Recenze: Suotana – Land of the Ending Time

Když jsem dostala tak skvělou příležitost, jako sednout si k recenzi nového alba „Land of the Ending Time“, které oficiálně představí finská Suotana 25. května, v žaludku se mi usadilo příjemné brnění, spojené s očekáváním. Suotana totiž očekávání probouzí. Asi stejně jako jiné kapely, které svým debutovým albem nadzdvihly fanoušky ze židlí a donutily je tleskat vstoje. Všichni, kdo jsme byli nadšení z prvního dlouhohrajícícího alba „Frostrealm“ teď napětím ani nedýcháme,protože druhé album s sebou vždycky přináší otázky. Bude tak dobré, jako první? Lepší nebo horší? Já už odpověď na své otázky znám. A fanoušci Suotany si je zodpoví za pár dní.

Suotana patří mezi kapely, které mohou bez potíží představovat sever se vším všudy. Někdo má finské Rovaniemi spojené se soby a Santa Klausem, já spíš s kapelami jako Serotonin Syndrome, Beneath Under a od roku 2015 také se jménem Suotana. V tom roce totiž melodic death black metalová formace vydala velice zdařilý „Frostrealm“.

Agresivní scream, vynikající melodické kytary a hodně výrazný klávesový základ přivedl na scénu kapelu, která spojuje black metalové postupy s melodeathovou hravostí, symfonickým napětím a epičností, která ale nemá tendenci sklouzávat do laciného patosu. Mám občas pocit, že Suotana patří k mým oblíbeným kapelám alespoň deset let. Natolik jsem se sžila s hudbou, která se dostane pod kůži velice rychle.

I když jsem měla k „Frostrealm“ pár připomínek, album se stalo tím, po čem člověk jednou za čas sáhne a co vnímá jako hodně dobrý sběratelský kousek. Suotana se za necelé tři roky stala výraznou kapelou o které se mluví, to je velice rychlý start a dobrý začátek. I když existuje už od roku 2005, původně jako sólový projekt kytaristy Villeho Rautia, poprvé o sobě po změnách v line-upu dala vědět až v demu „Forgotten Soil of this Land“ z roku 2014 a o rok později výše zmíněným albem „Frostrealm“, které Suotanu katapultovalo mezi špičky finského melodeathu.

Po roce 2015 se udála změna, která velice charakterizuje nové album. Za klávesy se postavil nový hráč, Tommi Neitola a vokalistu Juhaniho Merkkiniemiho vystřídal Tuomo Marttinen. Změna je to skutečně velká. A pro ty, kdo mají v paměti „Frostrealm“ bude tahle změna asi klíčová. Suotana je v roce 2018 totiž jiná. Za sebou nechává melodický black a vstupuje do vod epického melodeathu se symfonickými prvky.

Tuomo Marttinen má trochu jiný charakter hlasu. Oba vokalisté si jsou výrazově podobní, ale Marttinen je o něco jemnější a hudebnější. Black metalová naléhavost ustoupila a v popředí je větší epičnost. Co ale z alba „Land of the Ending Time“, dělá úplnou novinku, to je Tommi Neitola. Klávesové party se vznosně zaklenuly nad excelentními kytarami a vytvořily symfonický oblouk, jaký známe třeba od Shade Empire.

Po pravdě, u jména Tommi Neitola jsem v koncích, a to dokážu zjistit o finských hudebnících docela dost. Modrooký blonďák, který vypadá jako idol holek ze střední školy do svého působení u Suotany neexistoval. Žádná předchozí kapela, žádná jiná zkušenost. Nevím o něm naprosto nic, tedy kromě toho, že má rád Chopina a ruce mu posvětili všichni severští bohové. Suotana získala poklad a měla by si ho pořádně hýčkat, protože takových talentů asi nebudou v odlehlém Rovaniemi desítky.

„Land of the Ending Time“  tak s příchodem svého Chopina našlo větší míru klidu, nádherné, zasněné klávesové pasáže, zajímavou symfonicitu a díky velké hudebnosti i větší prostor pro zvukomalebné kytary. Ville Rautio a Pasi Portaankorva mají na novém albu víc prostoru a větší eleganci. V devíti skladbách se mohou opravdu vyřádit, měnit polohy a ukázat, co všechno umí.

Technicky vynikající jsou i oba zbývající hráči, tedy basista Harri Portimo a až vědecky přesný vousáč Rauli Juopperi. Oba známe z předchozího alba a víme, že jsou excelentní.

Jestli některé skladby z „Frostrealm“ člověku splývaly, „Land of the Ending Time“ rozhodně netrpí jednotvárností. Každá skladba je jiná, nechybí tu nové nápady, mnohotvárnost, stylovost a originalita. Album má nezaměnitelnou energii a určitý druh navázané lehkosti. Výsledek dlouhého nahrávání překvapivě zní, jako by album vzniklo za jeden den. Skladby nenabízí hluchá místa a člověk nemá tendenci nějakou přeskočit. Výsledek snažení pánů z Rovaniemi je elegantní ukázkou severského melodického metalu. Kvalitativně o několik tříd výš, než vysoce ceněná alba zářivějších jmen.

I když jsem čekala, že Suotana nezklame, ve skutečnosti jsem hodně překvapená tím, jak se mi album líbí. Od začátku roku ve Finsku vyšlo několik skvělých alb, ale tohle je nad očekávání. Suotana se postarala o zatím nejlepší melodeathové album roku 2018. Prakticky nic mu nechybí, nic mu nelze vytknout, a co víc, mám chuť si ho pustit po páté, po šesté i po sedmé.

Takže, zaslouženě nejvyšší příčka pro Suotanu, nemám jedinou výhradu a připomínku. Naopak. Tleskám vstoje. Suotana. Nečekaně perfektní v každém detailu.

 

Album vyjde u Reaper Entertainment Europe 25. května 2018

Suotana

 

 

 

0.00
10

Skladby

10.0 /10

Originalita

10.0 /10

Produkce

10.0 /10

Zpěv

10.0 /10

Instrumentální složka

10.0 /10

Podobné články

Recenze: Suotana – Land of the Ending Time

About The Author
- - reviews focused on Finnish metal - Rubrika: Finský koutek

Komentujte

avatar

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Odběr  
Upozornit na