Recenze: The Eternal – Waiting for the Endless Dawn

 

 

Předně bych chtěla varovat všechny, kteří nesnáší má příliš vysoká hodnocení alb. Pravda, nepatřím ke kritikům, kteří by se vyžívali v kopání do ležících outsiderů, ale vybírám si jen to, co voní kvalitou. Na druhou stranu moje ovace většinou letí k těm, jejichž jména nikomu nic neříkají, dokud se buď neproslaví nebo nezaniknou.

The Eternal nejsou ani jedním z těchto případů. Tihle gotici z Melbourne tvoří už od první poloviny 90. let a jejich diskografie je hodně bohatá. Nejsou už rozhodně junioři gotického temnosvitu, spíš trochu šednoucí havrani, a škatulka s nápisem gothic metal je jim příliš těsná. Takže ti, kdo chtěli ohrnout nos nad subžánrem evokujícím čtrnáctileté, bledé žínky v nepadnoucím korzetu, se nemusí bát, že na novém albu „Waiting for the Endless Dawn“ uslyší romantizující stereotypy a nic víc. Naopak. Nové album The Eternal je zvukovým překvapením roku.

Je to hudebně výživné, hodně barevné, stylové, nápadité a instrumentálně opulentní. „Waiting for the Endless Dawn“ v sobě ukrývá post rockové postupy, chytře obalené velmi melodickým doomem, progresivními vhledy a atmosférickou snivostí. Na albu se střídá výrazná melodika s lenivými pasážemi, jejichž monotónnost rozbíjí kaskády harmonických hříček. Je to jako vstoupit do světa za zrcadlem a sledovat odrazy vnějšího světa v jiných barvách.

Zřetelné inspirační zdroje, od Pink Floyd přes Trees of Eternity po Katatonii, jsou obohacené, rozvíjené a chytře maskované, zároveň ale přiznané s dost velkým nadhledem a mistrnou elegancí. Elegantní. To možná vystihuje nejlépe celý charakter alba.

Leonardem da Vinci celého projektu The Eternal je samozřejmě Mark Kelson, zkušený hudebník, který je zároveň vynikajícím vokalistou a charismatickým básníkem. Markovo charisma by ale nevyniklo samo o sobě, kdyby ho neobklopovala aureola špičkových hráčů. Asi by to byla příliš dlouhá recenze, kdybych se měla dlouze obdivovat srdečnímu rytmu bubeníka Martyho O´Shea nebo kdybych měla vzdychat nad tím, s jakou bravurou hraje kytarista Richie Poate nebo basák Dave Langlands. Všichni na albu tkají hodně smyslnou pavučinu, do které se posluchač nechá snadno lapit.

Hostující umělci jsou vybraní také velmi pečlivě, a tak si člověk užije klávesovou symfonii Martina Powella, známého třeba z Cradle of Filth nebo My Dying Bride, nebo ikonickou doomovou skladbu „In the Lilac Dusk“, která vznikla ve spolupráci s Mikkem Kotamäkim ze Swallow the Sun. Křehký hlas ruské vokalistky Emily A Saaen jen podtrhuje celkové decentní, a přitom silné vyznění alba a hudební barevnost dotváří australská houslistka Erica Kennedy.

Album tvoří sedm solitérů, sedm skladeb, které jsou si podobné jen jako vzdálení příbuzní, dotýkají se jedna druhé a dohromady tvoří velmi kompaktní celek. Album s délkou jedné a čtvrt hodiny rozhodně není krátké a zkouškou pro posluchače je už úvodní skladba „The Wound“, která se blíží dvaceti minutám. Je to ale noblesních dvacet minut. Aristokraticky dokonalá skladba, blížící se asi nejvíc post rocku, je tahákem celého alba.

Ani „Rise From Agony“, druhá skladba alba, není zrovna krátká a její melodický doom dává vyniknout technické zručnosti hráčů, limitovaných tempem a žánrem. Je to také skladba, ve které člověk cítí nejvíc britský dotek ikonických Pink Floyd.

Samozřejmě pro mě zůstává srdeční písní „In the Lilac Dusk“, nikoli proto, že v ní slyším hlas svého velkého finského idolu, ale protože celá skladba je natolik perfektní, že i kdyby ji zpíval kdokoli jiný, neztratila by nic ze své krásy. Samozřejmě, Kotamäki odvedl tradičně skvělou práci.

 

Zmínila jsem jen tři výběrové skladby, ovšem další čtyři nejsou horší, slabší nebo méně nosné. Každá je originál, každá je skvělé dílo, každá má perfektní řemeslný základ a vysokou estetickou hodnotu.

Znovu tedy nešetřím vysokým ratingem, ale rozhodně se nemám za co stydět. „Waiting for the Endless Dawn“ je přesně takové album, jaké se člověku zařízne hluboko do těla a zůstane po něm dlouhá, bolestná jizva. Je to velká nádhera. A recenzenti jsou na světě právě proto, aby ukazovali posluchačům výhledy do krajiny, kterou by mohli v záplavě komerce snadno minout.

Album vyšlo u Inverse Records 17. 8. 2018

Images: ©Inverse Records, ©The Eternal

 

 

 

0.00
10

Skladby

10.0/10

Originalita

10.0/10

Produkce

10.0/10

Zpěv

10.0/10

Instrumentální složka

10.0/10

Podobné články

Recenze: The Eternal – Waiting for the Endless Dawn

About The Author
- - reviews focused on Finnish metal - Rubrika: Finský koutek

Komentujte

avatar

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Odběr  
Upozornit na