Recenze: Thrashing Machine – Disease Called Human Mind

Je tomu již sice pár týdnů od vydání téhle fošny a mně se již nějaký ten pátek CD v přehrávači točí, ale čas na sepsání recenze jsem si našel až teď, a to hlavně kvůli tomu, že tahle deska je všechno, jenom ne jednoduchá a krátká. Musel jsem ji tzv. dostat do krve, abych pochopil, co tím chtěl básník říct. Aplikoval jsem si tak tenhle staronový kousek nitrožilně. Pražáci, po vzoru ostatních, totiž vydali před tímto albem ještě EP „Insight“, které nese pět věcí, jež se po jistých zvukových úpravách objevily i na tomto CD. Těžko však říct, zdali to byl dobrý tah. Celé CD totiž díky tomu čítá 11 skladeb s celkovou stopáží 75 minut, což je na dnešní poměry docela dost. I na progresivnější kapelu. Hranatý digipack, na kterém je ve vcelku uceleném sletu poskládaných již výše zmiňovaných jedenáct skladeb, zdobí ilustrace vyděšeného obličeje od mladé autorky Kristiny G. Paulů, který rozhodně klidu nepřidá. Ostatně styl, jakým se kapela prezentuje, není rozhodně žádná poetická balada, nýbrž thrash metal řízlý progresivem. Jak jsem již uvedl v úvodu, celý ten dlouhohrající komplex jsem vstřebával dlouho a pořádně. Proto ani nechci rozvádět každý song, ale spíše bych se chtěl zaměřit na desku jako celek. Protože prakticky u každé skladby dochází ke stejnému efektu, a to, že se v ní nachází místa, pro která se nadchnete, aby byla následně přerušena něčím, co celý počáteční pocit posune někam jinam. A toto přetrvává prakticky po celou desku. Úvod celého alba je pěkným otvírákem, po kterém jsem se těšil i na zbytek. Pak o něco silnější „Insight“ a hodně slabá „Lock and Load“, která končí kytarovou vyhrávkou, kde ani náhodou nezapadne. A tak bych mohl pokračovat dál. Jsou zde silnější věci, které by toho třeba moc nepotřebovaly. Jako „So Run“ nebo „Solaris“, pokud by tedy byla kratší. Na druhou stranu zde máme dost míst, která by zasloužila úpravy. Jako na houpačce. Objeví se chytré sólo, (které jsem sice už někde slyšel), které vystřídá zbytečný přechod…

Asi největší rušivý element na celé desce je zpěv. Když už pominu, že angličtina s českým přízvukem je příjemná jak ranní vstávaní, tak si každopádně musím rýpnout do barvy hlasu a intonace. Podle profilu na Bandzone.cz kluci po několika neshodách pustili zpěváka k vodě, což mě vede dojmu, že jej asi nemohli najít, a tak to vzal jeden z členů. Což někdy může vyjít, ale v tomhle případě to nebyl dobrý nápad. Rozhodně bych celou desku vnímal jinak, kdyby tam nebylo tolik rušivých míst, která působí právě tolik mnou kritizovaný zpěv. Chápu, že určité obohacení kompozice o progresivní kousky může přinést do skladby jisté osvěžení, ale tady bych těchto dobře mířených vkladů napočítal na prstech jedné ruky, a pokud vezmeme délku alba, tak je toho po čertech málo.

Ale abych zde jen nehanil snahu a zcela tak zatloukával sebevědomí kapely, musím stejně tak dojít i k jisté pochvale, a tou je především úprava samotného EP, která tím, že dostala nový kabát, podle mě každopádně ožila. Rozhodně je nutno kapelu pochválit i za snahu zviditelnit se bez jiné větší podpory, za což mají pánové body nahoru. Nicméně právě možná, že kdyby nad nimi někdo stál, kdo by je tak říkajíc klepl přes prsty, možná by jim řekl to, co si myslím já. Rozhodně bych desku nedělal tak dlouhou, říká se, že rokenrol se dělá na tři a půl minuty max, zbytek je už pak nuda. Což je svým způsobem pouze poučka, ale čím více se jí budou kapely vzdalovat, tím méně mohou čekat nějaký velký ohlas. Samozřejmě bych mohl jmenovat plno dlouhých songů, které v minulosti zdobily nejedno skvělé album, ale rozhodně jich nebylo tolik na jedné desce. Vyjma progresivců, jako je Dream Theatre nebo Opeth. Když se hraje thrash, a nutno podotknout, že vůbec ne špatně, tak by se to dle mého názoru zas tak řezat s progresem nemělo. A pokud přeci jen ano, tak trochu citlivěji.

Závěrem bych chtěl snad jen dodat, že někdy, když je něčeho moc, neznamená to, že je to dobře. A dále pak, že leckdy hledat pro svůj projekt zpěváka je cesta dlouhá a strastiplná, ale opravdu se vyplatí.

Vydavatelství: Vlastní náklad
Producent: Thrashing Machine
Mix: Milan Cimfe
Mastering: Milan Cimfe
Album art: Kristina G. Paulů

Tracklist :

  1. Void
  2. Insight
  3. Lock and Load
  4. Perdition
  5. Beauty of Killing
  6. Lies
  7. So Run
  8. Rest in Peace
  9. Solaris
  10. Disease Called Human Mind
  11. Aeon

Celkový čas: 75:00

Thrashing Machine - Disease Called Human Mind

Thrashing Machine - Disease Called Human Mind
5.6

Skladby

6.0/10

Originalita

6.0/10

Produkce

6.0/10

Zpěv

3.0/10

Instrumentální složka

7.0/10

Klady

  • Chuť experimentovat

Zápory

  • Zpěv

Podobné články

Recenze: Thrashing Machine – Disease Called Human Mind

About The Author
-

Prakticky neexistuje nic, co bych o sobě nevěděl, ale zároveň nic, co bych chtěl, aby věděli ostatní. Podstata tajemna :-)

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>