Kapela pocházející ze stověžaté Prahy v čele s growlující Dahlien, je sice na světě jen dva roky, ale podle všeho se jí velmi dobře daří nějakou tu rýhu na metalové scéně zanechat. O tom mě totiž zcela jistě přesvědčilo jejich album Consuming the Tempest, které mě vhodilo do bludiště plného trnitých uliček, kde intro Vertical Whispers dává najevo, že procházka růžovým sadem to určitě nebude. A taky není…
Rozeznějí se první tóny skladby Sleeping On Warm Ashes, které mě vrhají do nostalgicko-melancholické nálady a ponořují mne do ponurého světa, kde cos ulpívá, pomalu se to blíží a vypaluje díru v duši. Všechno protnou surové riffy a vokál jakoby se vynořujíc z hlubin utrpení. A nebudem si lhát, pro mnohé metalové fanoušky je taková atmosféra jakousi rozkoší, navíc pro ty doomové naprostou povinností. Temná a těžká melodická linka a kytara vyprávějící truchlivou melodii působí na posluchače neuvěřitelnou tíhou, ze které není úniku. Jednak proto, že tohle se jako zápach shnilého masa táhne celým albem, což krásně vyznačuje jeho jednolitost, která tady ale působí naprosto perfektně, protože vás to nepustí, dokud zkrvavění nedoběhněte do cílové mety, kde možná čeká vysvobození. A nebo možná taky ne, a hluboké melodie vám budou doznívat v hlavě ještě pár hodin poté…
Při Apathy That Resonates se začíná o slovo hlásit i nadupanost alba a rychlejší moderní pasáže, kde v apatickém rozpoložení začněte házet hlavou, i když zrovna stojíte před vykopaným hrobem. Po oddechovém Incompatible Structures následuje A Ray of Black Light Lantern. I grow darker, I grow older… Then I grow lighter. I am a ray of black light lantern. Sice jen taková krátká básnička stvořená za hvězdami prosáklé noci neustále se recitativně opakující a sklouzávající k melodickému zpěvu, pro mne ale jest jakousi hymnou tohoto alba, která rozbušila a následně rozpustila mé srdce a totálně mne odnesla od reality dnešních dnů… Někdo by to na albu mohl shledat zbytečným, ale já to vnímám jako pověstnou třešničku na dortu, na kterou se budu těšit pokaždé, když si album půjdu pustit.
U Beneath The Leaves Of Solitary mám pocit jakoby se svými modernějšími kytarovými riffy přetřenými černým doomovým leskem snažili vyvrtat díru do mých kostí, ale odpor je stejně moc silný, je to jako svírání se v horečnatosti vlastních představ. Je to pravé šílenství, skrz které se však těším na poslední skladbu a netrpělivě očekávám, co přinese. Deska i nakonec přináší pořádné potěšení po uši a plně se máchá ve všem, co už předvedla, ale podává to ještě jinak. Avšak neutuchající stísněnost nekončí a drží se svými shnilými pařáty až do konce. Consuming the Tempest je zvukově bohatá skladba plná basových linek a skvěle vybraná jako závěr celé agonie.
Pokud si chcete poslechnout něco, co je prolezlé temnotou jako ztrouchnivělé dřevo červotoči, zároveň je to však kvalitní, zaměřte se na tuhle kapelu. Nazývám to sice doomem, ale vězte, že tohle je doom originální, s prvky svěžejšího zvuku, jenž se vám svou ojedinělostí zaryje do hlavy.
Tracklist:
-
Vertical Whispers
-
Sleeping On Warm Ashes
-
Apathy That Resonates
-
Incompatible Structures
-
A Ray Of Black Light Lantern
-
Beneath The Leaves Of Solitary
-
Consuming the Tempest
Sestava:
The Corona Lantern - Consuming the Tempest
Klady
- Originalita
- Pořádně hustá atmosféra
- Žádná ze skladeb neruší jednolitost alba, všechno jde hezky dohromady
- Vokály
wpDiscuz