S velkou slávou dnes vychází u Napalm Records nové album průrazných Wolfheart. Album „Constellation of the Black Light“ je tak trochu nečekané, protože přichází neuvěřitelně brzy po dlouhohrajícím albu „Tyhjyys“. Navíc mu ani nepředcházelo velké promo, zaměřené na práci kapely ve studiu. „Constellation of the Black Light“ vzniklo dost živelně, rychle, takřka uprostřed nekonečné tour, a asi málokdo čekal, že vydá na plnohodnotný dlouhohrající počin. Osobně jsem také čekala spíš úsporné EP, ale jak je vidět, frontman a zakladatel kapely Tuomas Saukkonen je opravdový chrlič hudebních nápadů, který využívá všechen svůj čas a nemá sklony k lenošení.

Albu předcházel velice nenápadný singl „The Black Light“, křehká, lyrická skladba, naprosto se vymykající ostatní tvorbě Wolfheart. Lauri Silvonen v ní ukázal, že je kromě komunikativního hudebníka také zajímavým zpěvákem, který má určitě potenciál. Ovšem právě proto, že skladba naprosto nekorespondovala s tím, jak finské Wolfheart vnímají fanoušci, trochu neprávem zapadla.

I díky „The Black Light“ jsem trochu netrpělivě čekala na to, co vyjde z dílny Wolfheart tentokrát, a odpočítávala dny do vydání Constellation. Album je konečně na světě a já se teď můžu poprat s mírně rozporuplnými pocity.

Asi mohu uklidnit fanoušky klasického stylu Wolfheart. Lyrický přešlap se už nebude opakovat. „Constellation of the Black Light“ představuje kapelu tak, jak ji známe. Žádné novoty se nekonají. Tohle jsou zvukově snadno rozpoznatelní Wolfheart se vším všudy. S tvrdým, dopředu se ženoucím screamem Tuomase Sukkonena, s vynikajícími, ocelově ostrými riffy Mikky Lammassaariho, s vířivým zvukem bicích. Je to pořád ten protahovaný melodeathový orgasmus, který se jen občas nadechne, aby mohl pokračovat. A právě z tohoto faktu plynou všechny moje rozpory.

 

 

Sleduji velmi pečlivě Wolfheart od počátku, vlastně sleduji Saukkonena, protože jsem měla ráda jeho předchozí projekty a velice mu držela palce. Jeho příběh by se dal natočit a pouštět dětem ve školách jako motivační video. Nevysoký, hubený kluk, který vlastně moc nevynikal v hudební oblasti a který měl být určený pro dráhu zahradníka, se vypracoval jako bubeník a postupně zdokonaloval svou hru na různé nástroje, takže se mohl Finsku a světu představit jako multiinstrumentalista.

Prošel několika kapelami (osobně jsem zatížená na krátký, ale intenzivní pobyt v projektu RoutaSielu) a v Dawn of Solace už to byl Saukkonen, jak ho dnes známe. Dravě se prodíral kupředu, tvořil, neodpočíval, snil o své budoucnosti. To ho charakterizuje dodnes. Je hudebně opravdu velmi dravý a naprosto neutahatelný. Má obrovskou vnitřní sílu a nezdolnou snahu něco dokázat, vypracovat se, být na vrcholu. A je to asi nejpracovitější hudebník, jakého znám. Pokud není na tour, ve studiu nebo ve zkušebně, je ve fitku. Kdy má čas na sázení stromů a na rodinu, nechápu.

Na jednu stranu je to naprosto skvělé. Na druhou stranu v takovém tempu možná nemá čas na rozvinutí více hudebních nápadů. I album „Constellation of the Black Light“ okolo nás projede jako šílený vlak a zmizí v nedohlednu. Je to obrovská, namakaná mašina, která duní už z dálky a rve pod sebou koleje, je to impozantní stroj, lesklý a vonící olejem, ale když projede, zůstane jen ten pocit. Příliš velký, příliš rychlý…

Když jsem slyšela první akustickou pasáž v albu „Winterborn“, byl to zásah. To propojení až nemístně něžné lyriky a tvrdosti, velké, inspirativní, melodické pasáže, spousta volného prostoru, ve kterém doznívala hudba, to mě dostalo na dlouho. Wolfheart se stali mou hudební součástí. Skladba „The Hunt“ je ostatně hit a není dne, kdy bych ji nezaznamenala někde na sociálních sítích.

„Shadow World“ z roku 2015 měl svůj tahák v „Aeon of Cold“. Byl to už posun k větší tvrdosti, k tomu výraznému kovovému zvuku a k síle, která Wolfheart utvářela. Album „Tyhjyys“ z roku 2017 nebylo možná kritikou tak vyzdvihované, pro mě ale znamenalo vrchol v tvorbě kapely. Kytarová sóla byla vybroušená k dokonalosti, střídání melodiky a ostrosti bylo namixované v perfektním poměru a hudební nápady by mohl Saukkonen prodávat, kolik se jich v „Tyhjyys“ objevilo. V tomto ohledu je ale „Constellation of the Black Light“ jiné.

I když znovu začíná kytarovou, akustickou pasáží v písni „Everlasting Fall“, dál už se vypracované melodičnosti vzdává. Jede. Prostě jede a nezastavuje. Svým způsobem je to skvělé. Na druhou stranu posluchači splývají skladby do jedné, není schopen je dokonale rozlišit, a symfonické nájezdy, které předtím v tvorbě Wolfheart scházely, mu nevynahradí, že se hudba odehrává po určité době až příliš stereotypně.

 

 

Ne že by album nemělo své silné chvilky, které svědčí o tom, že Wolfheart jsou jednou z melodeathových špiček finské scény. Ano, je to dobré a posluchači budou pravděpodobně nadšení. Nicméně to rozhodně nevyčnívá nad jiná alba, která jsem mohla v tomto roce hodnotit. Když vezmu jen ostatní členy Wolfheart, Lammassaari spoluvytvářel se svými kmenovými Mors Subita album „In the Pitch Black“ a to je zajímavější, nosnější, rozpoznatelnější. I Silvonen se účastnil práce na špičkovém albu, se kterým se vytáhli Bloodred Hourglass na sklonku minulého roku. „Heal“ dobývalo finskou scénu celý tento rok a fanoušci si ho zamilovali.

Nedávno jsem recenzovala novinku od Omnium Gatherum. A nemůžu si pomoct, ale té hudební kvality, nápaditosti i výsledného efektu, jakého dosáhli Omnium v „The Burning Cold“, prostě nyní Saukkonen nedosáhl. „Constellation of the Black Light“ možná mělo vyjít později. Možná nemělo jet tak rychle, možná ta mašina měla ještě nějaký čas zůstat u konstruktéra.

Je to mírné zklamání. Ovšem není to lámání hole nad projektem, který není špatný, jen trochu nevýrazný. Wolfheart je vynikající kapela, Tuomas Saukkonen je skvělý tvůrce. Věřím, že už má v hlavě další nápady. Určitě pilně pracuje. Možná by se ale měl v tom šíleném běhu kupředu zastavit a nadechnout, aby neztratil sílu.

Wolfheart - Constellation of the Black Light

7

Skladby

7.0/10

Originalita

6.0/10

Produkce

7.5/10

Zpěv

7.0/10

Instrumentální složka

7.5/10

O autorovi

- spisovatelka, nakladatelka, publicistka - reviews focused on Finnish metal - Rubrika: Finský koutek

Odběr
Upozornit na
guest

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
Všechny vaše komentáře
0
Moc by nás zajímalo co si o tomto článku myslíte, napište komentář!x
()
x