Recenze: Redemption – Long Night’s Journey into Day

Nemám ráda hru „Cesta dlouhým dnem do noci“ od O’Neilla. Vždycky mě štvala celá rodina Tyronových a v divadle jsem usínala. Možná je to proto, že mám přeci jen raději metal než psychologická konverzační dramata. Na druhou stranu, rodiče do mě vpravili po lžičkách všeobecné vzdělání, a tak znám O’Neillovu hru i s jejími frustrujícími dialogy a děsivým zjištěním, že i já se blížím všem těm dramatům středního věku…

Vzhledem ke své nechuti k divadelním představením mě tedy název alba „Long Night’s Journey into Day“ od amerických progresivních Redemption nejdřív opravdu vyděsil. A pak také subžánr. Nejsem typický posluchač progresivního metalu, jak asi naši čtenáři vědí. Nejsem posluchač amerického progressive metalu. Proto chci být trochu opatrná. Vstupuji na velice tenké lano natažené nad propastí…

Pouštím album opatrně, protože kdyby to byl doom nebo melodeath, věděla bych, co mě čeká, ale tady jsem na cizím, nepřátelském území. A musím říct, že opatrnost mizí hned, s prvními tóny „Eyes You Dare Not Meet in Dreams“. Protože jsem ten typ, kterého chlap s kytarou utáhne na techniku hry prvními pár tóny… A tohle je velmi technické. Nicolas Van Dyk umí navnadit prvním chladně vypracovaným elektrizujícím vstupem a všechno, co vytváří, je stejně efektní, jako by maloval Sixtinskou kapli. A tenhle nadmíru talentovaný člověk, který dozrál ke svému vrcholu, sezval na nahrávání alba sbírku stejně talentovaných hudebníků. Na technické kvalitě je to zatraceně znát. Nevím, kam lze ještě jít, možná někam ano, ale laťka je opravdu vysoko.

Redemption prošli složitým obdobím po odchodu Raye Aldera z kapely. Nebylo jistě snadné najít stejně talentovaného zpěváka, ale výsledek je neuvěřitelný. Znám plno vynikajících, talentovaných, melodických hlasů. Ovšem já nejsem orientovaná na americkou metalovou scénu a napadají mě většinou jen evropské melodické hlasy jako Hietala, Akerfeldt nebo třeba Englund… když už jsme u něj, Evergrey jsou asi jediný progressive, který opravdu ráda poslouchám, a Tom Englund je mimořádný talent, se svým civilním hlasem, který se nesnaží o nějaké velké dramatické vyznění, přitom má ale ohromný potenciál, je to kondenzátor emocí, propojující klasický rockový projev s metalovou elegancí.

 

 

 

Jméno Toma Englunda blesklo hlavou i Van Dykovi. A je neuvěřitelné, že se nakonec opravdu propojila technická brilantnost Redemption se švédským metalovým lyrikem. Je to spojení, které zafungovalo. A snad mě fanoušci Evergrey neupálí na náměstí, ale zamilovala jsem se do Englunda ve spojení s Redemption. Tohle spojení je asi nejskvělejší výsledek globalizace, jaký jsem kdy zažila.

Redemption opravdu museli projít nocí do dne, protože změny v line-upu byly opravdu kruté. Fenomenální kytarista a velký pojem Ray Versailles prodělal mozkové aneurysma, a tím kapela přišla o výjimečný pilíř své hudby. Sám Nick Van Dyk je excelentní kytarista, ale na komplikované party a sóla tak vysoké úrovně potřeboval oporu. Našel ji v dalších dvou významných jménech. Simone Mularoni je přímo profesionální hostující kytarista v tolika projektech, že je lze jen stěží spočítat, a Chris Poland, dobře, asi by bylo trapné představovat takovou celebritu…

 

 

Kromě takových perel sehnal Nick ještě další podivuhodnou osobnost. Vikram Shankar se ke kapele dostal prostřednictvím Toma Englunda. A jde o opravdu nápaditého, zajímavého muzikanta, který osciluje mezi akustickým klavírním zvukem a mozaikou elektronických barev.

 

 

S takovými hudebníky se asi pracovalo s nevídanou lehkostí a je opravdu obtížné hledat na albu jakékoli chyby. Tento projekt vznikal jako dokonale promyšlené, propracované umělecké dílo, velmi ucelené, s chytře promíchanými vzestupy, poklesy, klidovými pasážemi a obsahem běžícím kupředu. Občas mohu albu vytknout snad jen to, že je už příliš technické a v některých pasážích trochu splývají skladby, ale to je jen pocit, ne objektivní výtka.

Metal Blade Records pomohli na svět jedinečnému albu. Je to neuvěřitelně kvalitní hudba, kterou vytvářejí hudebníci na vrcholu tvůrčích sil, zralí, velmi dospělí, a dávající do každé skladby své maximum. „Long Night’s Journey into Day“ je mistrovský kousek. Je to klasické a přitom velmi inovativní, je to prostě… velká hudba.

Album vyšlo u Metal Blade Records 27. července 2018

images: ©Redemption ©Metal Blade Records

Redemption - Long Night's Journey into Day

0.00
9.6

Skladby

9.0/10

Originalita

9.0/10

Produkce

10.0/10

Zpěv

10.0/10

Instrumentální složka

10.0/10

Podobné články

Recenze: Redemption – Long Night’s Journey into Day

About The Author
- - reviews focused on Finnish metal - Rubrika: Finský koutek

Komentujte

avatar

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Odběr  
Upozornit na