album si ale určitě zaslouží reedici a pozornost posluchačů i v roce 2017. Při psaní této recenze na pergamen mi ještě pošeptala polní vrána, že v říjnu vyjde album na vinylu a k limitované edici, která vyjde v nákladu 200 kusů, bude přiložen sedmipalec s EP z roku 1996. Pokud jste zapřísáhlí „blackaři“, přidejte si k hodnocení klidně bod nebo půl.
Perished 
Kark
ATMF, 2017 (reedice)

Perished - Kark

Perished - Kark
7.3

Skladby

8/10

Originalita

6/10

Produkce

8/10

Zpěv

8/10

Instrumentální složka

8/10

Podobné články

Recenze: Perished – Kark

About The Author
-

Satan is real.

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>