Kapky vody stékají po setmělých oknech ztichlého nočního města, nad kterým se prohání vítr, který jako by se nemohl rozhodnout, zda bude pouze vánkem, nebo strašlivou, temnou vichřicí schopnou rvát střechy a listí ze stromů. Tak na mě působí nová deska finské kapely Skein hrající alternativní metal.
Skupina byla založena roku 2004 v Tampere, nejde tedy o nováčky v oboru. Kapela má na svědomí tři EP, z nichž první vyšlo roku 2005. S debutovým albem Of Wings Unfolding kapela otálela poměrně dlouho, jelikož vyšlo až roku 2014. Čekání se však fanouškům vyplatilo. Nedostalo se jim totiž jenom koncepční desky, ale zároveň i románu, který doplňoval příběh ukrytý za hudbou.
Nové album Deadweight konceptem není. Jednotlivé skladby mohou stát samy o sobě a dohromady tvoří opravdu pestrou mozaiku. Deadweight je tak kontrastní a variabilní jako samotný zvuk kapely. Kontrast mezi poměrně líbivými hudebními motivy a nápěvy, které si budete hvízdat v tramvaji, a rozbouřenými pasážemi, ve kterých kvílí vichřice (někdy v rámci jedné skladby), je něčím, co z alba činí zajímavý poslech. Tento kontrast dobře ilustruje skladba Mare, kde se střídá poněkud předvídatelný, lehce zapamatovatelný part clean vokálu s překvapivými nástupy kvílivého intenzivního screamu. Mým osobním favoritem je zatím skladba, která dala název albu. Je ostřejší, výraznější a o to intenzivnější, o co je se svými dvěma a půl minutami kratší než ostatní skladby. Navíc bezprostředně navazuje na nejklidnější a nejméně metalovou skladbu alba. Deadweight možná není koncepční album, nicméně skladby Fear is Love a Deadweight fungují mnohem lépe pohromadě. Bez předchozí není nástup následující tolik překvapující a efektní. Skladba Fear of Love posluchače buď uspí, romanticky naladí, nebo (jako v mém případě) malinko otráví. Ostrý nástup kytar a screamu naopak vytrhne, zboří atmosféru předchozí skladby, rozerve ji na kusy a ty rozfouká po okolí.
Zvuk Skein stojí na syrovém vokálu, který si sice příliš nezakládá na dokonalé technice ani intonační přesnosti, ale má jisté nenapodobitelné charisma. Majitel hlasu Sami Silvennoinen je zcela určitě zajímavý zpěvák. Jeho výrazný čistý vokál je často intonačně nedotažený a jeho intenzivní scream, do něhož proniká zpěvákovo zabarvení hlasu, nepříjemně skřípe. Přesto však ve spojení s instrumentační složkou funguje. Přiznávám, že jsem si na něj musela zvykat. Dlouho. Když jsem poprvé slyšela singl Rapier z roku 2016, rvala jsem si vlasy a smutně koukala na čas trvání skladby, která se nekonečně vlekla. Deadweight mě však přesvědčilo, že právě dominantní zpěv propůjčuje kapele tvář, která ji odlišuje od podobných projektů.
Kapela je složená z velmi zručných muzikantů, kteří své nástroje ovládají bravurně. Zvuk kytar, které třímají v rukou Jarno Ojala a Hiski Marstio, je tak proměnlivý jako album samo. Někdy je oblý, někdy se ježí ostny a kontrastuje s nápěvem odehrávajícím se v popředí. Nechci říct, že kytary nejsou výrazné, protože to by nebyla pravda. Pocitově však hudbě nedominují zdaleka tolik jako u jiných kapel. Jejich linka spíše dotváří celkovou hmotu zvuku a maluje na ní nenápadné, přesto poměrně chytlavé motivy. Základem hutného zvuku jsou velmi příjemné bicí Kariho Ruissala a basa Juhy Höyssy, které dohromady tvoří jakési kompaktní jádro. Když se vrátím ke své metafoře města, řekla bych, že bicí a basa jsou domy, ulicemi, opuštěnými bary a mosty, zatímco kytary bych mohla přirovnat ke korunám stromů v zšeřelém parku, které podléhají vanutí vokálu.
Závěrem bych chtěla říct, že album sice není perfektně vybroušeným diamantem, ale právě to ho činí zajímavým. V podobném stylu vznikají i naprosto dokonalé projekty se špičkovou instrumentací a bez jediné chyby na kráse. Taková alba jsou jistě skvělá, úžasná a rádi si je vystavíme na krb, na druhou stranu jsou svou přehnanou vycizelovaností často odosobněná. Právě nedokonalosti činí Skein osobnějším poslechem, který poskytuje mnohá překvapení. Album Deadweight není kousek určeným k zavěšení na zeď nebo uložení do vitríny. Je to kus k poslechu. Nejlépe asi večernímu.
Album vyjde 22. 9. 2017 u Inverse Records.
images ©Inverse Records
