Asi nikdo obeznámený s místní scénou se nemohl ubránit dojmu, že tento večer je něco extra. Klub Revolver slouží jako putyka vetšinou pro „expaty“ (velice jednoduše řečeno: bílé imigranty), kteří se tu s místními mísí asi v poměru 50:50. Většina návštěvníků stojí v hloučcích před barem, který se nachází nedaleko obřího monumentu taiwanského diktátora Čankaišeka, nebo se tísní v malém prostoru v přízemí, kde je bar. V prvním patře je pak prostor pro živé koncerty či DJs, kde se akce pořádají něklikrát do týdne – v nabídce je skutečně muzika všeho druhu, od punku po dream-pop – zřejmě skoro každá indie kapela, která na ostrov zavítá, míří taky sem. Revolver je svědkem pravidelných multižánrových akcí jako Horn Freaks (thrash, punk) či Encephalopuncture of Hallucination Festival (doom, black, drone), výjimečně dojde na koncert nějaké zámořské kapely, třeba jako – řekl bych – legendární koncert velšských Desecration, kdy klub praskal ve švech a chvílemi to vypadalo, že publikum v kotli zboří strop i podlahu, nebo právě proběhlý koncert singapurských masérů Wormrot. Akce, na které by se objevily čtyři black metalové kapely, z toho tři hrající „raw” black metal, je tu skutečně pezprecedentní, a to platí – kromě Japonska – také o celé východní a jihovýchodní Asii.
Na místní polarizované scéně to mají undergroundové kapely skutečně těžké. Na Taiwanu je jediná skutečně mezinárodně známá kapela Chthonic. Na její koncert se vstupem zdarma, který byl uspořádán v rámci politické kampaně frontmana Freddieho Lima (a která se shodou okolností uskutečnila právě na náměstí u diktátorova monumentu), přišlo 30 000 lidí (dosti populární jsou i další melodické blackmetalové kapely jako Blood Tyrant či Anthelion, které jdou ve stopách Chthonic). Tato kapela má spousty oddaných fans, kteří ale často o jiné kapely nejeví zájem. „Metalová mládež“ se tu na koncertech extrémních čí undergroundových kapel objevuje málo, zato houfně navštěvuje více mainstreamové koncerty i přes vysoké ceny lístků. Koncert dvou místních „true” blackmetalových grup (v případě Inferno Requiem projektu) pohromadě je taky malá událost, když vezmeme v potaz, že Inferno Requiem obnovilo koncertní aktivitu teprve nedávno. Že obě kapely teď aktivně hrají na povedených akcích doma i v zahraničí a natáčí desky, svědčí o tom, že se black metalu na Formóze blýská na lepší časy. Možná si žánr našel své posluchače v posledních letech, v návaznosti na větší popularitu metalu globálně a jeho „pitchforkizaci” (ne, to slovo nepoužívám jako první…).
Během koncertu první kapely Serpenzer, která hraje psychedelický post-black metal, jsem na chvíli odskočil do druhého patra k toaletám, kde se nachází i šatny. Trochu s pobavením sleduji, jak se tam v dosti malém prostoru snaží bílým a černým líčidlem namalovat tři kapely. Mezi muzikanty jsou i dvě dámy – jedna je kytaristka Armed Judas, druhá je basačka, která přiletěla ve stejný den ze Šanghaje, aby zahrála koncert s Inferno Requiem, a dále bude pokračovat na krátké koncertní šňůře v Japonsku. Její přítomnost svědčí o rostoucích konekcích s kulturně spřízněnou scénou v Číně, které jsou pro kapely velmi cenné – nedávno tam IR odehráli koncerty, jejichž návštěvnost daleko přesahuje akce jako Full Metal Yakuza. Druzí nastoupili Armed Judas, mladá partička, která teprve předloni do světa vypustila demo. Od vydání dema kluci koncertovali všude možně po ostrově a zahráli si jako předskokani Behemoth či polských Devillsih Impressions; aktuálně teď natáčí album, ze kterého vyšel singl s názvem Floating Illusion s videoklipem. Judas hrají typický syrový black metal norského střihu, při jehož poslechu si okamžitě vzpomenete na rané Gorgoroth či Carpathian Forest. Člověk sice snadno najde originálnější pojetí black metalu, ale naživo jejich muzika splňuje svůj účel a publikum se dostává do varu.
Vystoupení Inferno Requiem bylo skutečným zlatým hřebem večera, zpěvák a skladatel Fog a jeho parta jsou dnes za skutečné „hometown heroes“. Deska Gloomy Nights Stories (2007) je považována za první raw black metalové album, které na ostrově vzniklo, a po několikaletém hiátu Fog vzkřísil svůj projekt a natočil EP Moon, které vyniká svou depresivní a ritualistickou atmosférou (o aktuálním albu budeme brzy informovat…). Publikum přivedené do varu už při Armed Judas během koncertu poguje jako banda pankáčů, na nějaké „no mosh, no fun“ se tu nehraje – a kapelu tato odezva viditelně baví a povzbuzuje. Vedle infernálních gorgorothovských sypačkek jsou tu i novější atmosferické songy z EP Moon a nového alba, které chvílemi znějí přímo maniakálně. Akci uzavírá vystoupení zahraničních hostů, Fra Hedensk Tid z Japonska, kteří drtí klub do vyčerpání. Frenetická tempa jistě měla za následek modřinu na každém, kdo zatím v kotli žádnou neschytal.
Rebélie v metalu ještě žije a zvlášť v konzervatvních asijských společnostech je jí třeba. Taiwanská scéna by byla jistě zajímavá pro případové studie zkoumající míchání tradic s modernitou, dopad globalizace na kulturní identitu atd. O něco podobného se také pokusil ve svém nedávno vydaném románu o taiwanských punkerech a společenských vyvrhelech Bu San Bu Si spisovatel a vokalista deathmetalové kapely Revilement Joe Henley. Akce Full Metal Yakuza potvrdila, že na ostrově pevně zapustil kořeny i black metal.
 
Photo by Zhang Lang

O autorovi

Satan is real.

Odběr
Upozornit na
guest

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
Všechny vaše komentáře
0
Moc by nás zajímalo co si o tomto článku myslíte, napište komentář!x
()
x