Nenápadně a vlastně skoro tiše se na finské scéně objevil nový fenomén, který se postupně vypracoval na kapelu hodně vysoké kvality. The Chant vznikli sice už v roce 1999, ale teprve teď se jejich hudba dostává do povědomí a pod nahrávací společností Lifeforce Records může sedmičlenná sestava ukázat, nakolik je opravdu dobrá. 23. června vychází nové EP „Approacher“, zahrnující čtyři hodně komplexní a hudebně vytříbené skladby.
Od roku 2008, kdy kapela z Helsinek vydala své debutové album „Ghostlines“ se finští melancholici posunuli hodně kupředu. Díky tomu, že podepsali smlouvu se známým vydavatelstvím, získali i lepší propagaci a mohli tak oslovit širší publikum. Nové album tak nepřichází odnikud a má rozhodně silný potenciál.
The Chant se charakterizují jako atmosférický rock, což určitě vystihuje jejich melancholicky laděnou podstatu. Velice dobře zapadají do konceptu stylu, který se dere hodně viditelně do popředí, tedy stylu na pomezí indie rocku, pohrávajícího si s shoegaze motivy a přitom využívá i tvrdší metalové postupy, klade důraz na propracovanou rytmiku a působí introvertním dojmem.
Vzhledem k tomu, že tento rok vychází dost podobných počinů (Last Leaf Down, Mountaineer), před The Chant stojí dost velký úkol. Jak vyniknout, odlišit se a získat výrazný, zapamatovatelný charakter.
The Chant v první řadě v novém albu sází na vysokou kvalitu. Instrumentační jistota, žádná hluchá nebo příliš syrová místa, dokonalé plynutí hudebních motivů, elegance a špičková nahrávka. Byla jsem prakticky postavená před natolik kvalitativně vysoko položenou věc, že hledat v ní chyby by byla marná a bezútěšná práce. Nahrávka je prostě bezchybná.
Od prvního tónu písně „Unsolved“ zní jako hudba, kterou by si leckterý šťoural chtěl užít. Výrazné klávesy, velice jemná práce s elektronikou i akustikou, dobrý zpěv. Kapela si hraje se zvukem, experimentuje, ladí, pečlivě míchá perkusní zvuky do lehce plynoucích melodií. „To Surender“ je zvukově nejhravější skladba, která hodně připomene anglický rock raných devadesátých let.
Skladba „Approacher“ sází na hodně decentní atmosféričnost a křehkost motivů. Vrstvení zvukových stop je dost delikátní zážitek, v pozadí i popředí skladby se neustále něco děje, vine a teče kupředu. Hodně elegantní a sofistikovaná záležitost má od začátku až do konce chytrou strukturu a je znát, že ji vytvářejí kvalitní muzikanti. Když nabere na síle, její potenciál se ještě zvýší.
„To Be Seen“ uzavírá designové EP, které stojí hodně vysoko na žebříčku nejlepšího finského rocku. Po poslechu alba je mi jasné, že se mi dostala do ruky neobvykle dobrá nahrávka, která má tolik pozitiv, že si s nimi skoro nevím rady, protože pak není o čem psát.
Drobné výhrady jsou jen má osobní věc a názor, který samozřejmě lze shodit ze stolu, aniž by je kdokoli bral v potaz. Mám nenápadnou obavu, totiž tu, že v té dokonalé kráse maličko chybí náboj, který by The Chant ještě zvýraznil a odlišil od podobných umělců. Ilpo Paasela je vynikající zpěvák a možná v tomto albu ještě neukázal, co všechno dokáže. Rozhodně se mi zdá, že trochu zaniká za špičkovou hudbou, která by mohla stát sama o sobě i bez zpěvu. Možná, kdyby se k jeho zpěvu přidal ještě jeden hlas, nebo kdyby pro něj někdo napsal píseň, ve které by si mohl víc hrát s hlasovou technikou, dostala by se kapela ještě výš a dál. Z alba mám vlastně instrumentální pocit, což je ke zpěvákovi, a obzvlášť k tak výbornému zpěvákovi trochu kruté. Ilpo není slabinou alba, naopak, ale chtěla bych slyšet, kam až může zajít. Zatím jen nabudil mou zvědavost. Zajímalo by mě, co tenhle člověk ještě umí. A jsem přesvědčená, že umí víc, než mu umožnila čtveřice skladeb.
Závěrem tedy, The Chant jsou excelentní, elegantní a zajímaví natolik, že si rozhodně zaslouží pozornost. A nové album je počin, na který mohou být skutečně pyšní.
The Chant
„Approacher“
EP
vydavatelství: Lifeforce Records
země původu: Finsko
images: ©Lifeforce Records
The Chant - Approacher
